Bushovi pohůnci z Česka

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 6. 2007

Twitter

O tom, že USA mají enormní zájem vybudovat svoji radarovou základnu jako část systému vlastní národní bezpečnosti se mluví a píše již delší dobu. Najdeme dost argumentů pro i proti, bohužel poměrně málo odborných, ale to nemusí být tak moc důležité. Domnívám se, že v tomto případě, ačkoliv jde o závažnou věc, se dá vystačit i s prostým logickým úsudkem, zdravým rozumem, vlastní životní zkušeností. Samozřejmě odborné záležitosti nelze pominout. Obyčejný člověk, který se ve vojenských a zahraničně-politických záležitostech až tak precizně nevyzná však i v této věci vystačí svým vlastním zdravým rozumem, aby si dokázal udělat svůj názor.

Vždyť odborné argumenty k této závažné otázce lze bez problémů najít v některém našem tisku či ve větším množství na internetu. Hodně se dá vysledovat i z postojů našich vládních politiků k této závažné otázce. Zkrátka člověk nemusí být odborníkem na vojenskou techniku, aniž by se mohl kvalifikovaně vyjádřit k oné aktuální otázce, zda radar u nás ano či ne. Nakonec vždyť právě vlastní názor člověka na věci veřejné, ať už se týkají ekonomiky, sociální sféry či zahraniční politiky je v demokracii důležitý. Na názorech občanů na společenské problémy tento režim dle svých slov stojí. Jenže jak už to v životě bývá, vše je v realitě tak trochu jinak, než je proklamováno.

Shrňme si hlavní podstatné údaje. Krátce po volbách přišli naši čelní politici s tím, že USA mají zájem u nás vybudovat radarovou základnu jako součást systému své bezpečnostní politiky. Projevili tedy zájem, údajně to bylo bez nějakého tlaku či sankcí např. v podobě nezrušení víz při zamítnutí jejich žádosti apod. Zkrátka USA jsou naším spojencem, a tak nás požádali o malou službu. Jenže věc je složitější. Naši vládní politici zřejmě nečekali tak silný odpor veřejnosti proti případnému umístění amerického radaru u nás. Ale to je jejich chyba a neschopnost analyzovat veřejné mínění v takto citlivých záležitostech. Češi totiž mají v živé paměti události dvou ničivých světových válek v první polovině 20. století. Válečné útrapy a obrovské materiální ztráty, které nás během válečného běsnění postihly se staly živou zkušeností, která přechází plynule na další generace, i na tu současnou mladou. Češi zkrátka mají odpor vůči militarismu, vůči zbrojení a všemu co jen trochu souvisí s válkou. Historická paměť je zkrátka nepodplatitelná – na rozdíl ovšem od některých našich politiků. Mnozí z nich jsou schopni strýčkovi Bushovi slíbit cokoliv, jen aby se mu zavděčili. Je zajímavé, že žádný z propagátorů výstavby radaru nenabídl dosud svůj vlastní pozemek či ani neuvažuje o zakoupení k tomu vhodné parcely. Inu vojenských újezdů u nás máme zatím dost. Přesto by to byl čin, který by svědčil o upřímnosti, s jakou naši čelní stoupenci radaru, vítají jeho stavbu v naší zemi.

Řadový občan není hlupák ani prosťáček, kterého je možno opít úsměvem strýčka Bushe ani příslibem zrušení vízové povinnosti při cestách do USA. Český člověk má totiž svoji zkušenost s cizími vojenskými základnami na našem území. A tato zkušenost je navíc vesměs negativní. Z mnoha různých důvodů, které si každý může zodpovědět sám. Naši příznivci radaru podcenili informace a to informace nezkreslené, úplné a hlavně objektivní. Pryč je doba euforie počátku 90. let, kdy člověk byl ochoten snášet utahování opasků, důvěřoval svým politikům a dával jim najevo svou podporu i veřejně. Pozdější zkušenost – korupce na nejvyšších místech, lži, nejrůznější požitky od imunity až po nehorázné příjmy a hlavně nesplněné sliby občana naučili ostražitosti, nedůvěře i skepsi vůči politikům. Není se co divit, vždyť polistopadoví politici většinově zcela zásadně zpronevěřili nejen svůj morální, ale i odborný kredit a občan není už dnes tak naivní, aby jim všechno věřil a podporoval každičké jejich rozhodnutí. Tato pro politiky sladké léta jsou v nenávratnu. Mnozí z nich si to ještě nejsou schopni připustit, ale je to prostě a jednoduše tak.

Člověk zkrátka nemá rád, když se s ním hraje falešná hra. Když je evidentní, že se mu neříká celá pravda. Potom jeho nedůvěra prudce stoupá. S tím naši radaroví obhájci jaksi nepočítali. Od samotného počátku se o radaru mluvilo dost nejasně, scházela důležitá fakta, od technických parametrů až po bezpečnostní rizika. A to v tak důležité věci nemůže zůstat bez veřejné odezvy. Pro stoupence radaru nastal šok v podobě jeho většinového odmítnutí ze strany občanů. Navíc to odmítnutí je velmi výrazné, což svědčí o jasně většinovém odporu vůči této základně u nás a to napříč všemi generacemi.

A opět jako už po několikáté v polistopadové éře nastává ukázková situace toho, kterak jsou současné politické elity, zejména ty pravicové odtrženy od řadových občanů. Referendum prý o této otázce nelze vyhlásit, jelikož je prý velmi specifická a vysoce odborná, takže prostý občan při vší úctě k jeho znalostem a inteligenci nemá potřebnou kvalifikaci, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout. Tím zřejmě chtějí říci, že co poslanec, senátor či ministr nebo jejich poradci nebo alespoň drtivá většina z nich jsou odborníci na vojenskou techniku, zahraniční politiku a diplomacii. Kdo chce ať tomu věří, skutečnost jako vždy v podobných případech stojí někde jinde.

Zastánci radarové základny zkrátka nehrají s občany čistou a otevřenou hru. Snaží se blafovat, závažné argumenty zlehčovat, názorové odpůrce označovat jako škůdce demokracie a našich dobrých partnerských vztahů s USA. Není pochyb odkud v této věci vítr fouká. Jednak z nejvyšších míst americké administrativy, vojenských kruhů, ale i od našich amerikanofilů. Není pochyb o tom, že radikální zastánci této pro naši bezpečnost a národní suverenitu velmi rizikové základny dostali za své postoje odměnu či ji dostanou až svoji špinavou práci dotáhnou do konce. O svých „třicet stříbrných“ jisto jistě nepřijdou. I proto se tolik snaží. Jisté je jedno – tito lidé se snaží názorové odpůrce umlčet a používají k tomu těch nejpodlejších prostředků. Před několika týdny se vypravila několikačlenná delegace našich poslanců a senátorů na Marshalovy ostrovy, aby si tam prohlédli radarovou základnu velmi podobnou té, která by měla vyrůst i u nás. Čistě náhodou americká ambasáda neudělila vstupní vízum komunistickému poslanci a lidoveckému senátorovi. Přitom první je odpůrce základny a ten druhý zatím prý není úplně rozhodnut ve svém názoru na ni. Někteří novináři a pravicoví politici se nechali slyšet, že šlo čistě o administrativní nedopatření, zároveň dodali, že se vlastně nic moc nestalo – prý proč si má jezdit prohlédnout radar člověk, který s ním stejně nesouhlasí. Údajně zbytečná cesta. Už nedodali, že zastánci byli také dávno před svou cestou rozhodnuti o své podpoře umístění této kontroverzní stavby u nás. Takže i pro ně zbytečná cesta, navíc dost nákladná. I z těchto událostí, které provázejí diskusi o výstavbě radaru na našem území vyplývají jasné poznatky. Současná vláda stůj co stůj podporuje radar u nás a udělá pro to všechno, aby u nás skutečně byl. Názor veřejnosti, ani té odborné ji vůbec nezajímá. A ani se tím příliš netají.

V pondělí 4. června na historickou oficiální návštěvu ČR přicestuje prezident Bush, prý zde přednese i důležitý projev. Zároveň se chce také asi přijet podívat na jakousi zdvořilostní návštěvu a prohlédnout si památky hlavního města. Setkat se s několika našimi vysokými politiky a přátelsky si popovídat. Není pochyb o tom, že hlavní sdělovací prostředky budou ze všech sil vyvracet názor, že jeho návštěva je jednoznačně spojena s přesvědčováním českých politiků k tomu, aby radaru dali zelenou. Jako z udělání má přijet právě v době, kdy se aktuálně diskutuje o umístění radaru USA na našem území. Jeho návštěva velmi dobře zapadá do mozaiky událostí, které souvisejí s mediální masáží, jež má přesvědčit aspoň část občanů, kteří jsou spíše proti jeho umístění u nás o jeho výhodách. To se zatím nedaří a tak nastoupí ten nejsilnější kalibr v podobě návštěvy prezidenta USA u nás. Cíl jeho cesty je přitom více než zřejmý – lobbovat zde za umístění radaru. Tradiční české lokajství vůči mocným tak opět po čase dostane příležitost, aby se ukázalo v plné nahotě a to přímo na domácí půdě. Americký prezident však nejezdí někam na státní návštěvy jen tak ze zdvořilostních důvodů, ale proto aby posiloval vliv své země v různých částech světa. Ani u nás to nebude výjimka. Není pochyb o tom, že přiveze i nějaký ten úplatek v podobě zajímavé zakázky pro český průmysl výměnou za výstavbu radarové základny u nás. To, že nežijeme v žádné demokracii se jistě také ukáže a to mimo jiné v tom směru, že odpůrci základny zcela určitě nedostanou prostor k tomu, aby si mohli na toto téma s nejvyšším představitelem USA byť jen krátce promluvit. Nezbývá proto než napnout všechny síly a nepolevovat ve veřejných akcích proti radaru a prezentaci srozumitelných argumentů proti této stavbě, kterou u nás nejen skoro nikdo nechce, ale která pro nás dle nezávislých analýz skutečně nepředstavuje žádný přínos, ale spíše jen bezpečnostní riziko a narušení dobrých vztahů nejen s Ruskem. Našim fanatickým zastáncům však ani toto není překážkou k tomu, aby svůj názor hájili proti většině národa. Jako mnohokrát v naší historii se nejvyšší představitelé chovají jako pohunci cizích zájmů a moci. V tomto případě jako pohunci amerického prezidenta Bushe. Vzpomeňme si na to až uvidíme naše politiky, jak kolem Bushe tancují a podlézají mu svojí nechutnou servilitou.

Miroslav Pořízek

• < Předchozí
• Další >