Kubánští disidenti se snažili... marně!

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 2. 2008

Twitter

Jednoho z předáků kubánské protisocialistické opozice Hectora Palaciose a jeho manželku Giselu Delgadovou přijal ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg. Spřádali společně sny o konci socialismu na Kubě, které by rádi proměnili v realitu. Svými úvahami pak oblažovali novináře. Fidel Castro byl jakousi ikonou. Je velmi důležité, aby lidé situaci skutečně pochopili. Doufám, že v blízké budoucnosti jednoho až dvou let se Kuba s pomocí Evropské unie stane svobodnou zemí, prohlásil Palacios.

Zapomněl, že svržení prvního socialistického zřízení na americkém kontinentě je nereálné, má totiž širokou lidovou podporu, což ostatně potvrdily i nedávné kubánské parlamentní volby. Podporu nachází ostatně i v dalších zemích Latinské Ameriky. O vězních Spojených států amerických na vojenské základně Guantánamo však pan disident, ani jeho žena neřekli ani slovo. Jen cudně mlčeli.

Jak známo, ČR patří k nejhorlivějším kritikům kubánského režimu, společně se Španělskem. Ostatně na žádost této země byl Palacios propuštěn z vězení ze zdravotních důvodů, aby se ve Španělsku léčil.

Po předchozím přijetí českým ministrem zahraničních věcí se v páteční podvečer uskutečnila beseda s oběma kubánskými disidenty. Paní Delgadová reprezentuje tzv. Dámy v bílém, skupinu žen jejichž manželé či rodinní přátelé, porušili zákony Kubánské republiky, a proto byli odsouzeni do vězení. Redaktor Haló novin se jí zeptal, zda Dámy v bílém také usilují o osvobození amerických zajatců na Guantánamu. Připomněl, že jsou tady vězněni bez řádného soudu... Delgadová však místo odpovědi na konkrétní dotaz zavedla řeč na poslání Dam v bílém a na represe Castrova režimu. Když ji upozornil, že na otázku neodpovídá, konstatovala: Jakékoliv porušení lidských práv vyžaduje odezvu společenství. Ale musíme si uvědomit, že po celé Kubě existují vězení, kde jsou vězni drženi v nelidských podmínkách.

Na dotaz Jiřího Rajdla, který chtěl mj. vědět, kdo tzv. kubánským disidentům cestu do ČR hradil, se mu nejprve dostalo pískotu v sále a okřikování fanatických zastánců obou kubánských opozičníků. Palacios pak Rajdlovi řekl: Jsem podmíněně propuštěn a Kubě ještě 'dlužím' 21 let vězení. Pokud máte dobré vztahy s Fidelem Castrem, tak mu můžete napsat, aby mi tento trest prominul. Jsem ve velmi špatném (zdravotním) stavu a jestli mám těch jednadvacet let ještě žít, tak pouze ve svobodné Kubě. Španělská vláda požádala Fidela Castra, aby mě podmínečně propustil, poněvadž bych jinak zemřel, tvrdil. A dodejme, že mu Castro vyhověl.

Někdejší diplomat Stanislav Svoboda připomněl Palaciosovi jeho setkání v Havaně s vedoucím americké Zájmové sekce Jamesem Casonem, který přijel na Kubu a zdejším disidentům referoval, co všechno tady bude podnikat z příkazu prezidenta George Bushe. Ve vašem domě jste na počátku roku 2003 pokřtili knihu Ojos abiertos - Otevřené oči. Tohoto křtu se zúčastnila spousta lidí. A nikdo vás neobtěžoval. Žádná policejní akce proti křtu nezasáhla, řekl Svoboda. Dále pak Svoboda dodal: Vy si děláte (na Kubě) iluze o referendu. Sebrali jste 30 tisíc podpisů na projekt Varela. My v České republice sebrali 130 tisíc podpisů proti americkým základnám. A není nám to nic platné, poněvadž vláda na nás kašle. A to prý je demokratická vláda.

Palacios stručně odvětil: Chci, abyste si uvědomili, že nejsme zastánci Spojených států. Nejsme proamericky orientováni. My jsme opravdu jenom Kubánci. A bylo to!

Františka Kříže zajímalo, jak pohlížejí kubánští disidenti na pět Kubánců, politických vězňů, odsouzených ke krutým trestům v USA, a kteří mají v očích světové veřejnosti aureolu hrdinů? Podotkl, že se těchto pět mužů neprovinilo proti bezpečnosti USA, pouze předávalo domů informace o chystaných teroristických akcích proti Kubě. Palacios odpověděl takto: Za těch pět vězňů platíme vysokou cenu. Vláda rozhodla, že za každého z nich by mělo zemřít patnáct z nás. Proto to číslo 75 vězňů (disidentů na Kubě). Poznamenáváme, že nikdo z pravomocně odsouzených, kteří se mohli řádně obhajovat, ve vězení nezemřel. Navíc díky velkorysosti kubánského režimu mohl odjet pan Palacios do Španělska a dál putuje se svými báchorkami i po dalších státech Evropy.

Miroslav Vladyka na besedě zmínil Radu pro lidská práva OSN, která Kubu zvolila daleko větším počtem hlasů za člena této rady než Českou republiku a vůbec sem nepřipustila USA! To také o něčem svědčí, dal Vladyka lekci Palaciosovi, vykládajícímu na besedě o porušování lidských práv na Kubě. Paní Gisela dnes (v pátek) hovořila v Radiožurnálu v hlavním poledním programu, že posílá poselství kubánskému lidu na ostrově. Doslova jste řekla: 'Připravte se na změny. Změny přijdou brzy.' Jak si to představujete? Přepadením, válkou? Američané už s tím počítají! Bush o tom ve svém posledním projevu hovořil. Hovořil s určitostí? pravil k paní Delgadové Vladyka. Místo ní v odpovědi tazateli zaskočil její manžel: Myslíme si, že ke změnám dojde mírovou cestou. Nebudeme podporovat žádné násilné změny.

Beseda v pražské městské knihovně ke Kubánskému jaru skončila pro její organizátory - Člověka v tísni a Libri prohibiti - mrazivě a naprostým fiaskem. Opravdoví přátelé kubánského lidu jim připravený scénář besedy rozcupovali otázkami na tělo, na které pak jejich odpovědi i odpovědi od moderátorky besedy vyzněly jalově, nepřesvědčivě.

(jel)

• < Předchozí
• Další >