Diskusní čtvrtek k Straně evropské levice

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 3. 2006

Twitter

Mezi současná velmi aktuální témata patří i otázka Strany evropské levice a její postavení v mezinárodním komunistickém hnutí. Právě této problematice byl věnován diskusní čtvrtek, který se uskutečnil 16. 3. na MěV KSČM v Brně. Přednášejícím byl vedoucí Oddělení mezinárodních vztahů ÚV KSČM s. Hassan Charfo, člověk, který je nejen v této oblasti skutečným odborníkem.

V úvodu popsal stručně historii vývoje mezinárodních vztahů po rozpadu evropského socialistického tábora. Vznikl tak pouze unipolární svět, ve kterém jedna velmoc určuje hlavní politický vývoj. Aby se tato situace změnila, je nutné zrušit vazby Evropy, především Evropské unie, prostřednictvím vojenských paktů na USA. Boj proti závislosti na mezinárodní politice USA je jedním z hlavních úkolů komunistů, zdůraznil s. Charfo. Členství v NATO znamená ztrátu nezávislosti, možnosti samostatného rozhodování v mezinárodních otázkách. Tvrzení, že rozšíření NATO by znamenalo jeho likvidaci, se rozhodně nezakládají na pravdě. Pokrokové síly v celé Evropě usilují alespoň o pozastavení členství ve vojenských strukturách paktu.
Rozpad socialistického tábora měl výrazný dopad i na vývoj v mezinárodním komunistickém hnutí, které ztratilo svoji hlavní oporu a vznikl tak ideologický chaos. Některé strany se zřekly teorie marxismu – leninismu a přeměnily se v sociálně demokratické a proces rozštěpení pokračuje dodnes v mnoha zemích. Tudíž otázka sjednocení je stále velmi aktuální.
Komunistická strana Řecka usilovala již od poloviny 90. let o sjednocení a konsolidaci komunistického hnutí. Každoročně pořádala porady, kde zástupci jednotlivých stran měli možnost domluvit se na dalším postupu práce. Ani KSČM nezůstala v těchto aktivitách pozadu – od roku 2000, po V. sjezdu, pořádá každoročně mezinárodní konference s nejrůznějšími tématy – např. globalizace, problematika Mezinárodního měnového fondu spojená s demonstrací proti zasedání této instituce, NATO, sociální a vojenská politika Evropské unie, bezpečnostní otázky atd.
Dále s. Charfo popsal problematiku Strany evropské levice. Tato strana vznikla v roce 2003, nikoli na popud komunistických stran, ale díky „snaze“ EU, která poskytla prostředky k založení „evropských“ stran. Tyto strany však pro získání těchto prostředků musí splňovat cíle EU – musí mít 7 členských stran, které, které mají své reprezentanty v Národním nebo Evropském parlamentu a programově naplňovat prohlášení EU. To znamená uznávat zásady liberalismu, tržního mechanismu a prosazovat dodržování lidských práv. Pro EU je však např. Kuba nedemokratickým státem, proto vyjádření solidarity s Kubou by z tohoto hlediska bylo porušením lidských práv!
EU tímto usiluje o „evropského“ občana, občana bez národnosti a o snadnou manipulovatelnost s jednotlivými stranami.
Mezi zakladatele SEL patřily PDS, Refoundatione, Sjednocená levice Španělska a Sinaspismos (strana odpadlíků od Komunistické strany Řecka). Ze začátku spolupracovaly se socialistickými stranami skandinávských zemí a např. AKELem (Pokroková strana pracujících Kypru), měly proto dostatek členů, kteří splňovali podmínky EU, KSČM proto pro ně nebyla nijak zajímavá. Avšak tyto spolupracující strany změnily svůj statut z členských na pozorovatelské a zakladatelé oslovily další strany – KSČM byla pozvána na jednání SEL v roce 2004 do Berlína, kde s. Ransdorf podepsal deklaraci o založení SEL, na což však neměl mandát.
Již na prvních schůzích vznikla řada problémů a neshod, především ohledně otevřenosti SEL na východ, individuálního členství a ideologické politiky. Nefunguje zde ani princip konsensu, což při způsobu zastoupení jednotlivých stran je naprosto nepřijatelné (KSČM má 2 zástupce ve výkonném výboru, SDS také 2!) KSČM má nyní statut aktivního pozorovatele, iniciovala návrh na pozvání 27 komunistických stran v Evropě. Nebyl však SEL akceptován. Tyto strany jsou pro SEL příliš chudé s stalinistické. Členské příspěvky jsou vskutku nemalé - KSČM by musela platit kolem 35 000 Euro ročně!
Jak s Charfo zdůraznil, členům SEL nejde o skutečnou jednotu, ale především o získávání finančních prostředků. Uvedl také příklad naprosté neochoty spolupracovat - KSČM byla požádána, aby připravila materiály pro jednání o rezoluci o NATO, spolupráci levicových stran s OBSE atd. Tyto materiály byly projednány v příslušné sekci, avšak na jednání pléna se nedostaly, protože Refoundatione přišla s tím, že rada předsedů rozhodla, že tyto materiály budou staženy z jednání.
V následné diskuzi s. Kůta zdůraznil nutnost zachování identity a ideologických zásad KSČM, což při vstupu do SEL není možné. Jednalo by se mj. o podřizování se politice malých stran. Byl dokonce zpracován projekt Socialismus pro 21. století, kde součástí byla i analýza poválečných let a období do roku 1989. Zde bylo jednoznačně uvedeno, že socialismus měl spoustu chyb a že se prostě musel zhroutit.
S. Charfo dále v reakci zmínil příklad “demokracie“ Socialistické strany Estonska, která vůbec nepřijímá ruskou menšinu a v Estonsku nemají dokonce občané ruské národnosti právo volit.
s Pazdera uvedl, že s. Dolejš, přestože měl 1/3 vstupů na ČTK (tj. skutečné práce) s. Grebeníčka, tak měl skoro tolik vstupů v TV jako on a víc než 1x tolik jako ostatní místopředsedové KSČM. Proč s. Dolejš dostává takový prostor v médiích? Pravice totiž dobře zná osud Francouzské komunistické strany, která po nástupu Roberta Hue s těmi stejnými hesly eurokomunismu, volného členství a moderní levicové strany klesla ze stabilních 13% ve volbách na 5% (původně v 50. letech měla 30%). Rozešla se s odbory CGT (Všeobecná konfederace práce), skoro zanikl legendární časopis L´Humanité a docházelo dokonce k vylučování základních organizací na základě obvinění z tzv. stalinismu. Totálně se FKS zdiskreditovala účastí ve vládě při bombardování Jugoslávie a dnes se její členové dostávají do parlamentu umístěním na kandidátkách socialistů.

Veronika Sýkorová
{moscomment}

• < Předchozí
• Další >