Antikomunismus - hrozba pro svobodu nebo cenný občanský postoj?

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 6. 2007

Twitter

Aneb článek o tom, jak se studenti od srdce vysmívali ubohosti a pokryteckému fanatismu páně senátora a jeho asistentky a jaké z toho měly být vyvozeny důsledky.... Přinášíme Vám postřehy z diskuze konané v pondělí 21. května v univerzitním areálu Jinonice, Praha 5. Na diskusi vystoupil senátor Martin Mejstřík a anarchista označovaný za levicového extrémistu Ondřej Slačálek. Přítomno bylo cca čtyřicet studentů, z toho cca deset děvčat a cca patnáct dalších občanů.

Senátor Mejstřík přišel o půl hodiny pozdě a zjevně nepřipraven. Nejspíš pro to přenechal první řeč svému oponentovi na podiu. Za celou diskuzi se nezmohl na žádné obsáhlejší ani rozumné prohlášení, pouze opakoval několik vnitřně rozporných antikomunistických nábožensko mýtických frází a výhrůžek prokládaných pořád dokola výroky o tom, že jsme přeci na akademické půdě univerzity a tam přeci nemohou být žádní komunisté...

Na dotaz z publika, zda-li by zakázal i svého oponenta a co by s ním po zákazu dále prováděl, vážený senátor vášnivě odpověděl, že jakmile by se jen doslechl o tom, že propaguje komunismus, že by ho ihned udal na policii. Tímto výrokem rozesmál většinu publika. Vstal jsem, anžto jsem byl na řadě, a otázal se senátora, zda-li by byl jimi pronásledován i člověk, který by na akademické půdě univerzity vědeckými prostředky obhájil ideje komunismu a dokázal, že jsou rozumné a správné. Senátor začal křičet něco o tom, že každého, kdo by tu mával srpem a kladivem je třeba zavřít. Stále stoje jsem namítl, proč nezakážou rovněž kříže, neb kříž je symbolem totality feudální a náboženské. Senátor jen zíral, tak jsem pokračoval čtyřmi body:

1. Pakliže pan senátor rozlišuje, jak výslovně a opakovaně uvedl, toliko demokracii a diktaturu jako její protiklad, měl by si, pakliže nechce, aby se mu studenti dále smáli, opatřit kupř. spisy Tita Livia a seznámit se z dějinami Říma, neb diktatura je demokratická instituce demokracií přímo ustanovená. Vždyť mnozí z konsulů byli zároveň jmenováni a voleni diktátory, ze stejných důvodů, jako byli v Řecku ustanovováni tyrani a kupř. v revoluční Paříži diktatury. A proč byly ustanovovány? No protože by jinak demokracie bez diktatury nepřežila a byla by svržena. (z publika za mnou zazněly souhlasné hlasy)

2. Pakliže pan senátor Mejstřík i pan Slačálek sype komunisty s fašisty do jednoho pytle, měli by si pánové uvědomit, že fašisté jsou idealisté, kdežto komunisté dialektičtí materialisté, a pakliže panu senátorovi ještě nedochází ten principielní a základní rozdíl, nechť si na chodbě univerzity odchytne kteréhokoliv filosofa a požádá ho, aby mu objasnil bytostné rozdíly mezi materialismem a idealismem.

3. Jestli si uvědomuje rozdíl mezi plutokracií a demokracií

4. Zda-li věří či je přesvědčen (a to je rozdíl) v tezi, že imperialismus a kapitalismus je nejvyšší a konečné stadium vývoje živé hmoty ve vesmíru.

Senátor Mejstřík se začal čepýřit, že on je přece pan senátor, a co ho zatěžuji takovými hloupými otázkami (přesně odcitoval čtvrtou) a odpověděl, že si samozřejmě nemyslí, že (znovu zopakoval bod čtyři) avšak nebyl schopen říci proč. Hned na to vyskočila jeho asistentka a začala se téměř hystericky dovolávat pořadatele, abychom byli legitimováni, neboť oni (Mejstřík a ona sama) se dle jejích slov stali obětí podvodu, a zde nejsou očividně přítomni žádní studenti, neboť studenti se přeci nesmějí váženým politikům a jsou pravicoví, a že jsou zde nejspíš všichni nějací levicoví extrémisté (další vlna smíchu s hlasy, že klidně předložíme indexy a isic karty). Pořadatel jí zopakoval, že toto je veřejná debata, a on nás nemůže legitimovat a zapisovat, k tomu nemá pravomocí, a pakliže to ona vyžaduje, tak nechť osloví lidi jednotlivě a za sebe. Asistentka si vyvzdorovala, že tedy se všichni budou povinně představovat, protože oni se nám přeci též představili a chtějí vědět, s kým zde mají tu čest...
Následoval další dotaz studenta, do kterého ona vskočila, že neslyšela jméno. Student se tedy napřímil v celé své výšce, a své jméno i s titulem doslova zařval. Zvolal jsem: „Musíš ještě předložit index, aby si tě mohli zapsat!“ načež celé plénum zabouřilo smíchy. Asistentka prskala vzteky jak křeček, až jí musel pan senátor na dálku uklidňovat, zatímco student výslovně označil antikomunisty v čele s panem senátorem jako jedno z největších nebezpečí demokracie, neboť nejenom, že je nepřípustné pronásledovat občany pro jejich názory, ať jsou jakékoliv, nýbrž i pro to, že by nezůstalo jen u pronásledování komunistů a po komunistech by přišli na řadu všichni ti, kteří by se antikomunistům znelíbili, tedy ti všichni, kdo mají jiný názor než antikomunisté. Další dotaz z publika zněl, jak si konkrétně a věcně představují onen zákaz komunistů a co se pak s komunisty stane, až budou pozavíráni.
Mejstřík začal kličkovat a vytáčet se jak had, že přeci oni nechtějí někoho zavírat do pracovních táborů, věznic či popravovat, to že ne, nejsou přeci ti komunisti, aby pořádali monstrprocesy, že... nato se zvedla další vlna odporu a námitek, proč tedy chtějí pořád komunisty odsuzovat a zavírat, několik děvčat si i klepalo na hlavu, neb rozhovor s panem senátorem se točil pořád dokola, navíc (na půdě univerzity, což bylo nejubožejší na celé diskuzi) pan Mejstřík avšak i anarchista Slačálek neznali a neovládali pojmosloví alespoň na populárně vědecké úrovni, takže jejich projevy byly doslova prošpikovány či rovnou sestaveny z propagandistických frází, mýtů a pokřivených výkladů soudobé McCarthystické propagandy jinak přísně vědeckých pojmů.
Studentka se otázala, jakpak nám pan senátor vysvětlí své aktivní členství v SSM – Socialistickém svazu mládeže, a zda-li si křečovitým a vyšponovaným antikomunismem pouze sám sobě nedokazuje, že teď má tu správnou víru a veškeré pochyby zvenčí i zevnitř se snaží ukřičet. Pan senátor nic nevysvětlil...
Další dívka se ozvala, zda-li jemu a jeho asistentce nepřipadá nefér, že nás označuje za levicové extrémisty, zatímco my, a to on dobře ví, se nemůžeme bránit, protože v diskuzi nedostaneme slovo. Třetí, dle jazyka původem ze Slovenska, namítla, že ona i její matka říkají, že minulá doba není lepší ani horší než ta dnešní, že je jiná, a že metody perzekuce se, jak vyplývá i z této debaty, nemění, navzdory změně režimu.
Po výhrůžném vystoupení přede mnou sedícího jedince, který se představil jako Šinágl, začaly slabší povahy a zvláště dívky odcházet, a zbytku došlo, že s příchodem výhrůžek páně Šinágla umřela nejenom diskuze, ale i svoboda a navíc začíná jít opravdu, vzhledem k až fanatickým lustracím dotazovatelů, do tuhého. Korunu tomu nasadila senátorova asistentka, když začala vykřikovat, že oni nedopustí, aby se univerzitní půda stala rejdištěm levicových živlů a byla zneužívána komunisty k šíření zločinecké ideologie, a že si to vyřídí nejen s diskutujícími, ale i s jejich kantory a bude si stěžovat až u děkana. Pan Šinágl začal své výhrůžky slovy „Styďte se! Kdybyste měli můj věk a zkušenosti a poslouchali se, museli byste se za sebe stydět! Já jsem se musel dívat do očí politických vězňů...“ Nu připomněl nám i Píku, ale již ne fakt, že v době, kdy náš národ byl vyhlazován nacistickou Říší, tak onen generál šetřil (jak vypovídá jeho korespondence s Benešem) armádní sbor pod velením Ludvíka Svobody dychtící vstoupit po boku Sovětského svazu do boje proti nenáviděným okupantům, pro pozdější občanskou válku proti vlastnímu lidu.
S náboženským fanatikem, a antikomunismus je především víra a náboženství, opravdu nemá cenu věcně diskutovat, a po zkušenostech doporučuji se jich i vyvarovat, neb oni jsou schopní všeho, od udavačských dopisů na školu či zaměstnavateli po spolčení se s loupežnými několikanásobnými vrahy Mašíny či teroristou Hučínem a následnou fyzickou likvidací vyhlédnuté oběti jejich svaté inkvizice. A nezachvěje se jim srdce, jako se nezachvělo loupežným vrahům Mašínům, když podřezávali pokladníka, aby si za uloupené peníze koupili nábytek a motorku a své ohavné zločiny kryjí za rádobyušlechtilé činy a svatou válku, ne nepodobni islámským teroristům.

Zajímavé bylo, že se studenti pokoušeli diskutovat s panem senátorem Mejstříkem a jeho asistentkou i před horním vestibulem stanice Metra Jinonice, avšak bez úspěchu. Senátor táhl svojí asistentku pryč se slovy: „Pojď, nebav se s nima...“ A ona volala místo rozloučení: „Vy si vůbec neuvědomujete, ve své naivnosti, kolik je kolem vás zakuklených komunistů a jak jsou nebezpeční!“
Studentovi sociologie, jenž se s nimi snažil hovořit a dokázat jim, že nejsme žádní nastrčení extrémisté, jsem řekl s odkazem na ty dva, že takhle nějak vypadá paranoia.

Další debata ve středu již proběhla celá pod McCarthyovským patriotickým dozorem páně Šinágla, který se navzdory tomu, že byl řadovým hostem, usadil do první lavice a prakticky řídil a cenzuroval beztak vzhledem k spojenými státy placenému virtuálnímu vyjednavači Šedivému naprosto ubohou diskuzi, jež ani diskuzí nebyla, spíše názorným příkladem blafování, odkomunikovávání (v manažerském smyslu slova) a manipulování veřejnosti. Ze studentů známých z pondělní diskuze nepřišel prakticky nikdo...

-vra-

• < Předchozí
• Další >