Před 70 lety, dne 8. a 9. května 1945 byl poražen hitlerovský fašismus. S ním byl poražen německý válečný štváč, německý kapitál, německé banky, německý militarismus. "Národy se staly svými pány", napsal německý dramatik Bertolt Brecht. Národy - ne páni!
Draze za to zaplatily. Ztratily jednu celou generaci. A my? Nesmíme znovu přijít příliš pozdě.
Bez socialismu, bez diktatury dělníků v Sovětském svazu by nebyl německý fašismus nikdy poražen. Když se proto po roce 1945 národy rozhodly, že nechtějí mít další vládce, nýbrž už žádné, když se dělníci v Polsku pustili do budování lidového Polska, když dělníci v Československu místo nového státu kapitálu vybudovali z organizací odboje proti německému fašismu lidovou demokracii, když se dělníci ve východním Německu rozhodli: raději mít dvě Německa než obnovit velkoněmecký militarismus, genocidu a válku - rozhodli se zároveň předejít nové světové válce velmocí. Udělali to, co jedině může zabezpečit mír: dát moc do rukou těch, kteří bohatství vytvářejí! Moc dělníkům a jejich spojencům z lidu. Moc v zájmu většiny, proti menšině vykořisťovatelů a válečných štváčů!
Platí ponaučení: Chceš-li mír, musíš porazit válečné štváče. Mají-li být váleční štváči poraženi, musí moc nad hospodářstvím a společností převzít za lid dělníci.
Naše národy přece trpce zakusily: když je moc dělníků poražena, zrazena nebo vydána napospas, nevyhnutelně se vrací do života národů trvalá válka, opět hrozí nebezpečí světové války pánů. Která z válek posledních desetiletí by vůbec byla rozpoutána, kdyby ještě existovala lidová moc Sovětského svazu, Číny, Polska, ČSSR, Maďarska ...?
Dělníkům a lidu v bývalých socialistických zemích byla opět vláda z jejich rukou vyrvána - těmi, jejichž program je válka a ničení: německý velkokapitál a jeho stát anektovali lepší část národa, Německou demokratickou republiku. Bohatství lidu v jedné třetině světa se dostalo do rukou lupičů a záškodníků, kteří ho za pakatel začachrovali velkomonopolům, především německým. Těm, kteří využívají moc ukradenou lidu na rabování podniků a družstev. To bude trvat do té doby, dokud my, kteří jsme podřízeni té nebo jiné imperialistické mocnosti ve válce o rozdělení světa, budeme těmto vykořisťovatelům a parazitům zajišťovat život.
O co horší se tím stal život nás všech? V zemích, jejichž vládci sedí u jídelního stolu i v těch, které jsou na jídelníčku, jak roztřídil kontinent bývalý polský premiér Tusk. O co nejistější je naše zítřejší existence? O co horší jídlo? O co nižší mzda? Bič nádenictví a agenturního zaměstnávaní, zavedené německými monopolisty při uchopení Polska a České republiky, se již dávno vrátil jako válečný prostředek a příprava na válku proti dělníkům v továrnách SRN a anektované NDR. Mezi nimi statisíce polských dělníků. Celkově 2,2 milionu z nich může jenom za nejnedůstojnějšího vykořisťování v jiných zemích velmi skromně uživit své rodiny.
Bída v našich zemích a válka mají jeden společný kořen: společnost založenou na vykořisťování. Konec takové společnosti můžou naši vládci odsunout pouze válkou.
Válka stojí ve dveřích. Kdo je neslyší - hlasy ministrů války, prezidentů a předsedů vlád, zlodějů surovin a zemí, monopolů, velkobank, šmelinářů, plenitelů a spekulantů? Již dvakrát v minulém století se stal ze světa imperialismu a kapitálu sud střelného prachu. A to právě i na našem kontinentu, jenž zaplatil světové války 20. století 80 milióny mrtvých.
Odpůrci německé války musí konstatovat, že jejich vládci jsou opět ve stavu agrese. Polsko, Českou republiku, Maďarsko mají jako svou kořist, posílají tam svou policii a své vojsko. A nejsou si najednou vůbec tak jistí. Vyostřuje se boj mezi Amerikou a Německem o Polsko - a polští vykořisťovatelé opět dávají lidu neblaze na vybranou: podřídit se s konečnou platností těm, kterým již patří velká část země a kteří rozkazují? Nebo těm, kteří jim právě toto všechno upírají? Má se stát Polsko opět dítětem, kterým každý cloumá, dokud se v půlce nepřetrhne? Když se polská buržoasie naposledy spojila s německým imperialismem, stala se ze země pustina, každý pátý Polák tehdy zahynul.
Ještě se neodváží k velké válce. Také oni si pamatují: Po každé jejich válce se další šestina světa ocitla pod rudým praporem dělníků, rolníků a pracujících.
Stále ještě dělníci, pracující, ještě národy nezabezpečují mír. Ponaučení, které si jednou dělníci a národy z toho vzali, si musíme naléhavě připomínat. Jen když obnovíme boj o moc, můžeme skoncovat s válkou!
My, kteří v našich zemích bojujeme proti vykořisťování, útlaku a válce, jsme se rozhodli, že papírové rezoluce a prohlášení o mezinárodní solidaritě nestačí. Chceme se spojit přes hranice, abychom tentokrát genocidě zabránili.
Ne kvůli historické vzpomínce, nýbrž kvůli ponaučení z 8. a 9. května 1945 vedeme my, protiváleční bojovníci z Polska, České republiky, SRN a anektované NDR pod heslem "Třídní boj místo světové války" protiválečný průvod z Berlína do Varšavy.
Připojte se. Demonstrujte s námi. Jeďte s námi z Berlína do Varšavy u příležitosti 70. výročí osvobození od hitlerovského fašismu!
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.