header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Japonský pohled na socialismus

Klíčovým prvkem přechodu k socializmu je zespolečenštění výrobních prostředků, s převodem vlastnictví, kontroly a řízení hlavních výrobních prostředků na společnost. Zespolečenštění zahrnuje jen výrobní prostředky; pokud zahrne prostředky k životu, bude ve všech etapách společenského vývoje chráněno právo a soukromý majetek....

PROGRAM JAPONSKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY

Přijatý 17. ledna 2004 na 23. sjezdu JKS


I. Japonská společnost přede válkou a JKS
II. Charakteristika poválečné japonské společnosti
III. Situace ve světě- od 20. do 21. století
IV. Demokratická revoluce a Vláda demokratické koalice
V. Za socialistickou / komunistickou společnost


I. Japonská společnost před válkou a JKS

(1) Japonská komunistická strana (JKS) byla založena 15. června 1922 uprostřed všeobecného boje za osvobození, jenž se vzedmul v Japonsku i ve světě, jako strana s vědeckým socializmem coby teoretickým základem sledujícím japonskou historii boje za společenský pokrok a změnu.
Japonsko bylo toho času jednou z předních monopolně kapitalistických zemí, ale zem byla pod vládou císařského despotizmu (absolutistický císařský systém). Lid byl za tohoto režimu zbaven občanských práv a svobod; ve venkovských oblastech převládal polofeudální velkostatkářský systém, který tlačil nájemné rolníky k placení vysokých nájmů; a za monopolního kapitalizmu byli dělníci bez základních práv krutě vykořisťováni. Toto byl režim, který vedl Japonsko jako jedinou imperialistickou zemi v Asii, aby se vydala na cestu agresivní války proti zemím v oblasti.
Aktivity JKS byly zaměřeny ke splnění neodkladného úkolu učinit přítrž těmto podmínkám a dosáhnout demokratické revoluce s cílem vybudovat mírové a demokratické Japonsko, po čemž by následovala socialistická revoluce.

(2) JKS bojovala za ukončení autokratické vlády císařského systému, který zbavoval japonský lid občanských práv, a za dosažení suverénní moci, svobody a lidských práv pro lidu.
JKS bojovala za zrušení polofeudálního velkostatkářského systému a uvolnění půdy rolníkům.
JKS bojovala za zásadní zlepšení životních podmínek dělnické třídy, která strádala krutým vykořisťováním, a za zlepšení práv a životní úrovně všeho pracujícího lidu, inteligence a mladých lidí.
JKS bojovala za utváření a šíření pokrokové, demokratické a revoluční kultury.
JKS se postavila proti imperialistickým intervenčním válkám zaměřeným na likvidaci ruské a čínské revoluce, bojovala proti agresivní válce proti Číně a vyzývala k míru v celém světě stejně jako v Asii.
JKS podporovala osvobození Koreje a Taiwanu, které byly po celou dobu koloniemi japonského imperializmu, a bojovala za úplnou nezávislost národů Asie tvořících kolonie a polokolonie.

(3)Japonský imperializmus zahájil v r. 1931 agresivní válku v severovýchodní Číně a v r. 1937 zahájil totální agresivní válku proti Číně, čímž se stal prvním národem agresorů, který razil cestu ke II. světové válce.
Imperialistická válka a tyranie moci císařského systému nutila lid snášet útrapy. Aktivity JKS čelily největším obtížím a chybám, ale mnoho členů JKS, nezlomených perzekucí a vězněním, bojovalo proti různým druhům zrady a pevně držely prapor JKS. Mnoho členů JKS bylo zabito při represáliích.
V době, kdy všechny ostatní politické strany společně podporovaly agresivní válku a politiku reakce, neohrožený boj JKS za mír a demokracii měl velký význam, což je nepomíjející pro věc míru a demokracie v Japonsku.
Agresivní válka zahubila přes 20 000 000 lidí v dalších asijských zemích i přes 3 000 000 Japonců. V této válce podstoupila Okinawa zásadní bitvu a nálety ze vzduchu po celé zemi obrátily mnoho oblastí v popel. V srpnu 1945 svrhly síly USA poprvé na světě atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, čímž bylo zabito přes 200 000 lidí (do konce roku 1945). Japonci se stali lidmi, kteří mají v paměti vtisknut jaderný útok.
Ve spojenectví Německa, Itálie a Japonska, které představovalo fašizmus a militarizmus, který utrpěl porážku na celém světě, byl japonský imperializmus v srpnu 1945 poražen a byla přijata Postupimská dohoda. To byla deklarace spojených protifašistických sil, které vyzývaly k odstranění militarizmu a k nastolení demokracie. Ukázalo se, že jediným východiskem pro japonský lid bylo ustavit mírumilovné a demokratické Japonsko. Čímž se prokázalo, že kurs neochvějně sledovaný JKS byl zásadně přiměřený.

II. Charakteristika poválečné japonské společnosti

(4) Po skončení II. světové války prodělalo Japonsko několik zásadních změn.
První, Japonsko ztratilo svoji nezávislost a stalo se fakticky závislým na Spojených státech.
Poraženo ve válce, Japonsko bylo okázale okupováno silami USA zastupujícími síly protifašistické koalice. Spojené státy později nahradily tuto okupaci vládou jedné země. V roce 1951 uzavřely s Japonskem Sanfranciskou mírovou smlouvu a Smlouvu o bezpečnosti k pokračující okupaci Okinawy a k udržení převážné části vojenských základen USA, vybudovaných v mnoha částech japonské pevniny během období okupace. Takto Spojené státy nutily Japonsko hrát úlohu téměř trvalé předsunuté pohotovostní základny sloužící globální strategii USA. Japonsko-americká Smlouva o bezpečnosti byla upravena v r. 1960. Ale úprava nesnižovala podřízenost Japonska Spojeným státům; nejen nezměnila dohodu o lend-leasing pro jednu z vojenských základen USA, ale zahrnula zásobování pro společné japonsko-americké operace v případě ohrožení a dvoustrannou ekonomickou spolupráci jakožto nové pilíře smlouvy. Tím byla smlouva nepříznivě upravena a posílena do smlouvy o vojenském spojenectví, která spoutala Japonsko coby podřízeného spojence, který by byl nucen se spolupodílet na válkách USA.
Druhou byla změna v japonském politickém systému, vyznačujícímu se ukončením despotizmu, který dával absolutní moc císaři, a počátkem demokracie založené na principu suverénní moci spočívající v lidu. Změna byla vyjádřena v současné Japonské ústavě, která vstoupila v platnost v r. 1947. Ústava stanovila suverenitu lidu, zřeknutí se války, základní lidská práva, Sněm jako vrcholný státní orgán, místní autonomii a sérii dalších demokratických a mírových ustanovení, které slouží za pilíře demokracie. Ačkoli ústavní opatření, která dovolovala císařskému systému, aby pokračoval jen jinak definovaný se slabinami směřujícími proti konsolidaci demokracie, zahrnovala restriktivní nařízení, podle kterého císař „neměl mít moc související s vládou“.
Tato změna umožnila předložit pro Japonsko tak, aby prošly parlamentem, ustanovující přípravy k naplnění sociálního pokroku a transformace založené na přáních většiny lidí, poprvé v japonské politické historii.
Třetí, agrární reforma v podstatě odstranila polofeudální velkostatkářský systém, který, spolu s despotismem císařství, byl základní příčinou polofeudálního charakteru japonské společnosti. Toto dalo japonskému monopolnímu kapitalizmu moderní podmínky k vývoji a posloužilo jako jeden z faktorů k uvedení rychlého ekonomického růstu v poválečném období.
Tohle jsou okolnosti, ve kterých Japonsko jako jedna ze zemí monopolního kapitalizmu ve světě dosáhlo hlavního ekonomického rozvoje. Nicméně, navzdory rozsáhlému ekonomickému růstu, základní struktura japonského vztahu se Spojenými státy zůstala spojenectvím, ve kterém bylo Japonsko svázáno jako podřízený spojenec USA.

(5) Ačkoli je Japonsko vysoce rozvinutá kapitalistická země, je ve skutečnosti zemí závislou, v významnou částí svého území, vojenskými věcmi a dalšími záležitostmi státu kontrolováno Spojenými státy.
Větší část vojenských základen USA vybudovaných během období totální okupace, jež následovalo po skončení II. světové války, v celém Japonsku už více než půl století stále existuje. Zejména Okinawa, která byla okupována vojenskými silami USA odděleně od zbytku Japonska po porážce Japonska ve II. sv. válce a byla připoutána Sanfranciskou mírovou smlouvou, ustanovující její pokračující okupaci, je využívána jako nejrozsáhlejší vojenská základna v Asii. Celonárodní všelidové úsilí, s obyvateli Okinawy jako předvojem dosáhlo v r. 1972 navrácení práva na správu Okinawy, ale postavení vojenských základen USA se v zásadě nezměnilo a obyvatelé Okinawy jsou stále nuceni žít uprostřed základen USA. Vojenské síly USA zjevně porušují výsostný vzdušný prostor i výsostné vody japonského území, a zároveň ukládají Japonsku „tajné dohody“ o možném použití jaderných zbraní na Japonsko, které se už třikrát stalo obětí použití jaderných zbraní, v Hirošimě, Nagasaki a poté na atolu Bikini.
Japonské obranné síly, které jsou ve skutečnosti pod kontrolou a velením USA, jsou nuceny vypomáhat při světové strategii USA.
Spojené státy si stále udržují významnou moc nad vojenskými a diplomatickými záležitostmi Japonska a neustále se značnou silou vměšují do japonských ekonomických záležitostí. V OSN a v dalších mezinárodních sborech hrají často představitelé japonské vlády úlohu zastánců vlády USA.
Vztah Japonsko - USA není rovnoprávné spojenectví. Současný japonský stát se vyznačuje podřízeností státu Spojeným státům, což je výjimečné nejen mezi rozvinutými kapitalistickými zeměmi, ale v mezinárodních vztazích současného světa, ve kterém je kolonizace historií. Nadvláda USA nad Japonskem má jasně imperialistický charakter, protože pošlapává japonskou suverenitu a nezávislost v zájmu světové strategie USA a monopolního kapitalizmu USA.

(6) V podmínkách, které vyvstaly po II. sv. válce, japonský monopolní kapitalizmus nastoupil cestu vývoje jakožto státní monopolní kapitalizmus podřízený Spojeným státům. Už v počátcích poválečného období předstihlo všechny evropské země a zaujalo druhé místo po USA ve výši HDP. Nepatrné množství velkých korporací, které jsou v centru japonského monopolního kapitálu, získalo vlastnictví větší části majetku a nastoupilo cestu, aby se staly gigantickými a mnohonárodními. Držely též japonskou vládu pod svým silným vlivem a využívaly státní strukturu tak, aby zabezpečily své třídní zájmy. Doma se velké korporace a obchodní kruhy, spojené s politikou nadvlády USA nad Japonskem, ustanovily hlavními silami, které ovládají Japonsko a jeho lid.
Pod tyranskou vládou velkých korporací a obchodních kruhů, ve většině oblastí týkajících se životních podmínek a základních práv lidu, nejsou v Japonsku dána pravidla, jež jsou v Evropě zdravým rozumem. To je hlavní slabinou japanské společnosti. Dělníci jsou postihováni dlouhou pracovní dobou a nadměrně těžkým pracovním zatížením, jež mohlo vyústit v karoshi (úmrtí z přepracování), a stejně tak nestálým zaměstnáním, což je diskriminující, a „nucení k přesčasové práci“, ilegální metoda vykořisťování, převažuje v mnoha podnicích. V oblasti bezpečnosti práce nejsou zákony k regulaci propouštění jako je tomu v Evropě.
V mnoha součástech společenského života přetrvává diskriminace žen jakožto zaostalá realita, která odporuje mezinárodním konvencím a je pod mezinárodní kritikou. Potlačování základních lidských práv, včetně jejich porušování veřejnou mocí, zůstává v mnoha oblastech vážným problémem.
Malé a střední podniky nesou podstatnou zátěž v průmyslu a obchodu Japonska a jsou nezbytnými aktéry v japonské ekonomice. Ale jejich provozní výkonnost je konstantně zhoršována tím, jak jsou pod nucenou neustálou nespravedlností, hrozbou diskriminace a útlaku při jejich transakcích s velkými korporacemi, stejně jako při půjčkách, zdanění a administrativních opatřeních. Zemědělství, bez záruk nezbytných k jeho nezávislému rozvoji, je vystaveno bouři „svobodného obchodu“ a soběstačnost Japonska v produkci potravin je nižší než ve kterékoli jiné rozvinuté kapitalistické zemi, ale zem není schopna nalézt cestu k přebudování svého zemědělství.
Co se týče problému životního prostředí, což má kritické dopady na život a zdraví lidu, politika produkce a rozvoje primárně slouží honbě velkých korporací za ziskem a může za celonárodní ničení přírody a životních podmínek.
Japonská vláda ve jménu velkých korporací a obchodních kruhů prosazovala svoji hospodářskou a rozpočtovou politiku, která upřednostňuje zabezpečení zájmů velkých korporací. Větší část japonských výdajů byla směrována k rozsáhlým veřejným pracovním projektům a k dalším tématům většinou v zájmu velkých korporací a též v vybudování vojenských sil. Veřejné výdaje na bezpečnost společnosti a další sociální služby zůstávají nejmenšími mezi rozvinutými kapitalistickými zeměmi. Tento přístup „naruby“ je typickou ukázkou ekonomické a finanční politiky japonské vlády.
Politiku naruby podtrhuje korupční trojúhelník reakčních politiků, privilegovaných úředníků a některých velkých korporací. Nekonečné zneužívání pravomocí, podplácení a korupční aféry představují bezedné hlubiny japonského monopolního kapitalizmu a politické reakce.
Vměšování USA do japonské ekonomiky vedlo často ekonomickou politiku japonské vlády špatným směrem a bylo hlavní příčinou krizí a rozporů v japonské ekonomice. Snahy USA vnutit Japonsku své obchodní nebo ekonomické modely ve jménu „globalizace“ se ukazují být pro ekonomiku Japonska stále zhoubnější a nebezpečnější.
V důsledku těchto faktorů jsou japonské ekonomické základy ponechány zvlášť zranitelnými, a japonský monopolní kapitalizmus bude muset čelit obzvlášť se vyostřujícím rozporům a krizím v bouřlivé situaci, v jaké se nachází světový kapitalizmus v 21. století.
Japonský monopolní kapitalizmus i vláda hrají aktivní roli podřízeného spojence Spojených států ve vojenských, diplomatických i ekonomických aspektech, aby mohly rozšířit škálu svých aktivit v cizině s využitím těsnější vazby na globální strategii USA.
Vojensky, japonská vláda, podílející se na válečných plánech USA, rozšiřuje oblast a zvyšuje úroveň vysílání zámořských obranných sil, čili provádí nasazení jako hotovou věc a využívá toho jako nástroje, kterým urychlí vzkříšení militarizmu, zahrnujíc sem zákonodárství pro případ války, uplatňování práva na společnou sebeobranu a opačnou revizi ústavy. Tato politika a činnosti, směřující k oživení militarizmu, které jsou rozvíjeny společně se strategií preventivního útoku USA, je příčinou rozporů s dalšími asijskými národy a dělá z Japonska jedno z citlivých center vojenského napětí zároveň s rolí předsunuté základny USA.
Tento systém, který je charakterizován podřízeností Japonska Spojeným státům a tyranskou vládou velkých korporací a obchodních kruhů, má mnoho neřešitelných rozporů se základními zájmy japonského lidu. Tyto rozpory se ve 21. století prohlubují a jsou stále vážnější.

III. Situace ve světě - z 20. do 21. století

(7) 20. století začalo monopolním kapitalizmem a imperializmem ovládajícím svět. V průběhu 20. století lidstvo podstoupilo celosvětovou spoušť dvou světových válek, fašizmu a militarizmu a řadou agresivních válek. Ale tyto pohromy byly překonány úsilím a trpkými boji lidmi, kteří razili cestu pro nástup obrovských historických změn.
Koloniální systém, který spoutal mnoho národů pod útlak, se zcela zhroutil, a právo národů na sebeurčení se stalo všeobecně přijatou zásadou, a více než 100 zemí dosáhlo politické nezávislosti a stalo se suverénními zeměmi. Tyto země jsou hlavními články konference nezúčastněných zemí jako důležité hnací síly v mezinárodní politice za svět, který je mírumilovný a založený na sebeurčení národů.
Demokracie se všeobecnou suverenitou nyní tvoří proud přijatý jako politická zásada většinou světových zemí, čímž se stává hlavním trendem světové politiky.
Založením Organizace spojených národů bylo předloženo postavení války mimo zákon jakožto historický kurs vývoje a bylo vyhlášeno mezinárodní rozhodnutí o míru jako celosvětovém cíli. Ve světle světových zkušeností z 20. století, zejména agresivních válek, a odpor k úsilí vést takové války, je stále naléhavějším úkolem pro lidstvo celého světa nastolit mezinárodní mírové uspořádání.

(8) Éra kapitalizmu jako jediného systému ovládajícího svět byla ukončena ruskou Říjnovou socialistickou revolucí, která vypukla v r. 1917. Po II. světové válce se mnoho zemí v Asii, východní Evropě a Latinské Americe vydala cestou odtržení se od kapitalizmu.
V počáteční etapě pod vedením Lenina zaznamenal Sovětský svaz, první země, jež se vydala na cestu socializmu, sérii pozitivních snah k dosažení socializmu navzdory společenské i ekonomické zaostalosti, jíž čelil na počátku i v průběhu i navzdory chybám, jimiž musel projít. Nicméně po Leninově úmrtí Stalin a další nastupující sovětští vůdcové odhodili zásady socializmu. Mezinárodně byla nastoupena cesta uplatňování nadřazenosti invazí a útlakem dalších národů a doma vnucené byrokracie a despotismu, což zbavilo lid svobody a demokratických práv a ovládlo pracující lid. Tím více, protože to bylo spácháno ve jménu „socializmu“, tyto chyby měly nepříznivý dopad na hnutí za světový mír a společenský pokrok.
Strana suverénní nezávislosti v obraně vědeckého socializmu, JKS odhodlaně stála proti vměšování sovětské nadřazenosti do japonského hnutí za mír a společenský pokrok i ozbrojené sovětské invazi do Československa a Afganistanu.
Zhroucení vládnoucího systému, ke kterému došlo v létech 1989 - 1991 v Sovětském svazu a v zemích východní Evropy, které mu byly podřízeny, nebylo chybou socializmu; byla to chyba hegemonizmu, byrokratizmu a despotizmu, který se odchýlil od věci socializmu. Na počátku vyzývaly revoluce v těchto zemích k socializmu jako ke svému cíli, ale vzhledem k chybám, jichž se dopustila jejich vedení, se tyto společnosti staly natolik represivními, že neměly se socializmem nic společného a jako takové dospěly ke svému konci.
Zánik historického a kolosálního neštěstí sovětského hegemonizmu bylo nakonec významné v tom, že otevřelo cestu novým možnostem, vedoucím k důvěryhodnému vývoji revolučního hnutí ve světě.
Je důležité zaznamenat, že dnes některé země, které se odklonily od kapitalizmu, začínají nové hledání socializmu, včetně snahy „dosáhnout socializmu tržním hospodářstvím“, ačkoliv mají stále k řešení politické i ekonomické problémy. Toto představuje historicky významný proud ve 21. století jakožto úsilí, které zahrnuje rozsáhlé oblasti s celkovým počtem více než 1,3 mld. obyvatel.

(9) Rozpad Sovětského svazu a dalších zemí neposloužil jako důkaz, že kapitalizmus je dokonalejší. Rozpor kapitalizmu vycházející z jeho neschopnosti kontrolovat enormně rozvinutou pracovní sílu má své vyjádření v nejširším měřítku a vůbec nejostřejší formě ve zhoršení životních podmínek široké vrstvy lidí, v rozšiřující se propasti mezi bohatými a chudými, v opakujícím se hospodářském úpadku a masivní nezaměstnanosti, bezuzdných spekulativních finančních investicích nerespektujících národní hranice, globální destrukci podmínek životního prostředí, vážném dopadu negativního dědictví kolonializmu stejně jako ve zhoršující se bídě, nebo v problému sever-jih, v mnoha zemích Asie, Středního Východu, Afriky a Latinské Ameriky.
Nebezpečí jaderné války stále trvá a ohrožuje mateřskou zemi a lidstvo. Enormní účinnost jaderných zbraní, které se nashromáždily během americko-sovětského závodu ve zbrojení, je neustále velkou hrozbou pro přežití lidstva. Pro zbavení se hrozby jaderné války neexistuje jiná alternativa než likvidace jaderných zbraní. Výzvu „Už nikdy Hirošima! Už nikdy Nagasaki!“, která vzešla ze Světové konference proti atomovým a vodíkovým pumám lze nyní slyšet kdekoli na celém světě. V mezinárodní politice výzva k likvidaci jaderných zbraní neustále sílí, ale síly, které odmítají vzdát se těchto zbraní se urputně snaží udržet si monopol nad jadernými zbraněmi jakožto prostředku k rozvíjení jejich světové strategie.
Snahy posilovat v mnoha oblastech světa vojenské bloky a přijímat přednostně vojenský přístup k urovnání mezinárodních sporů jsou příčinou rostoucího napětí a ohrožování míru.
Je obzvlášť vážné, že Spojené státy, nadřazujíce své národní zájmy nad zájmy světového míru a uspořádaných světových vztahů, uskutečňují svoji strategii preventivního útoku proti jiným zemím, přičemž pohrdají OSN a snaží se vnucovat novou formu kolonializmu. Spojené státy se prohlašují za „světového četníka“, aby ospravedlnily svoji zlověstnou vizi vnucení mezinárodního uspořádání pod vedením USA a nadvlády nad světem. Není to nic menšího než nehorázné vyjádření agresivních sklonů imperializmu, jež je příznačné monopolnímu kapitalizmu, za podmínek, ve kterých Spojené státy zůstávají nevšímavé ke zbytku světa jakožto jediná zbývající velmoc po rozbití Sovětského svazu. To je nestoudná politika a projevy nadřazenosti a imperializmu, jež jsou neslučitelné s principem národní nezávislosti a svobody či se zásadami stanovenými v Chartě Organizace spojených národů.
Imperializmus USA je nyní největší hrozbou světovému míru a bezpečnosti stejně jako suverénním právům a nezávislosti národů.
Honba USA po nadvládě i jeho imperialistická politika a činy jsou neustálými příčinami rozporů a roztržek s dalšími monopolně kapitalistickými zeměmi. Soustavná snaha o ekonomickou hegemonii zaměřená na nucení zbytku světa k ekonomickému uspořádání vedenému USA ve jménu ekonomické „globalizace“ též vnáší zmatek do světové ekonomiky.

(10) Výše uvedená situace pokládá za důležitější než kdy předtím rozvíjet boj proti jakékoli formě nadřazenosti a boj na obranu mezinárodního mírového uspořádání, boj za zrušení jaderných zbraní, boj proti vojenským blokům, boj za získání práva k národnímu sebeurčení, respektovaného a chráněného před zhanobením, a boj za nastolení demokratického mezinárodního ekonomického pořádku založeného na respektování národní ekonomické suverenity.
Pro síly usilující o mír a společenský pokrok je důležité vyvíjet úsilí k dosažení pokroku a solidarity v patřičné formě národně i internacionálně.
Japonská komunistická strana podporuje boj za prosperitu lidstva s dělnickou třídou ve světě a se všemi lidmi, kteří bojují za věc národní nezávislosti, míru, demokracie a společenského pokroku.
Je zvlášť důležité zaznamenat, že hlavní otázkou dneška je, že svět si musí zvolit mezi dvěma mezinárodními uspořádáními: mírovým, založeným na Chartě OSN, a druhým, zamořeným intervencí, agresí, válkou a útlakem, jež dávají Spojeným státům být tyrany. JKS udělá všechno, aby bylo možné vybudovat mezinárodní solidaritu, jež by pomohla zastavit hegemonii USA ve vládě nad světem, ustavit mezinárodní mírové uspořádání a dosáhnout světa bez jaderných zbraní či vojenských aliancí.
V kontextu tohoto vývoje vstoupil svět do 21. století. Ačkoli v průběhu dějin jsou četná tam i zpět, zákruty a obraty stejně jako přechodná či dlouhotrvající zpátečnická hnutí, bude nakonec pro společenský rozvoj nevyhnutelné, aby ho bylo dosaženo překonáním imperializmu a kapitalizmu a postupem k socializmu.

IV. Demokratická revoluce a vláda demokratické koalice

(11) Změna japonské společnosti v současnosti vyžaduje namísto socialistické revoluce revoluci demokratickou. Je to revoluce, která dovede ke konci mimořádnou podřízenost Japonska Spojeným státům a tyranskou vládu velkých korporací a obchodních kruhů, revoluci, která zabezpečí skutečnou nezávislost Japonska a uskuteční demokratické reformy v politice, ekonomice i ve společnosti. Ačkoli toto jsou demokratické reformy uskutečnitelné v rámci kapitalizmu, jejich plnohodnotné dosažení může být umožněno přenesením státní moci na síly, které zastupují základní zájmy japonského lidu, od těch sil, které zastupují japonský monopolní kapitalizmus a podřízenost Spojeným státům. Úspěch v dosažení této demokratické změny pomůže vyřešit problémy, které přimějí lid přetrpět a razit cestu k budování nezávislého, demokratického a mírumilovného Japonska, které ochrání stěžejní zájmy většiny lidí.

(12) Zde následuje seznam demokratických reforem, které v současnosti japonská společnost potřebuje:

Národní nezávislost, bezpečnost a zahraniční vztahy
1. Japonsko-americká smlouva o bezpečnosti bude zrušena v souladu s Článkem 10, stanovujícím, že Japonsko vyrozumí vládu USA o svém záměru tuto smlouvu ukončit, a jednotky a vojenské základny USA budou z Japonska staženy. Japonsko uzavře s USA smlouvu o přátelství na základě rovnoprávnosti.
Neoprávněná intervence USA bude též odmítnuta v ekonomických záležitostech, tak aby potvrdila nezávislost ve všech oblastech, včetně financí, zahraniční směny a obchodu.
2. Japonsko bude po znovudosažení suverenity sledovat cestu míru, neutrality a nezúčastněnosti k nastolení přátelství se všemi zeměmi namísto vstupování do jakýchkoli vojenských aliancí, a zúčastní se konferencí nezúčastněných zemí.
3. Pokud jde o Síly vlastní obrany (SDF), zákon dovolující vyslat SDF do ciziny bude zrušen, a budou přijaty kroky k odzbrojení. V pohledu nového vývoje, který bude následovat po zrušení Japonsko-americké smlouvy o bezpečnosti, měly by být přijaty kroky k úplné realizaci Článku 9 Ústavy (zrušení SDF), založené na národním konsensu.
4. Nové Japonsko bude rozvíjet mírovou diplomacii v souladu s následujícími základními body:
- přikládat důležitost podporování přátelství a výměn s asijskými zeměmi za předpokladu, že Japonsko vyjádří lítost nad svojí agresivní válkou a kolonizací v minulosti;
- zastánce mezinárodního mírového uspořádání, tak jak je definováno Chartou OSN, a vzdorovat jakýmkoli hegemonickým snahám ji porušit nebo zničit;
- snažit se zabránit nukleární válce a zrušit jaderné zbraně, což je životně důležitým úkolem pro přežití lidstva, bránit právo národů na sebeurčení, dosáhnout všeobecného odzbrojení, zrušit vojenské bloky a dosáhnout likvidace všech zahraničních vojenských základen;
- stát bez rozdílu proti teroristickým útokům, které všeobecně zabíjejí veřejnost, a proti represivní válce, a snažit se zesílit mezinárodní výzvy a zesílit společné vystoupení k vymýcení terorizmu;
- snažit se dosáhnout navrácení Kurilských ostrovů Japonsku, stejně jako Ostrovů Habomai a ostrova Shikotan, jež jsou historicky součástí Japonska;
- kontrolovat bezohlednou činnost mnohonárodních korporací, chránit životní prostředí Země, kontrolovat ekonomickou nadvládu velkých mocností a snažit se nastolit mezinárodní ekonomické uspořádání založené na respektování ekonomické suverenity každého národa s poctivými a spravedlivými vztahy;
- aktivně se podílet na mezinárodních činnostech nepoužitím síly a tím pomoci mírovému řešení mezinárodních sporů a podílu na humanitárních problémech včetně katastrof, uprchlíků, chudoby a hladu;
- projevovat snahu o nastolení mírového soužití mezi zeměmi s odlišným společenským systémem a nastolit dialog i vztahy soužití mezi různými civilizacemi s odlišnými hodnotami.

Ústava a demokracie

1. Bránit všechna nařízení ústavy, včetně preambule, a především se snažit, aby obsahovala
nařízení o plném uplatňování míru a demokracie;
2. udržovat systém parlamentní demokracie, ve kterém je Shromáždění vrcholným státním orgánem jménem i skutky, systém mnoha stran, který zaručuje existenci stran opozičních, a systém výměny politické moci, který dovoluje politické straně nebo seskupení politických stran v parlamentní většině mít na starost vládu;
3. dát všem japonským obyvatelům, kteří dosáhli nebo přesáhli 18 let věku, volební právo. Uskutečnit reformy volebních systémů, administrativních organizací a systému soudnictví, tak aby byl uplatněn ústavní princip suverenity lidu a míru;
4. uvést v místní správě do praxe zásadu „nejprve starousedlíci“ a ustavit místní autonomii, která bude mít za nejvyšší prioritu službu v zájmu místních obyvatel;
5. předejít jakékoli snaze omezit nebo potlačit základní lidská práva a pracovat na zvýšení ochrany lidských práv v souladu se změnou společenských i ekonomických podmínek; plně ochraňovat základní pracovní práva; eliminovat diskriminaci založenou na ideologii a víře ve všech oblastech společenského života, a to i v korporacích;
6. bránit a zaručovat rovnoprávnost mezi muži a ženami ve všech oblastech; respektovat nezávislost osobnosti ženy; zvýšit společenské i právní postavení žen ve všech oblastech, a to i uvnitř korporací;
7. provést reformy vzdělávacího systému a vzdělávací správy při užití ústavních idejí míru a demokracie jako vodítka, a vyvinout úsilí ke zlepšení vzdělávacích podmínek a obsahu vzdělávání na všech úrovních vzdělání;
8. následovat užitečné tradice kultury v různých oblastech a snažit se dosáhnout různorodosti v rozvoji vědy, technologií, kultuře, umění a sportu; bránit svobodu akademické, výzkumné a kulturní činnosti;
9. bránit svobodu náboženského vyznání a plně vnést do praxe zásadu odluky víry a politiky;
10. zakázat politické dary podniků a dalších organizací, aby se vykořenily nezákonné výhody, korupce a honba za výsadami;
11. vyzvat, aby byla striktně uplatněna ústavní nařízení omezující roli císaře (Tenno) včetně toho, že císař „nebude mít moc ve vztahu k vládě“, a upravit odchylky od ducha a článků ústavy, včetně politické funkce císaře.
JKS zastává názor, že „současný dědičný systém dovolující jednotlivci, aby byl
symbolem „jednoty lidu“ odporuje demokracii a zásadě, že všichni lidé jsou si rovni, a že
důsledné uplatňování zásady všeobecné suverenity vyzývá k ustavení politického systému demokratické republiky. Císařský systém je systémem poskytnutým ústavou a o jeho pokračování či ukončení by mělo být v budoucnu rozhodnuto vůlí většiny lidu, až k tomu dozraje čas“.

Ekonomická demokracie
1. překonat současný stav „kapitalizmu bez pravidel“ a, vezmeme-li v úvahu, že to, čeho bylo dosaženo v předních kapitalistických zemích v Evropě a mezinárodními konvencemi, vystavět „ekonomiku řízenou pravidly“, která brání životní úroveň a práva lidu včetně regulací týkajících se dlouhé pracovní doby a svévolného propouštění dělníků;
2. kontrolovat rozsáhlou ekonomickou tyranii korporací s demokratickou regulací jakožto hlavním prostředkem; demokratickou regulací vyžadovat po velkých korporacích, aby plnily svoji sociální zodpovědnost vůči dělníkům, spotřebitelům, malým a středním obchodníkům, místní ekonomice a životnímu prostředí, s výhledem na zřízení souboru předpisů k udržení životní úrovně a práv lidu a prosazení vyváženého ekonomického rozvoje; stát proti ničení životního prostředí včetně znečišťování způsobeného hospodářskou činností a vojenskými základnami, a posilovat regulační opatření k zachování přírody a na ochranu životního prostředí;
3. zásadně změnit japonskou politiku v zemědělství, lesní správě a rybářství, stejně jako energetickou politiku, kde pokládáme za důležité úsilí zvýšit soběstačnost v produkci potravin, ustavit náhradní energetické systémy základního zabezpečení a zvýšit energetickou soběstačnost s výhledem na bezpečné zajištění životních podmínek lidu a efektivní využití domácích zdrojů; podporovat zemědělství jakožto klíčový výrobní sektor v hospodářské politice vlády;
4. zlepšit a stabilizovat všeobsažný systém sociálního zabezpečení jako základní systém, který podporuje životní podmínky lidu všech vrstev; klást důležitost na stanovení sociálního vybavení a programů, které pomohou udržovat zdraví, dobro a výchovu dětí; vyvíjet úsilí, aby japonská společnost zvrátila klesající porodnost;
5. ukončit nákupní zvyk, který v rozpočtu upřednostňuje nehospodárné rozsáhlé veřejné pracovní projekty, posluhování velkým korporacím a hlavním bankám a vývoji zbraní, s cílem stanovit rozpočtovou a hospodářskou politiku, která klade důraz na zabezpečení životních podmínek lidu a poskytování sociálních služeb; ukončit současný daňový systém, který prospívá velkým korporacím a bohatým a stanovit systémy daní a sociálního zabezpečení založené na principu sdílení zátěže vzhledem ke schopnosti platit;
6. prosazovat vzájemně prospěšné ekonomické vztahy na základě rovnoprávnosti se všemi zeměmi a vypracovávat příspěvky k řešení problémů světa, včetně propasti mezi severem a jihem a globálního ničení životního prostředí.

(13) Demokratické transformace bude dosaženo silou jednotné fronty zahrnující všechny lidi, kteří aspirují na dosažení národní nezávislosti, demokracie, míru a lepších podmínek k životu, včetně dělníků, pracujících cizinců, zemědělců, rybářů, malých a středních podnikatelů, intelektuálů, žen, mladých lidí a studentů. Jednotná fronta vznikne, vzroste a bude se rozvíjet jakožto výsledek sílící spolupráce a jednoty demokratických stran, veřejných organizací z různých oblastí a demokratických osobností bojem proti stranám politické reakce. Společné úsilí a akční jednota k neodkladným úkolům by měly být prosazovány bez ohledu na světový názor, historický náhled a náboženskou víru.
JKS na sebe musí vzít úlohu hlavního organizátora hnutí za národní společné úsilí a jednotu. Růst JKS, podporovaný politickými a teoretickými kapacitami vysoké úrovně stejně jako velkou organizační silou s těsnými vazbami na dělnictvo i další lidové vrstvy, je nezbytný k rozvoji jednotné fronty.
K dosažení požadavků lidu a k dosažení pokroku v otázce transformace je pro JKS a síly jednotné fronty důležité aktivně zvyšovat počet křesel v parlamentu k boji ve spolupráci s mimoparlamentními hnutími.
Pokud JKS a síly jednotné fronty, podporované většinou lidu, získají stabilní většinu v parlamentu, bude nastolena vláda jednotné fronty, což je vláda demokratické koalice. Jakožto politická strana, která pracovala podle neochvějné zásady „lid je suverénní“, JKS bojuje za ustavení vlády demokratické koalice podporované parlamentní většinou.
V kurzu vývoje jednotné fronty může nastat případ, kdy nastanou podmínky k vybudování jednotné fronty založené na několika společně dohodnutých cílech, ačkoli souhlas nemusí pokrýt všechny hlavní úkoly potřebné k demokratické reformě. Jestli je takovéto společné úsilí alternativou, která prospěje sloučení zájmů lidu a porazí současnou reakcionářskou vládu, udělá JKS vše, co bude v jejích silách, aby pomohla jednotnou frontu zformovat a nastolit vládu jednotné fronty v rámci možností neodkladných cílů, jež jsou zde smluveny.
Nastolení pokrokových a demokratických lokálních samospráv po celé zemi poskytne hlavního nositele požadavků obyvatel oblastí a komunit; budou též sloužit jako důležitá hnací síla demokratických a pokrokových proudů.
Ustavení vlády demokratické koalice bude umožněno snahami podporovanými většinou lidu k odražení obstrukcí a odporu ze strany současných vládních sil, které představují vládu monopolního kapitalizmu a podřízenost Japonska Spojeným státům. Nemůžeme znevažovat možné překážky kladené vládnoucími kruhy USA, které lpí na pokračující nadvládě nad Japonskem.
Tento boj neskončí ustavením vlády. Při krocích, jež budou následovat, je důležité, že vláda jednotné fronty dostane kompletně pod kontrolu státní organizace ve jménu i skutcích založené na jednotě demokratických sil a lidového boje a že zajistí, aby administrativní organizace byly v péči národní politiky.
Vláda demokratické koalice bude založena na demokratické alianci všech vrstev lidu včetně dělnictva, zemědělců, rybářů, malých a středních podnikatelů, intelektuálů, žen, mladých lidí a studentů, stejně jako jejich organizací. Bude mít politickou moc rozvinout novou cestu, která uskuteční úkoly zahrnující skutečnou nezávislost Japonska a dosáhne jeho demokratické transformace.

(14) Demokratická transformace k vytvoření nezávislého, demokratického a mírumilovného Japonska bude znamenat mezník v historii japonského lidu. Japonsko už nikdy nebude podřízeno Spojeným státům a japonský lid znovu získá opravdovou suverenitu a stane se hlavním hrdinou v zemi. Demokratické reformy pomohou Japonsku přestat být zdrojem války nebo vojenského napětí a stát se pevnou základnou míru v Asii i ve světě, a prorazí cestu novému politickému, ekonomickému a kulturnímu rozvoji využívajícímu vitalitu japonského lidu. Demokratická a mírová změna v kurzu Japonska sehraje významnou roli při formování mírového uspořádání v Asii a stane se důležitým přelomem ve vývoji situace v Asii i ve světě v 21. století.


V. Za socialistickou / komunistickou společnost

(15) V další etapě společenského vývoje Japonska je úkolem překonat kapitalizmus a uskutečnit socialistickou transformaci a přechod k socialistické/komunistické společnosti. Tak jak se svět dosud jevil, nebylo zde reálné místo pro přechod k socializmu na základě dosažených ekonomických a sociálních vymožeností kapitalistické éry. Práce na postupu k socializmu/komunizmu v rozvinuté kapitalistické zemi je novým historickým úkolem ve 21. století.
Klíčovým prvkem přechodu k socializmu je zespolečenštění výrobních prostředků, s převodem vlastnictví, kontroly a řízení hlavních výrobních prostředků na společnost. Zespolečenštění zahrnuje jen výrobní prostředky; pokud zahrne prostředky k životu, bude ve všech etapách společenského vývoje chráněno právo a soukromý majetek.
Zespolečenštění výrobních prostředků vydláždí cestu pro k odstranění vykořisťování člověka člověkem, vymýcení chudoby ze společnosti a realizaci zkrácení pracovní doby, čímž zajistí rozvoj osobnosti všech členů společnosti.
Zespolečenštění výrobních prostředků se stane řídící silou k výrobě a ekonomice pryč od kapitalistického slídění po zisku a zvrátí je k rozvoji společnosti, čímž umožní použít plánované řízení ekonomiky k odvrácení ekonomického úpadku a efektivně upraví další ničení životního prostředí, rozšiřování sociální propasti a další problémy.
Zespolečenštění výrobních prostředků zbaví ekonomiku úzkého rámce přístupů upřednostňujících zisk a vytvoří podmínky pro nový rychlý vývoj materielní výrobní síly, která podporuje lidské společenství.
Socialistické/komunistické Japonsko zdědí a podpoří rozvoj všech hodnotných výtěžků kapitalistické éry, včetně demokracie a svobody. „Svoboda vykořisťování“ bude omezena, a budeme usilovat o jeho odstranění v duchu uskutečňovaných reforem. Odstranění vykořisťování vytýčí cestu pro společnost, ve které se lidstvo stane klíčovou složkou společnosti v pravém slova smyslu. Myšlenka že „lid je suverénní“ se stane společenskou realitou ve všech oblastech politiky, ekonomiky, kultury i společnosti.
Svoboda rozmanitých ideologií a náboženských vyznání, stejně jako politických aktivit, včetně opozičních stran, bude přísně chráněna. Poskytnutí privilegií jedné určité straně jakožto „vedoucí“ straně ve jménu „socializmu nebo definování určitého světového názoru coby „státem určené filozofie“ je činem, který nemá nic společného se socializmem a proto musí být kategoricky odmítnuto.
Jakmile socialistická/komunistická společnost dosáhne vyššího stupně rozvoje a většina její populace je složena z generací, jímž je cizí vykořisťování a útlak, vzniknou skutečně vyhlídky k dosažení společnosti zásadně zbavené jakékoli formy útlaku, ve které je státní moc nadbytečnou a ve spojení rovnoprávných a svobodných lidských vztahů bez vykořisťování člověka člověkem a bez útlaku a války.
Takto dosáhne lidstvo podmínek pro humánní existenci a životní podmínky v plném smyslu tohoto slova a vykročí k nové etapě vývoje historie lidstva.

(16) Přechod k socializmu nemůže být uskutečněn v krátkém časovém období; bude to dlouhý proces, který potřebuje pokrok od etapy k etapě založený na národním konsensu.
Takový přechod začíná formováním konsensu mezi většinou lidstva na podporu směřování k socializmu/komunizmu; moc mířící k socializmu bude ustavena s podporou stabilní parlamentní většiny. Vypracování národního konsensu je bezpodmínečně nutné pro konání během těchto etap.
JKS bude spojena se svou politikou jednotné fronty spolupráce se všemi stranami i jednotlivci, kteří upřednostňují přechod k socializmu. JKS bude respektovat zájmy pracujících cizinců, zemědělců, rybářů a malých i středních podnikatelů ve snaze jít po cestě socialistické reformy přijaté a podporované většinou obyvatelstva.
Cesta k socializmu v Japonsku bude procesem nových podnětů a zkoumání v mnoha vynořivších se problémech, které budou řešeny s vědomím a kreativností japonského lidu. JKS věnuje zvláštní pozornost a ochranu těmto bodům:
a) zespolečenštění výrobních prostředků může obsáhnout různé formy vlastnictví, kontroly a řízení vzhledem k situaci a podmínkám. Ačkoli je důležité nalézat formy, které se hodí k japonské společnosti, nesmíme se odchýlit od socialistické zásady, že klíčovými hráči jsou výrobci. Chyba, jíž se dopustil Sovětský svaz nucením byrokratizmu, aby výrobci pod falešnými záminkami „znárodnění“ a „kolektivizace“, se nesmějí opakovat.
b) Přechod směrem k socializmu tržní ekonomikou vyhovuje zákonu rozvoje socializmu přizpůsobenému japonským podmínkám. V uskutečňování socialistických reforem je důležité provozovat ekonomiku efektivně s přizpůsobivostí kombinováním prvků plánované ekonomiky a tržního hospodářství, a pokračovat v úsilí a bádání, které respektuje soukromé iniciativy zemědělců, rybářů a malých i středních podnikatelů a obchodníků. „Kontrolovaná ekonomika“, ve které jsou kontrolovány nebo sjednocovány spotřební praktiky lidu budou za socializmu/komunizmu z japonského ekonomického života zcela odstraněny.

(17) Hledání socializmu/komunizmu není jen výjimkou pro Japonsko.
Svět 21. století bude obdobím charakterizovaným vzestupem v proudech k překonání kapitalizmu a k přechodu k nové společnosti. Vystupuje ze zostřujících se ekonomických a politických rozporů a ze všelidových hnutí v rozvinutých kapitalistických zemích; vystupuje z úsilí nalézt vlastní charakteristické cesty k socializmu v zemích, které se vymanily z kapitalizmu; a vychází ze všelidových hnutí mnoha zemí v Asii a Latinské Americe, které nejsou schopny najít svoji cestu pro budoucí ekonomický rozvoj v rámci kapitalizmu, i když po získání politické nezávislosti.
JKS vyvine jakoukoli snahu, aby se 21. století stalo stoletím, ve kterém lidstvo zaznamená historický přechod k sestavení sdružení, jež bude bez vykořisťování a útlaku, při vyvíjení snah splnit tyto úkoly přechodu tak, aby korespondovaly s potřebami japonské společnosti v každé etapě socialistického rozvoje.

Přeložil Vladimír Sedláček

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .