Ne základnám USA v ČR!

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 8. 2006

Twitter

Už je to tady! Náš současný hlavní spojenec nás potřebuje proti Íránu a KLDR. Zapomeňte na všechnu minulou kritiku, na všechna předsevzetí, že už nikdy žádná cizí vojska.  USA v čele s prezidentem G. W. Bushem se před několika lety rozhodly vypovědět smlouvu o antiraketách, která měla zabránit novému kolu zbrojení se stále důmyslnějšími zbraňovými systémy a rozpoutání raketové války, protože proti mnoha raketám prostě nebyla obrana ani na jedné straně. Usoudily, že by mohly získat převahu soustředěním na nové technologie, ať už v kosmu nebo na zemi, protože potenciální protivníci nejsou tak technologicky vyspělí a hospodářsky silní, aby mohli držet krok.

Je to v souladu s novou, ale tradičně agresivní bezpečnostní doktrínou Spojených států amerických, kterou do značné míry kopíruje i doktrína organizace Severoatlantické smlouvy. Ale tzv. Národní raketová obrana USA je zatím oprávněně jen národní, nikdo jiný si zatím nemyslí, že by ho něco podobného za prostředky, které by na její vytvoření mohl dát, mohlo chránit. Nemyslí si to ani mnoho rozumně myslících lidí v samotných Spojených státech. Z vojenského hlediska by bylo třeba mít potenciál, který by zničil aspoň dvakrát tolik raket a jiných nosičů, než jich potenciální nepřátelé mají. Na to mnoho let nebudou mít ani USA, pokud by se vzaly v úvahu jen rakety ostatních současných velmocí. To je asi jeden z důvodů, proč se dnes uvádí jako důvod pro vytváření systému rakety dvou výše uvedených »zlobivých« zemí. Není přitom vůbec jisté, jaké rakety by prakticky tyto země mohly v dohledné době použít. Snad USA už mají zatím tajné informace, že jak KLDR, tak Írán jsou rozhodnuty dobývat Spojené státy svými raketami přes Českou republiku, v americké logice asi po nejvýhodnější trajektorii. Kdo by tomu mohl věřit?

Vyrobení jaderné zbraně po jejím zbytečném a barbarském použití Spojenými státy v Hirošimě a Nagasaki trvalo Sovětskému svazu osm let, po zahájení otevřeného nepřátelství se zahájením studené války ještě méně, u vodíkových a neutronových hlavic to bylo kratší. Vyvinout analogický nebo dokonce účinnější antiraketový systém, jak o tom bez ostychu mluví ruští vojenští představitelé, tedy v případě pocitu ohrožení nebo nepřijatelné nerovnováhy, nebude trvat déle. Logika mluví proti takovému postupu. Ale jsou kruhy, které potřebují zisky ze zbrojní výroby nebo hledat všechny cesty ke světové nadvládě.

Účastníci televizní debaty - ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda a Saša Vondra - nás nedávno pobavili, když si myslí, že zbytky raket a antiraket vystřelených z našeho území by po zneškodnění zásadně padaly někam jinam. Není ani jisté, že by se vždy mohlo podařit zneškodnit jaderné hlavice, aniž by došlo k jadernému výbuchu - nakonec by to mohlo být záměrné, aby se tak přispělo ke zničení antiraketové základny. Naši zastánci antiraketových základen USA u nás uvádějí i takové dobré důvody jako zvýšení zaměstnanosti v jejich okolí. Škoda, že se stejnou iniciativou nehledají jiné cesty zvyšování zaměstnanosti. Pokládám za nezdravou společnost, která se neumí řídit tak, aby si její členové mohli vydělávat na živobytí své a svých rodin užitečnou prací bez podobných nebezpečných berliček. Co když nás ale o stejnou službu požádají jiné země cítící se ohroženy cizími raketami, například Rusko, Čína, Jižní Afrika, Írán nebo Brazílie? Jejich zdůvodnění potřeby vybudovat je ve střední Evropě může být shodné - nechtějí, aby rakety dopadly na ně. Dáme se na zvyšování zaměstnanosti u nás a postupné předávání suverenity nad částmi území touto cestou?

Po zvážení všech okolností měla další jednání o umístění základen na našem území vláda odmítnout už při prvních zmínkách nebo požadavcích. Je čas, aby to udělala po zjištění, že velká část občanů je proti, viz okolo 22 iniciativ v tomto směru, aspoň šest diskusních internetových stránek, rozbíhající se petice, demonstrace, happeningy a jiná setkání atd. Bude-li tak vláda postupovat, * bude hájit zájmy země v souladu s míněním občanů, * vyhneme se složitým a dlouhým debatám o referendu, které by ovšem o tak zásadní věci mělo být, pokud se by se vláda rozhodla jinak, * bude možné se soustředit na užitečnější věci a * předejde se mnoha možným příštím nepříjemnostem a nebezpečím, které podle zkušeností zemí s cizími vojenskými základnami (namátkově na japonské Okinawě, v Německu, na Kypru, na kubánském Guantánamu, když se nezmíníme o základnách v místech aktuálních konfliktů) i podle našich vlastních zkušeností jsou jejich přirozenou součástí.

Přidal jsem se k těm, kteří naší vládě poslali pohlednici s textem podle záhlaví tohoto článku. Nechcete-li antiraketové základny USA za svými humny, udělejte pro to něco i Vy!

Václav Exner

• < Předchozí
• Další >