Naším požadavkem je zásadní prohloubení demokracie

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 7. 2007

Twitter

Přinášíme Vám rozhovor s předsedou Ústřední rady Komunistického svazu mládeže Milanem Krajčou, který byl zveřejněn v krajně pravicových "studentských" novinách Agora: Nedávno byla Vaše organizace zakázána Ministerstvem vnitra. Hlásá totiž nastolení socialismu násilnou cestou. Co vy na to? Přestanete hlásat revoluci? A nechcete zároveň také přestat hlásat socialismus?

Komunistický svaz mládeže se Ministerstvo vnitra pokoušelo během minulého roku rozpustit z mnoha důvodu. Původně Ministerstvo vnitra argumentovalo ve své snaze o rozpuštění naší organizace velice úsměvně - tím, že KSM vyvíjí "politickou činnost", na což dle pánů z ministerstva nemá žádné občanské sdružení právo. Poté co s tímto samozřejmě neuspělo, začalo argumentovat údajně protizákonným důrazem KSM na nutnost socialistické revoluce a propagací komunistických myšlenek. I tyto argumenty však nakonec Ministerstvo vnitra opustilo. Jediným důvodem k rozpuštění KSM se tak nakonec stal důraz mladých komunistů a komunistek na nutnost nahrazení soukromého vlastnictví výrobních prostředku vlastnictvím společenským. Tyto změny postojů Ministerstva vnitra umožňují udělat si jasný obrázek o pozadí a skutečných důvodech rozpuštění komunistické mládeže. KSM proto podobně jako mnoho lidí u nás i v zahraničí považuje rozhodnutí Ministerstva vnitra za neoprávněné, politické, protidemokratické a antikomunistické. I to je důvod proč pokračuje ve svých aktivitách s ještě větší intenzitou. I nadále jsme přesvědčeni o nutnosti revolučního překonání kapitalismu jako systému, postaveném na principech vykořisťování, útlaku a válek. Svou aktivitu proto směřujeme k prosazení jediné možné alternativy ke kapitalismu, kterou je socialismus.
 
To je sice hezké mít nějaký sen, ale socialismus se už zkusil v mnoha zemích, a vždy vedl k diktatuře a k útlaku. Opravdu vás to tak láká?
Vedle minimálních programových cílů jako jsou např. odmítnutí amerických vojenských základen na našem území, demokratizace vzdělávacího systému a studentských samospráv, odmítnutí školného nebo vytvoření antifašistického hnutí mladých lidí, je socialismus dlouhodobějším perspektivním cílem. Je třeba analyzovat nejen socialistickou zkušenost ze zemí střední a východní Evropy, ale i současné socialistické procesy ve světě např. v zemích Latinské Ameriky. Jsme přesvědčeni o možnosti vymanit se z dnešní diktatury hrstky bohatých a mocných proti většině i ze systému útlaku – politického, sociálního, generačního, genderového nebo rasového.

A co když někdo bude mít jiný názor na zavádění režimu jako je ten "váš"? Necháte jej popravit, jako to dělali všichni komunisté před vámi?
Myslím, že kritika poprav, mučení a neoprávněného věznění, která se nedávno vznesla v souvislosti s americkou okupací Iráku a dalších zemí, zasluhuje podporu. Domnívám se, že tyto a podobné věci do 21. století určitě nepatří. Zároveň je třeba se postavit proti perzekucím, těch kteří nesouhlasí se zaváděním režimu neoliberálního kapitalismu – proti výzvám k fyzické likvidaci komunistů a komunistek, brutálním fyzickým útokům na představitele KSČM, úsilí zakazovat pedagogickou činnost komunistickým představitelům, oficiálnímu rozpuštění  KSM, výzvám k uvěznění jeho členů a členek i pokusům zakázat KSČM.

No, neptal jsem se na okupaci Iráku, ale na to, že všechny komunistické režimy likvidovaly (pravda, ne vždy to bylo fyzicky) své odpůrce. Jak chcete zaručit, že nové komunistické diktatury budou jiné?
Upřímně, dotaz týkající se Iráku, nebo některé z dalších zemí, které jsou oběťmi agresí Spojených států, bych od periodika vašeho politického a ideologického zaměření ani nečekal. Váš názor na „komunistické režimy“ je poněkud svérázný a není možné s ním souhlasit. Komunismem je totiž, třeba chápat budoucí společnost bez sociálních tříd, s úplnou společenskou rovností všech jejich členů, které je vlastní ušlechtilá zásada „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ a kde je cílem uspokojování potřeb lidí a nikoliv honba za ziskem.

A když jste výše otevřel téma fyzické likvidace komunistů a brutálních útoků proti představitelům KSČM, kolik jich od roku 1989 v této zemi bylo?
Mezi nejznámější brutální fyzické útoky na představitele KSČM určitě patří takřka smrtelné pobodání jejího tehdejšího předsedy, filmového režiséra Jiřího Svobody, nebo nepříliš dávné napadení místopředsedy KSČM a poslance Jiřího Dolejše. Ne neobvyklé jsou však také útoky fašistů na komunistické demonstrace, shromáždění, mítinky, koncerty či veřejné petiční akce. Pakliže zmiňuji výzvy k fyzické likvidaci komunistů a komunistek, mám tím na mysli například výrobu a distribuci triček s nápisem „Zabij komunistu – posílíš mír“ do nichž je skandálně zapojeno také Ministerstvo zahraničích věcí. I z těchto důvodů se domníváme, že je v České republice nutné mluvit o nebezpečí fašizace a o potřebě vytvoření širokého demokratického hnutí za jeho odvrácení.

Vraťme se k tomu, co říkáte na začátku: Chcete revoluční cestou svrhnout kapitalismus. Jenže o byl nastolen a je opakovaně legitimován ve volbách demokratickou cestou. Chcete tedy zrušit demokracii násilně? Nebo co si máme vůbec představit pod slovy "revoluční cestou"? Připravujete se snad na partyzánskou válku?
Naším požadavkem je zásadní prohloubení demokracie. Není možné aby například tak podstatné věci, jako je účast naší země ve válce, byly rozhodovány v naprostém rozporu s názorem většiny občanů. Tak tomu bylo v případě bombardování Jugoslávie, vyslání českých vojsk do Afghánistánu nebo již zmíněného Iráku. Domníváme se, že je skandální, když vláda několik let tajně vyjednává o vybudování vojenské základny USA v naší zemi a poté, když je vše prozrazeno, upírá občanům právo, aby se k této skutečně klíčové otázce vyslovili v referendu. Revolucí chápeme kvalitativní skok, relativně rychlou zásadní změnu ve vývoji společnosti. Jsme přesvědčeni, že jen tímto procesem může být překonán současný systém, postavený na principu vykořisťování člověka člověkem. Narozdíl od různých reformistických a sociálně demokratických snílků totiž nežijeme v utopických nevědeckých iluzích o možnosti postupného zlidšťovaní kapitalismu a jeho přerůstání v socialismus. Váš dotaz na přípravu partyzánské války je, mírně řečeno, úsměvný. Uvědomte si, že komunisté v této zemi iniciovali lidové partyzánské hnutí pouze jednou – v první polovině 40. let minulého století, tedy v době fašistické okupace hitlerovským Německem.

• < Předchozí
• Další >