Informace o skutečném obsahu konference 27.10.07

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 11. 2007

Twitter

Milé soudružky, vážení soudruzi, to, o čem bude řeč, jste jistě už zaznamenali i Vy. Pohrobci Kladiva na čarodějnice mají nový hit. Německý tisk v češtině jím žije už tři týdny. Pozadu nemohlo zůstat ani Právo. Novinkou inkviziční hitparády se stal falešný kuplet o XXIII. pražské teoreticko-politické konferenci. Poslední říjnovou sobotu ji uspořádaly OV KSČM Praha 1, 6 a 7, Praha-východ, Chomutov a Mladá Boleslav spolu s ÚR KSM. Pro pořádek zdvořile připomínám, že jsme na ni zvali i Vás. Rádi Vám nabídneme sborník, který z ní vydáme už za pár dní.

Na konferenci nás nebylo 65, 60 či snad ještě méně, jak se navzájem ujišťují ti, kdo to mají jen z druhé ruky. Sešlo se nás tam minimálně dvakrát tolik, z toho asi třetina velice mladých. Tisk, který leze před pravicí po čtyřech, z toho dělá "bolševické spiknutí" ("proti vedení strany" - ?!?). Konspirační pleticháře nepotěšíme. Měli jsme docela prozaické téma. Rovných 90 let od Říjnové revoluce - materiál "Socialismus pro 21. století". K němu jsme si vzali slovo přesně tak, jak nás k tomu vyzvalo - právě vedení strany.

Zprávu o naší akci jsme redakci Haló novin poslali včas a v dohodnutém rozsahu. Z torza, jež z ní otiskly, však vypadlo právě to, oč na ní opravdu šlo. Tím rychleji se o ní začala šířit jiná "zpráva". Chytlavý má už název - "Zápis ze všestalinského sletu". Pustil ji do světa pracovník ÚV KSČM. Sám se naší konference ani nezúčastnil. Zato dílko o ní je ze série vtipů o Rádiu Jerevan. Tak už to u lovců "stalinistů", když se pustí do komunistů, ovšem bývá.

Někomu jakoby nestačil ani hon na čarodějnice, v nějž se to zvrhlo. I z něj teď viní právě nás, proti komu je veden. Není to zdaleka poprvé. Tentokrát ovšem ti, u nichž hon na "stalinisty" začal, spěchali hlava nehlava. Nestačili po sobě zamést stopy aspoň tak, jak si s tím dávají práci jindy. Nové tirády o "bolševickém spiknutí" jsou tak jednovaječným dvojčetem "Zápisu ze všestalinského sletu" . Jsme demokratickou stranou. Lišíme se v řadě názorů. Dokážeme se shodnout aspoň v jednom? V tom, že zvát si na pomoc tlampače pravicového dryáčnictví je to poslední, co se sluší mezi komunisty?

Diskutujících na konferenci byly tři desítky. Jak už to v žáru polemiky bývá, padla i zbytečně silná slova, vůči kterým jsme se namístě ohradili. Byly to jen okrajové epizody. O žádné "spiknutí" nešlo ani jim. Spíš o to, aby se braly rovnocenně v potaz všechny, a ne jen některé názory. Skutečným jádrem diskuse však bylo to, k čemu vyzval ÚV KSČM - otevřené, kritické zamyšlení, a ne jen formální přitakání materiálu, který má diskusi rozproudit, a ne ji utnout dřív, než pořádně začala. Většinu vystupujících inspirovalo i stanovisko, jež k "Socialismu pro 21. století" přijal v září t.r. OV KSČM v Praze 1 a o kterém jsme si vás dovolili informovat. Také říjnová konference se dotkla i dřívějších verzí "Socialismu pro 21. století". To, co v nich ve straně vyvolalo odpor, se v posledním znění smrsklo jen do šalamounských narážek. Někteří z jeho autorů se však netají, že je do textu chtějí vrátit naplno, jen co vnitrostranická diskuse skončí. Tím spíš zaznívaly i na naší konferenci hlavně tyto výhrady a náměty:

Navrhovaný "model" se vydává za převrat v teorii socialismu. Skutečné problémy, na něž narazila v praxi, však neřeší. V otázce, v čem tkvěla jejich povaha a kořeny, většinou tápe. Hlavu do písku tak strká před vším, na čem bude nejvíc záležet i příště. Rozbor, opřený o zkušenosti komunistického hnutí, nahrazuje spekulacemi. Baletním krokem hopsá k cíli světem, z nějž si vygumoval všechny překážky. Tak se ovšem dá vyhrát jen na pískovišti, kde si to rozdávají "modely" z hračkářství.

Tvrzení, že naše dočasná porážka byla "systémovým selháním", uráží každého, kdo socialismu zasvětil život. Porazila nás dezerce od toho, co mu dávalo sílu. Bohorovné furiantství, s nímž handlovala s principy a zárukami lidové moci, dovedla až k hanebnému kapitulantství. Obojí mělo i konkrétní ideové zdroje. Třeba je překonat do důsledku - a ne pašovat zpátky, co očividně zbankrotovalo.

Až na dno klesá "novátorství", neváhající zpochybňovat, že naše národní bohatství bylo majetkem všeho lidu. Nejdál v tom došel právě ten pracovník strany, který rozšířil i zkomolený "Zápis ze všestalinského sletu". Chmurné legendy o "státně byrokratickému socialismu" dovedl až do "teorie" o "třídě řídícího aparátu". Ta si prý přivlastnila i ekonomické zdroje země. Nic podobného nám neměly za zlé ani slepé vášně, zvonící klíči po náměstích. Teď se lidem našeptává i naším jménem, že oč vše je okradl až "samet", jim vlastně nepatřilo nikdy. Loupeživé privatizační panstvo to jistě po zásluze ocení.

"Nový model" neřeší ani otázku politické moci. Na cestě k socialismu je důležitější, než byla kdykoli dřív. Právě k ní se však autoři stavějí s lehkomyslnou bezradností, jakou si buržoazie nedopřávala, ani když dělnické hnutí teprve vznikalo. V iluzích o demokracii, zbavené třídního obsahu, vězí i tváří v tvář všemu, čím se teď mocensky opevňuje restaurovaný kapitalismus. Otázka záruk, že si politiku příště nekoupí, kdo si ji kupuje za kapitalismu, je vůbec netrápí.

"Samosprávné vlastnictví" se příčí zdravému rozumu už názvem. Vlastnictví výrobních prostředků je buď soukromé nebo společenské. To druhé je podstatou socialismu. Jen to dokáže skoncovat s vykořisťováním a bezprávím. "Samosprávný socialismus" je nahrazuje jakousi "zaměstnaneckou privatizací". I s reprízou té "kupónové" počítá jen v trochu jiné podobě. Dopadly by jako v 90. letech. "Samosprávný socialismus" moc kapitálu neruší. S vykořisťováním počítá na věčné časy.

Jen hrou se slovy je i řečnění o "kognitariátu". Vše, co v něm stojí za pozornost, popsal mnohem přesněji už Marx. Už on věděl, že kapitál nemění v proletáře jen "modré límečky". Stále víc smetany sbírá i z práce, která mu vynáší silou vzdělání a vědy. Tím víc je i "bílých límečků", jež emancipuje až socialismus. I k nim třeba hledat mnohem lépe cestu. Právě s tím však "Socialismus pro 21. století" ani nezačal. Místo rozboru konkrétních zájmů, jež bere kapitál na hůl - a budou proti němu mít i dost síly - vydává za skutečnost jen sny. "Znalostní proletariát" bojuje o místo na slunci i mezi sebou navzájem. I proto svůj třídní zájem chápe ještě hůř, než "dělnická aristokracie" 19. století, přikrmovaná z kolonií. Založit "nový model" na čekání, kdy a jak se to snad jednou změní, může jen kdo to se socialismem moc vážně nemyslí. Oporou cesty k socialismu jsou hlavně zájmy, ohrožené jeho dočasnou porážkou. Především těm je nejvyšší čas promluvit opravdu z duše. Právě to však chybí "Socialismu pro 21. století".

V rozporu s tím, co prověřila historická praxe, je i v jiných směrech. Náš program "modernizuje" i "objevy" maloburžoazního a "buržoazního socialismu". Marx a Engels se jim vysmáli už před 160 lety.

Pro nás, komunisty, socialismus není jen světlem na konci tunelu. Pravdu o všem, co je jen v jeho silách, potřebujeme stále víc už dnes. Právě s ní se však často zachází macešsky. Tím hůř nás pak lidé rozeznají od sociální demokracie, pro niž je pravda o socialismu tabu. Příště by nás za to mohli vytrestat ještě hůř, než v loňských volbách. Potřebujeme takovou koncepci socialismu, jež nám dá ostrou zbraň už proti dnešní aroganci pravice. Právě tou však "Socialismus pro 21. století" není ani v zárodku.

Názoru, že by se jím měl zabývat VII. sjezd strany, byl jediný z diskutujících. Na vážné vady materiálu přitom poukázal i on. Všichni ostatní se shodli, že by měl být z programu sjezdu stažen. "Socialismus pro 21. století" straně ničím novým nepomáhá. Tím snáz by sjezd vehnal jen do neplodných sporů. Ochromily by už beztak komplikované hledání, jak se víc sjednotit a aktivizovat tam, kde to nesnese odkladu.

To přitom vůbec neznamená, že by měla skončit diskuse, která už běží. Naopak, k materiálu, kolem nějž se zatím vede, by se nás mělo vyslovit co nejvíc - kritikou jeho vážných slabin i konkrétními náměty, v čem přesně spočívá vše, čemu se vyhýbá. Podstatně lépe třeba využít i mezinárodních zkušeností a diskuse s přáteli v zahraničí. Jasný, všestranně propracovaný program nové cesty k socialismu si vyžádá podstatně víc času, než kolik ho zbývá do sjezdu. Jen tak vytěží z poznání a praktických zkušeností celé strany. Jen pak může vůli nás všech vyjádřit opravdu demokraticky. Jen tak získáme pravdivý obraz všeho, co socialismus už dokázal i v čem byly jeho slabiny. Jen na jeho základě lze zformulovat program, jenž nás k socialismu dovede znovu a poučí se i ze starých chyb. Je to zásadní úkol. Týká se charakteru strany. Rozhodne i o naší schopnosti neustrnout na místě. Už proto nemůže zůstat jen v rukou nynějšího autorského týmu.

Hlavně o tom byla, shrnuto jen ve zkratce, naše konference u příležitosti jubilea Velkého Října. "Všestalinský slet" z ní dělá, jen kdo komunistům naslouchat nechce - a před jejich demokratickou vůlí kličkuje jako čert před křížem.

Viktor Pázler , předseda OV KSČM v Praze 1,

Jiří Jeřábek, předseda OV KSČM v Praze 6,

Adolf Svoboda, předseda OV KSČM v Praze 7,

Milan Havlíček, předseda OV KSČM Praha - východ,

Milan Krajča, předseda ÚR KSM

• < Předchozí
• Další >