KSM v Železnici: Ne tzv.Straně evropské levice

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 5. 2008

Twitter

Již tradičním místem, kde se v menším, avšak o to konkrétnějším měřítku diskutuje o charakteru a činnosti komunistického hnutí v oblasti střední Evropy, je pravidelné setkání Stálého fóra evropských levicových regionů (SFEL-R) jako platformy akční spolupráce především polských, českých, slovenských a německých komunistů a levice. Jedná se o Europacamp a zástupci KSM se těchto setkání pravidelně účastní, stejně jako KSČM, Die.Linke, KS Polska a KS Slovenska. Navíc letos se již 16. Europacampu, pořádaného tentokrát v Železnici (u Jičína), zúčastnil i početný kontingent Německé komunistické strany (DKP) a účast německých soudruhů na akci byla znát nejen díky stánku před hlavním vchodem.

A to v pozitivním slova smyslu. Jednak přibylo více hlasů, které se snaží dokola vysvětlovat a na příkladech nedávné historie komunistické strany Francie, Itálie a Španělska dokladovat, že eurokomunismus, v současnosti reprezentovaný Stranou evropské levice (SEL), a s tím související odřezávání se od avantgardních myšlenek Karla Marxe, Bedřicha Engelse a Vladimíra Iljiče Lenina, ale především od pracujících, nejsou zrovna nejlepším postupem v boji za sociálně spravedlivou společnost, proti válkám a kapitalismu.
Druhak jsme si měli večer s kým zahrát ping pong, když v sále propukla poněkud pochybná zábava, které šéfoval osamělý postarší pěvec s klávesami a občas pískající aparaturou, v jejímž rytmu se na parketu kolébali korpulentní přátelé z Die.Linke. Tato zábava poskytovala obrázek na hony vzdálený proklamované "moderní levicovosti", se kterou se Die.Linke tak ráda ohání. Ona totiž ta jejich "moderní levicovost" spočívá pouze v sebevražedném odřezání se od myšlenkového základu komunistického hnutí, od marxistické dialektiky, od historického materialismu.
Kontingent Komunistického svazu mládeže jsme tvořili my z Brna, Lukáš Čížek z KSM Liberecko a náš člen z Jičína, Robert Straka. Autem do Železnice nás vzal v Praze vedoucí zahraničního oddělení KSČM, Hassan Charfo s tím, že na vyprázdněném ÚV se mu nepodařilo nikoho dalšího najít, a po drobné rozcvičce z orientování se v mapě a několika málo přátelských rozhovorů s místními jsme dorazili do areálu rekreačního střediska, které dříve sloužilo našim dětem a mládeži. Nyní však byla příjezdová cesta zasypaná luxusními automobily přátelů z Die.Linke - ono se za práva pracujících bojuje daleko jinak ze stříbrného Audi. I vlajka Strany evropské levice, neumě pověšená na zrezivělý stožár, vytažená na půl žerdi jako při pohřbu a beznadějně visící dolů ledacos naznačovala. Na ten druhý stožár však vylétla po našem příjezdu vlajka Komunistického svazu mládeže a hrdě se třepala ve větru. Pozdravili jsme se se Standou Grospičem, Vaškem Exnerem, předsedy OV KSČM Jardou Petrem z Jičína a Jardou Ondráčkem z Trutnova i s dalšími známými soudruhy, jejichž práce si vážíme a bereme si z ní příklad.
Zanedlouho začalo samotné jednání. Úvodní slovo patřilo Jaromíru Kohlíčkovi, který hovořil o volebních výsledcích. Následně vystoupil Hassan Charfo o roztříštěnosti levice ve třech blocích, tedy SEL, severských zelených a bloku komunistických a dělnických stran a o problémech, jakými jsou závislost Evropy na zahraniční politice USA, což prohlubuje Lisabonská smlouva a o NATO. Na to navázal právě Vašek Exner s tím, že ne SEL, ale GUE/NGL (Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice) řeší částečně problémy akční spolupráce tím, že tato parlamentní frakce obsahuje všechny tyto 3 bloky. Kohlíček se mu pokoušel "dávat školení" a chytat ho za slovo, ovšem "kvalitu" tohoto vystoupení lze dokladovat jeho výrokem "Ještě jsem v Evropském parlamentu neviděl nikoho v tričku se srpem a kladivem". David (KSM) který seděl v předsednictvu této diskuse a samozřejmě na sobě měl tričko se srpem, kladivem a Leninem zavtipkoval se Standou Grospičem, že by si ho měl jít asi převléct. To mu ho mj. po cestě pochválil jeden prodavač ve stánku s občerstvením Fornetti.
David Pazdera pak rovněž vystoupil za Komunistický svaz mládeže, za který pozdravil všechny přítomné.
Na úvod vyjádřil solidaritu Německé komunistické straně a její člence, Christel Wegner, vyloučené z poslanecké frakce Die.Linke v dolnosaském sněmu. Ztichli především ti členové Die.Linke, kteří bouřlivě předtím tleskali asi třem diskutujícím z publika, kteří hovořili o "nutnosti přizpůsobit jazyk a zbavit se frází". My jen dodáváme, že fráze nemusí být nutně ideologického charakteru. David pokračoval : "Naše strana, KSČM si myslí o EU, že se jedná pouze o imperialistický projekt sloužící zájmům globalizovaného kapitálu; velmi si vážíme tohoto pléna SFEL-R, protože se jedná o akční spolupráci na základě dobrovolné soudružské spolupráce; nejedná se o Stranu evropské levice, která sice často proklamuje cíle, které jsou i nám komunistům blízké, ale skutky svědčí o nečem jiném; Nejen to na úvod zmíněné, ale například SYRIZA (volební sdružení - viz. níže - největší strana v něm je rovněž jedna z protagonistů SEL, strana Synaspismos) byla v Řeckém parlamentu jedinou stranu, která nepodpořila rezoluci řeckého parlamentu proti zrušení KSM. Iluze v reformování kapitalismu zde již byly a já se ptám, proč si EU tak dobře platí europoslance (byť třeba tak, že je musí platit "národní" rozpočty) stran, které proklamují, že bojují proti ní?! Od začátku kritizujeme jak se Francouzská KS (PCF) odřezala od odborů, největších ve Francii, keré nazvala příliš dogmatickými a radikálními, italští komunisté se nechali zatáhnout do válečnické vlády, respektive jejich vedení a sklidili za to ve volbách. Úspěch Die.Linke i KSČM připisuji stále především, jak jsem se o tom bavil s mladými i příslušníky střední generace z Komunistické platformy Die.Linke, "komunistické esenci minulého režimu".
Jak můžeme bojovat, když pochybujeme, zda-li existuje dělnická třída, jak můžeme pracovat, když nemáme marxistickou analýzu minulého budování socialismu...
KSM je zatím nazýváno dogmatiky, stalinisty a sektáři...
Naopak Kukue (jak se řecky vyslovuje název KS Řecka - KKE) na internetu mimo masových demonstrací atd. informuje o zrušení KSM, soudu s představiteli Maďarské dělnické komunistické strany, věznění Kader Sahin, členky Turecké KS (TKP)... Pomáhá komunistickým organizacím v celém světě, zřídila mezinárodní komunistické informační stránky www.solidnet.org.
Soudruh zde zmínil soudruha, kterého často chválí pravice, Dolejše, jak umí vystupovat, podotýkám (k jeho názorům provokativně) i k výročí VŘSR. A právě Dolejš hovoří proti KKE ve prospěch slepence řeckých eurokomunistů, maoistů, trockistů a různých jiných, kteří si před slovo komunista musejí dávat různé přídomky - SYRIZA. Tvrdíce, že v Řecku je jiná situace. Cožpak je to Řeckem, že když přijde mladý člověk do strany či mládeže, tak šest měsíců nemusí dělat nic jiného, než že je vzděláván. Nejen teoreticky, ale i jak organizovat akce, na koho se obrátit, jak vyrábět materiály...
Nedávno jsem slyšel předsedu Teoreticko-analytického pracoviště Ing. Látala, jak nám říkal, že už to nemůžeme dělat jako Gottwald, že to je přežité. A já jsem právě Dolejšovi na naší Městské konferenci v Brně mohl vmést, že zrovna naší kampaň proti zrušení Úrazové nemocnice (která byla velmi úspěšná, když na demonstraci mimo mnoha organizací, jako Svaz důchodců, Svaz tělesně postižených pacientů v ČR či mladých soc. dem. dorazila více než polovina zaměstnanců Úrazové nemocnice, kteří moc dobře věděli, že akci pořádají "rudí ďáblové" z KSM) jsme dělali podle toho, jak psal Klement Gottwald o tom, jak získat neformálně vedení ve stávkových bojích. I my komunisté se musíme, a to nejen slovy, přihlásit k naší tradici z první republiky, jen s těmito principy může dojít k novému rozvoji komunistického hnutí v naší zemi..." uvedl David na závěr.

Pro nás bylo překvapením, že tomuto vystoupení tleskal nejen kontingent DKP, ale valná většina posluchačů v sále.
Diskutovaným tématem byly i rozdílné pohledy na akční jednotu - tedy o tom, co si pod tím představit a jak toho dosáhnout. Zde bych chtěl citovat s. V. Exnera, podle kterého "Předpokladem dosažení akční jednoty je dohoda o minimálním programu". To je přesně ten druh spolupráce, který prosazoval Klement Gottwald a který se nám komsomolcům v současnosti velmi osvědčil v kampani za zachování Úrazové nemocnice v Brně či při demonstraci za navrácení srpu a kladiva na hromadný hrob rudoarmějců v Brně - Králově poli. Na těchto akcích spolupracovalo široké spektrum organizací a, byť v malém regionálním měřítku, tato spolupráce se stále prohlubuje a my na akcích vystupujeme od samého začátku jako Komunistický svaz mládeže. Tedy diametrálně odlišně k ústupkářské spolupráci Strany s iniciativou Ne Základnám, která skončila prakticky na mrtvém bodě, na nespolupráci. Tento model akční jednoty podpořili i mnozí vystoupivší z publika, např. učitelka ze základní školy v Drážďanech, která se účastní kampaně za zrušení tamější letecké střelnice.
Právě této praxi se věnoval i Stanislav Grospič. Ten především mluvil o tom, že pokud bojujeme proti kapitalismu, musíme bojovat s jeho každodenními projevy. Hovořil tedy o reálné politice mezi pracujícími, mezi lidmi. Na ty se musíme soustředit a ne pouze na řečnická cvičení na půdě buržoasních zastupitelských sborů. Stanislav Grospič se také věnoval připravovanému sjezdu strany. Právě na něm se bude rozhodovat o tom, jakou cestou se KSČM vydá, o tom, jaký bude její charakter. Stejně jako my, tak i s. Grospič usiluje o co nejužší sepjetí s lidmi a o aktivní a tvůrčí politiku strany, doslova řekl, že "Osobně očekávám od VII. sjezdu KSČM nejen potvrzení komunistické identity strany, ale i potvrzení masového charakteru strany nikoli počtem členů, ale jejím vlivem na společnost". O naprosté nutnosti postupovat dále tímto způsobem nás přesvědčilo i jednání na Europacampu, argumenty, otázky a způsoby, jakými o těchto věcech hovořili jednotliví řečníci i účastníci z pléna. Toto jednání totiž podle nás utváří určitý předobraz sjezdu a nastavuje zrcadlo současnému komunistickému hnutí, jeho slabým a silným stránkám.
Večer po jednání jsme se vydali s komsomolským praporem na výlet po Jičíně. Bylo zajímavé sledovat reakce lidí, zvláště poté, co médii proběhla zpráva o tom, že ty samé prapory nám pár dnů před tím zadrželi příslušníci městské policie na oslavě Prvního máje v Brně. Jedna kolemjdoucí na nás volala, abysme jeli na Kubu. Na to jsme jí odpověděli, že bychom jeli rádi, ale nejsou peníze. Naopak v Železnici, tedy v místě konání Europacampu byla atmosféra daleko jiná. Z hostinského ve středním věku se vyklubal sympatizant s bustou Lenina rohu jedné z místností příjemné hospůdky a jeden z hostů nás dokonce pozval na rundu, když se dozvěděl, že jsme z Komunistického svazu mládeže. Takže asi tak je to s tím, že "prapory se srpem a kladivem odpuzují", jak se často dozvídáme od některých nicnedělavších funkcionářů naší strany.

Jakub Holas

• < Předchozí
• Další >