Úskalí státních maturit

Podrobnosti

Vytvořeno 18. 6. 2007

Twitter

Mít určitou garantovanou úroveň znalostí po maturitě by bylo jistě chválihodné. Zdá se mi ale, že se při tom zapomíná na to, komu ty maturity vlastně budou sloužit. V roce 2002 se zdůvodňovala státní maturita tak, že v průběhu devadesátých let docházelo ke vzniku řady soukromých ústavů, státní školy byly podfinancovány, byla rušena učiliště. Maturity tak na školách začaly mít opravdu rozdílnou úroveň. A tak se přišlo na myšlenku státní maturity, která by mohla i nahradit přijímačky na vysokou školu a umožnit srovnání úrovně maturit. Hranici, která znamená splnění maturitní zkoušky, by ale stanovovalo ministerstvo, což by mohlo vést k tomu, že by byly zbaveny maturit odborné školy a učňáky.

I podle tehdejšího ministra školství by to skutečně znamenalo snížení maturantů o polovinu (v zákoně to bylo myslím o 1/4). V Řecku to skutečně znamenalo, že většina středoškoláků neměla vzhledem k osnovám šanci dokončit maturitu a nemohla pak sehnat ani lepší práci. A nastoupily protesty.
Na Slovensku bylo zavádění provázeno skandálem - více jak dva tisíce studentů a studentek si museli státní maturitní zkoušku z těžší varianty matematiky zopakovat, protože úředník poslal na školy zadání i s řešením. Ředitelé škol bombardovali dotazy ministerstvo v průběhu zkoušky a dostávali odpověď, že se zkouška koná, jen musí dát studentům zadání bez řešení. Ministr ale rozhodl jinak. Tisíce středoškoláků demonstrovali na náměstích a pálili jeho fotky, ti nejradikálnější organizovali stávku a přemýšleli o bojkotu maturity, veřejnost stála na jejich straně. Jediná odpověď ministerstva - kdo se nebude účastnit opakování, maturitu neudělal. Jenom taková pohrůžka protesty, nekoordinované a spontánní, zastavila. Zoufalí studenti na oplátku maturovali v teplákách a pracovních mundúrech, aby ukázali, jakou frašku ministr z maturity dělá.
V Polsku má státní maturita zase jednoznačného vítěze - soukromé firmy. Ty nabízejí maturantům přípravu na státní maturitu (protože to škola nezajistí) nebo dokonce napsání práce, kterou musejí polští studenti k maturitě z polského jazyka vypracovat. Ceny činí až 500 korun za hodinu. Z maturity těží i poskytovatelé doučovacích a přípravných kurzů. Cenové sazby za přípravu k maturitě z jazyků se pohybují mezi 25 až 70 zlotými (180 až 500 Kč) za hodinu přípravy. Za přípravu na základní část maturity se platí 25 až 40 zlotých (180 až 280 Kč) a za přípravu na rozšířenou maturitu 45 až 70 zlotých (320 až 500 Kč) a někde, hlavně ve Varšavě, i více.
Na polských školách vyžadují státní maturitu od roku 2005. První zkušenosti tak můžeme již hodnotit. Nejčastěji je kritizováno neobjektivní hodnocení, možnost podvodů (zpracování prací za úplatu), nerovnost podmínek zvýhodňující děti z bohatších nebo učitelských rodin, nejasný systém bodování a absence informací, proč nebyly body v hodnocení uděleny, chyby v zadáních.
V červenci 2006 nechal dokonce ministr školství Roman Giertych provést přehodnocení výsledků státní maturity z let 2005 a 2006. Maturitu tak dodatečně získaly desetitisíce studentů, kteří původně neuspěli. Kuriozní maturitní amnestie… Proč? Nízké procento úspěšnosti u maturit. Vysoké školy však protestovaly a předseda konference rektorů Tadeusz Luty tehdy pohrozil, že jestli ministr Giertych amnestii nezruší, vysoké školy zavedou znovu přijímací zkoušky, které před tím zrušily. V lednu 2007 pak polský Ústavní soud prohlásil novelu za neústavní, a ta tak pozbude platnosti dvanáct měsíců po ohlášení výroku soudu ve sbírce zákonů. Soud nicméně rozhodl, že zachová platnost asi 53 tisíc maturitních vysvědčení, která již byla vydána v rámci amnestie. Pěkná fraška… Statistika z roku 2006 mluví o 21 % neúspěšných maturantů.
Proč to vlastně všechno je? Usiluje vláda skutečně o vzdělanostní společnost? Hlubší analýza kroků ukazuje, že nikoliv. Sice papírově se snaží zvýšit počet studentů a absolventů vysokých škol. Ve skutečnosti však nechce vícestranně rozvinuté, schopné jedince, ale pouze vysokoškolské dělníky plnící zadání zaměstnávajících firem. Hlavní požadavky zaměstnavatelů jsou totiž na úzce specializované zaměstnance, kteří umí jen to, co je třeba. A navíc, aby byli flexibilní. Proto je i v mezinárodních dokumentech podporována tzv. Boloňská strategie oficiálně „rozšiřující možnosti studia na VŠ“. Proč mít inženýry, když stačí pro tu či onu firmu, která školu sponzoruje, vyučit jen určitého bakaláře? Určité předměty zkrátka nejsou ekonomicky produktivní a proč by tedy měly být podporovány, že? Evropské vysoké školy a univerzity prostě budou fungovat jako kapitalistické podniky. Ale to by bylo zase na jiný článek… Končím začátkem – státní maturity se zkrátka nedají řešit od konce – od testů a nedají se zavádět bez širší úvahy o vazbách na vládnoucí kapitál.

Martin Bálský, SOS student

• < Předchozí
• Další >