O komunistické morálce - 1. část

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 1. 2008

Twitter

Přečetl jsem knihu sovětského autora A. J. Zise „O komunistické morálce“ vydanou nakladatelstvím Orbis v Praze roku 1951. Četba tohoto díla je dnes pro nás komunisty zvláště poučná, protože si díky uvědomíme, proč byla poražena původní světová socialistická soustava, jak tragicky skončilo přeceňování úrovně komunistické morálky obyvatelstva lidově demokratických a socialistických států. Pokusím se shrnout základní myšlenky zmíněné knihy.

V buržoazní společnosti se šíří pomluvy, že prý marxismus a komunismus není slučitelný s morálkou, že ji odmítá. Šosácká pomluva o „panství nemravnosti“, o které prý usilují komunisté, sleduje zcela určitý cíl – očernit v očích mas komunistické učení, které je pro buržoazii nepřítelem, pošpinit boj, který vedou dělnická třída a ostatní pracující za své osvobození, a odstrašit váhající křikem o „nemravnosti“ marxismu.
Komunistická morálka se začíná tvořit mezi nejlepšími pracujícími lidmi ještě před socialistickou revolucí. Takové vlastnosti, jako věrnost národu, organizovanost, disciplinovanost a vytrvalost, schopnost zříci se osobních zájmů, obětavost, rozhodnost v boji, opovržení k zbabělosti a další se formují postupně s procítáním třídního uvědomění, v průběhu revolučního boje.
Před socialistickou revolucí je obsah komunistické morálky určen úkolem zničit starou buržoazní společnost a její řád. Hlavním obsahem proletářské morálky je kritika buržoazního řádu, šíření postojů k buržoazii mezi masami a rozvíjení třídního uvědomění. Je přirozené, že růst socialistického uvědomění dělnické třídy a ostatních pracujících vyvolával vždy a vyvolává v buržoazii šílenou zlobu. Zničení buržoazní morálky dělnickou třídou pokládají měšťáci za zničení veškeré morálky vůbec.
Lenin odhaloval tuto pomluvu a učil, že zničení staré morálky dovoluje lidu vybudovat místo ní novou, komunistickou morálku, která je důležitou částí komunistického světového názoru.
Obsah komunistické morálky po socialistické revoluci je určen tvořivými cíli revoluce a úkoly plynoucími z výstavby nové společnosti. V socialistické společnosti jsou právní normy a mravní normy svou sociální přirozeností homogenní a sledují jeden a týž cíl. Nakonec se v komunistické společnosti rozplynou právní normy v mravních normách. Ale toto vše není přímočarý proces, který by znamenal postupné oslabování práva v socialistické společnosti. Naopak, během tohoto vývoje je dočasně možný i proces opačný, totiž přeměna mravních norem v normy právní, zpevňování morálky právem. V tom se projevuje harmonické spojování přesvědčování a donucování jako dvou základních doplňujících se metod pro výchovnou práci komunistické strany a socialistického státu.
Komunistická morálka má rozvíjející se pokrokový charakter. Komunistická společnost se bude vyznačovat velmi vysokou úrovní mravního vědomí lidí, kteří budou zbaveni všech přežitků kapitalismu. Uskutečnění konečných zájmů dělnické třídy je ve shodě s konečnými zájmy všeho pokrokového lidstva.
Ekonomickou základnou komunistické morálky je společenské vlastnictví výrobních prostředků. Morálka socialistické společnosti odpovídá charakteru soc. výrobních poměrů, které znamenají soudružskou spolupráci pracovníků zbavených vykořisťování.
Ale komunistická morálka nevyrůstá automaticky ze socialistického způsobu výroby. Socialistický stát vedený komunistickou stranou je hlavní silou, která vychovává v masách normy komunistické morálky. Na rozdíl od jiných států má socialistický stát kulturně výchovné funkce, jejichž provádění je nutnou podmínkou přechodu od socialismu ke komunismu. Politika komunistické strany a socialistického státu se zásadně liší od politiky buržoazních států svým hlubokým mravním charakterem.
Politika vládnoucích tříd v buržoazní společnosti je neslučitelná se skutečnou morálkou. Má lživý a pokrytecký charakter. Vládnoucí třídy buržoazní společnosti se nikdy v politice neřídí morálními představami, ale zakrývají svou nemravnou politiku závojem morálky, a snaží se takovým způsobem oklamat masy lidu. Takový vztah politiky k morálce je přímým následkem jejího protilidového charakteru a vyrůstá z protichůdných vztahů za kapitalismu. Naproti tomu komunistická politika se vyznačuje svou čestností, pravdivostí, zásadovostí. Komunistická strana nemůže „hlásat falešná hesla, která nejsou uskutečnitelná, kterým nevěří sama strana, která některé strany hlásají proto, aby obelstily masy. (…) U ní není rozdílu mezi slovem a činem; ona neklame masy, říká lidem jen pravdu a nestaví svou politiku na demagogii, ale na vědecké analýze třídních sil.“ (J. V. Stalin, Otázky leninismu)
Komunistická strana a socialistický stát musí vést rozhodný boj proti všem pokusům hlásat bezideovost a apolitičnost. Tyto pokusy nejsou ničím jiným než snahou oživit přežitky kapitalismu ve vědomí lidí, otrávit jejich vědomí nepřátelskou ideologií. Strana i stát vychovávají masy lidu v duchu komunistické politiky a tím zabezpečují také rozvoj a upevnění kom. morálky ve společnosti. Ohromnou úlohu v tomto procesu má celá socialistická společnost, rodina, škola, všechny společenské organizace, literatura, umění, divadlo i film. Nemusíme se bát přiznat závislost ideologie a morálky na politice, neboť politika socialistického státu je hluboce mravní.

Připravil Leopold Vejr

• < Předchozí
• Další >