Beseda k 15. 3. 1939

Podrobnosti

Vytvořeno 28. 3. 2007

Twitter

22. 3. jsme ve velkém sále našeho domovského, brněnského Městského výboru KSČM navštívili další z besed Klubu českého pohraničí a Vlasteneckého sdružení antifašistů, tentokrát především k výročí 15. března 1939, kdy po předchozí mnichovské zradě a po ztrátě Sudet vstoupila do českých zemích nacistická vojska.

První se ve velkém sále ujal slova člen Městské rady KČP s. Obhlídal, který přítomné seznámil s budoucí činností KČP (např. pietní akt 5.5. v Kroměříži u hrobu generála, osvoboditele od nacistů, Ludvíka Svobody, na jehož kryptě nedávno v mauzoleu na Vítkově striptérka rozohňovala večírek pořádaný pražskými modrými ptáky – ukažme, že jsou také mladí lidé, kteří si odkazu tohoto velkého představitele našeho národa váží).
Poté slovo převzal s. Karel Janiš, jeden z redaktorů brněnského levicového občasníku ECHO, který stručně nastínil historii předcházející 15. březnu 1939 i denní život za Protektorátu. O tom hovořil z vlastní zkušenosti jak on, tak i další několik přítomných v sále, kteří zdůrazňovali tyto vzpomínky lidí shrnout třeba na internetu, aby nebyly ztraceny jedinečné lidské osudy právě v době, kdy je hrubým způsobem překreslována historie, např. zpochybňováním rozhodující úlohy Rudé armády při osvobození světa od nejreakčnější formy kapitalismu, nacistického režimu,který počítal ve svých plánech (jak o tom hovoří např. Heydrich 1942 ve svém proslovu o konečném řešení české otázky) s takřka naprostou likvidací všech slovanských národů. Bez jakéhokoliv snižování obětí amerických vojáků, kteří si s Rudoarmějci podali ruce u Torgau 25.dubna 1945, je potřeba vidět fakta (v době spojenecké invaze do Normandie, tzn. červen 1944 bylo na východní frontě dislokováno více než 160 německých divizí,zatímco na nové západní frontě při vrcholu bojových operací v létě 1944 to bylo necelých 40. V Itálii v horských, dobře opevněných pozicích nebyly německé, navíc elitní výsadkové oddíly nutně příliš početné. Odtud byl v průběhu srpna přesunut tankový sbor Hermann Göring , původně Hitlerem připravovaný na invazi do Vatikánu, směrem k Visle, kam po překonaných 600 kilometrech osvobozeného Běloruska dorazila Rudá armáda. Té je vyčítáno, že tam úmyslně počkala, dokud ve Varšavě nebylo zlikvidováno „povstání“ nekomunistické Zemské polské armády. Když se západní spojenci, (notabene po zpackané výsadkové operaci v Holandsku, kdy byla v Arnhemu obětována právě polská výsadková brigáda, skákající na německé kulomety, stejně jako před ní elitní 1. britská výsadková, ambicím maršála Montgomeryho), zastavili na podzim 1944 také po ušlých 500, 600 kilometrech, na prakticky vylidněné Siegfriedově linii (ta se teprve měla zaplnit vrahy z jednotek SS, určenými pro ardenskou ofenzívu nacistů), je to dnes nazýváno v jejich případě zásobovacími problémy. Na ty Rudá armáda, která navíc zrychleně započatou ofenzívou 17. ledna, Američanům v bitvě o „výběžek“ značně odlehčila, jak to bylo domluveno se Stalinem, asi právo nemá.Navíc v bojích s pancéřovými granátníky, německými veterány.
Vedle těchto faktů jsou však nejdůležitější osobní prožitky, emoce lidí, kteří se s postupujícím časem pomalu vytrácejí. Na besedě Klubu českého pohraničí jich několik zaznělo. Hovořili o slyšeném střílení z Kounicových kolejí (zde bylo za okupace umučeno a postříleno 1350 bojovníků proti fašismu). Soudružka Štofanová hovořila o svojí mamince, kterou v době,když ji čekala, zachránili neznámí lidé v tramvaji před zatčením.
Hovořili bohužel i o mnohdy neskrývaném rasismu německých obyvatel Brna, vyjadřovaném třebas i při čtení vykonaných rozsudků smrti. Musíme tohle všechno znát v době, kdy např. bavorský předseda CDU/CSU Edmund Stoiber hovoří o poválečném odsunu sudetských Němců Čechy jako o největší „etnické čistce“ v dějinách! Celou besedu podtrhl a také zakončil historický dokument, složený z prvních záběrů po 15. březnu nejen přímo z postupu nacistických jednotek při obsazování země, ale také z návštěvy Adolfa Hitlera v Olomouci a v Brně 17. března 1939, kdy ho na dnešním náměstí Svobody (nevím, jestli bylo tehdy jako mnoho jiných pohotově přejmenováno na Adolf Hitler Platz) nadšeně a se zdviženou pravicí vítaly zástupy.

David Pazdera

• < Předchozí
• Další >