Kibuc - ostrůvek socialismu v kapitalismu?

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 11. 2010

Twitter

Název tohoto článku může někomu znít tak trochu jako utopie, nebo revizionismus. Chceme přece porazit kapitalismus globálně, revolučně. Ale o tom, že skutečně existují různé způsoby sociálního a politického boje antikapitalistického charakteru, jsme měli možnost se přesvědčit v pátek dne 12.11.2010.

Onoho dne jsme byli aktivistou KSČM Michalem Ulvrem pozváni do jím vedeného squatu, Michalem též přezdívaný jako kibuc, malé komunistické společnosti, inspirované v kibucech židovských, existujících už od počátku minulého století v Izraeli a Palestině (prvním kibucem vůbec byla palestinská Deganija, založená v roce 1909).

Ten náš, "český kibuc",o kterém zde bude řeč, leží na okraji Prahy, poblíž vesničky Točná. Jak se k němu dostanete? Po asi hodinové cestě tramvají a autobusem (pozor na nevrlé řidiče), dorazíte na asfaltku a následně odbočíte na polní cestu, při které spatříte menší, bílý domek. Ale nenechte se mýlit, to je sídlo radioamatérů. Projdete kolem něj a po chvíli na vás vyskočí Michal a zakřičí "Heslo!?. To je proto, že v kibucu sídlí asi pět lidí bez domova, kteří jsou členy Pražské rady lidí bez domova a na ulici se dostali nikoliv vlastní vinou, ale vinou kapitalistického systému, ztráty práce či z rodinných důvodů.

Obyvatelé kibucu se snaží poctivě pracovat, což se ovšem nedá říct o "krabičácích" (bezdomovcích, kteří pijí krabicové víno), kterým práce nevoní a proti nimž je právě potřeba kibuc hlídat. Když jsme tedy dorazili výše popsanou cestou před kibuc, uviděli jsme šedivý, masivní, betonový kryt (kibuc se nachází v bývalém vojenském prostoru), před ním travnaté prostranství. Vedle provizorních dveří, na kterých bylo červeně napsáno "KIBUC", byla pověšená česká vlajka, to na počest Teoreticko Politické Konference, která se konala v sobotu. Zatímco jsme procházeli svíčkami osvětlenou chodbou do místností, kde jsme měli strávit noc, Michal nám vysvětloval, jak kibuc funguje. "Jsme všichni komunisté, každý zde má nějaký úkol. Každý pracuje podle svých možností a dostává podle svých potřeb. Všichni jsme si rovni, jsme na jedné lodi a o všechno se dělíme. Naše činnost je dobrovolná, nikoho k ničemu nenutíme."

Kibuc existuje zhruba měsíc a žije v něm pět bezdomovců, které kapitalismus vyhnal na ulici. Se soudruhem tajemníkem a Pavlem Kocmanem jsme tedy, jako nejmladší harcovníci, měli možnost vyslechnout skutečně zajímavé příběhy. Například hrdinu socialistické práce, který nedosáhl na nájem, nebo padesátiletou Romku, která taktéž celý život poctivě pracovala a nyní se musela potýkat s nekalými praktikami Armády Spásy. "Armáda spásy", vyprávěla, "je komerční organizace, nejde jí o lidi, ale o zisk. Vydělává nejvíc na lidech, kteří jsou bez domova a navíc bez peněz. Klidně člověka donutí, aby platil sto korun za vyřízení nového občanského průkazu, aniž by se starali, kde na to vezme a pak nasadí své lidi, aby ho neustále znova okrádali. To není výmysl, to se skutečně děje." Za zmínku také stojí,že Armáda Spásy, jak jsme se také dozvěděli, byla založena anglickým knězem Williamem Boothem, který, ač křesťan a nekomunista, by se nikdy nenadál, že to s touto organizací takhle špatně skončí. Každý řekl svůj příběh a potom jsme dlouho besedovali, popíjeli provizorně uvařený čaj či kávu a pak se šlo spát.

A co říct závěrem? Snad to, že existují i lidé bez domova, kteří rozhodně nejsou nemakačenka a násilníci, jak nám tvrdí naše skrytě či otevřeně fašistická pravice.  Jsou to ve většině případů lidé,kteří se dostali do nelehké životní situace poté, co přišli o domov. I přes některé menší spory jsme si dobře rozuměli. Jsme  rádi, že se i mezi lidmi bez domova najdou tací, kteří chtějí změnu tohoto systému k lepšímu, přejí si socialismus a komunismus, společnost založenou na pozitivních hodnotách, lidé, kteří se práce nebojí a nebojí se ostatním ukázat, že se dá žít i jinak. A toto přesvědčení je nesmrtelné.

Kibuc na Točné bude žít dál, stejně jako komunistická myšlenka!

                                                         Hubert Horský

• < Předchozí
• Další >