Nebezpečný výklad Charty OSN

Podrobnosti

Vytvořeno 28. 3. 2011

Twitter

Ničivou vojenskou akci několika největších vojenských žraloků proti Libyi nelze ospravedlnit. Pokusil se o to můj bývalý kolega na FMZV Radoslav Jungbauer sloupkem otištěným v Právu 25. března. Podal v něm svérázný a veskrze falešný výklad mezinárodního práva, či spíše bezpráví.

Ocitoval sice článek 27 Charty OSN o hlasování v Radě bezpečnosti o nutnosti jednomyslnosti všech pěti stálých členů Rady v zásadních záležitostech (vojenské akce jednoznačně do této kategorie spadají), dalším výkladem však Chartu doslova odepsal. Cituji: "Nestalo se poprvé, co striktní požadavek kladných hlasů "všech" stálých členů RB dodržen nebyl. Již dříve se stalo, že zdržení se stálého člena RB nezabránilo tomu, aby přijaté rozhodnutí bylo považováno za platné... A mezinárodní obyčej, který je světovým společenstvím všeobecně přijat, nutno považovat za rovnocenný pramen mezinárodního práva veřejného, byť by nebyl v souladu s textem Charty OSN."

Nemůžete sami necítit, že tento výklad rozumně není přijatelný. Ve vnitrostátním právním řádu skutečně figuruje zvykové právo a podobně existují i jednotlivá zvyková oprávnění v mezinárodní oblasti. Zvykové právo se však jednoznačně vytváří jen tam, kde daná oblast není dosud právně ošetřena. Obcházením či dokonce hrubým porušováním platných norem vnitrostátního či mezinárodního práva se však jakési "zvykové právo", jak to vykládá Jungbauer, nevytváří. Pokud všechna dosavadní porušení článku 27 Charty mezinárodní společenství tolerovalo, pak to bylo proto, že se jich dopouštěli právě žraloci, proti jejichž síle stála mezinárodní množina bezradně. Takto by např. byla právní akcí, protože se světové společenství nezmohlo na účinný odpor, válka v Koreji či "humanitární bombardování" Jugoslávie. Mlčení před vojenskou převahou a silou zbraní není souhlasem s takovou akcí a tím méně znamená vznik nové právní normy. Kdybychom tento veskrze křivý výklad akceptovali, nemělo by žádné existující právo smysl a smysl by ani nemělo vytvářet závazné právní normy písemně. Stačilo by prostě "zvyknout si" na projevy arogantní síly a poté je vyhlásit za všeobecně akceptované zvykové právo.

Zbývá "vysvětlit" další argument. Pokud OSN v souladu s právem rozhodne o jakékoliv akci, současně stanoví, jaké síly či jaké státy budou takovou akci zabezpečovat. Do "ochrany" libyjského vzdušného prostoru před již neexistujícím vládním letectvem se samočinně přihlásila Severoatlantická aliance. Vzala na sebe "břemeno akce", k níž ji OSN jmenovitě nepověřila. Útočící státy si toho jsou pravděpodobně vědomy, protože nyní, dodatečně, usilují o součinnost s leteckou silou několika arabských monarchií, rádoby ve snaze ukázat, že jde o akci samotných arabských států, u nichž není libyjský režim oblíben. A ještě jedna pochybnost. NATO, neboli Severoatlantická aliance, se deklaruje jako obranné spojenectví evropských států (viz název). Nyní však válčí na severu Afriky; nikoliv v Evropě; máme snad tedy očekávat, že na severu afrického kontinentu opětně vzniknou francouzská, anglická či italská africká teritoria?

Podivný postoj Radka Jungbauera jako diplomata ČSSR mě mimořádně mrzí. Já jsem mezinárodní právo vstřebával na Právnické fakultě UK; nechce se mi věřit, že by Radka učili něco jiného na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. On nyní dokonce svoje svérázné pojetí mezinárodního práva (v Čechách) přednáší.

JUDr. Václav Jumr

• < Předchozí
• Další >