Za stranu komunistickou, důslednou a radikální!

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 6. 2008

Twitter

Dovolte mi pár poznámek ke zprávě o činnosti naší strany mezi sjezdy a k úvodnímu vystoupení předsedy ústředního výboru: a) VII. sjezd naší komunistické strany se schází v době, kdy v České republice hospodářská konjunktura, podpořená vedle růstu výroby v některých průmyslových odvětvích, např. automobilovém průmyslu či stavebnictví, umocněná mimo jiné také za úvěrováním domácností spotřebitelskými úvěry, dosáhla svého vrcholu a pozvolna poklesává. Ve zprávě je tato skutečnost pominuta - zcela jasně o tom hovoří ukazatele hospodářského růstu. Ukazuje to i na absurdnost politiky pravice, kdy i sami buržoazní ekonomové poukazují na skutečnost, že reforma veřejných financí nevedla k snížení veřejného dluhu.

Pouze jednostranně prohloubila přerozdělení veřejných financí ve prospěch bohatých na úkor ostatní části společnosti. Jinými slovy ještě více rozevřela nůžky sociální nerovnosti mezi bohatými a chudými.

b) V souvislosti s předloženou Zprávou je tedy čas zamyslet se nad závěry Českobudějovického sjezdu. Zejména nenaplnění a nesplnění závěrů programu Naděje. Je otázkou nakolik, po roce 2005, vedení naší strany "i nadále uplatňovalo a v praxi rozvíjelo politickou linii, kterou KSČM zvolila na předchozích sjezdech". Jsem přesvědčen, že je vážným varováním skutečnost, kdy:

Za prvé - vztah k Evropské unii se proměnil z eurokritického (tzv. měkké NE), na současné eurooptimistické.

Za druhé - poklesla výrazně důsledná opozičnost, příliš sklouzáváme na politiku ve stylu hnutí je vším a cíl ničím, snahami o zviditelnění se za každou cenu.

Za třetí - je zde hmatatelný pokles hlasů pro naši stranu ve třech volbách, při zvýšené procentní účasti voličů. Ukazuje to na nebezpečí budování volební strany manažerského typu bez spojitosti s lidmi, voliči, sympatizanty. Na nedostatek soustavné kádrové a ideologické práce.

Nenaplnění programu "Naděje" je velmi nepříjemné pro všechny členy strany a je to třeba otevřeně vidět.

c) Na druhou stranu je třeba objektivně říci, že KSČM udělala i velký kus práce v jednorázových zápasech s pravicí, například v boji o zákoník práce, systém politiky zaměstnanosti, pro zachování důchodového systému, proti poplatkům ve zdravotnictví nebo boji proti umístění radarové základny.

d) Cesta k tomu, aby KSČM byla důsledně levicovou, svým charakterem komunistickou stranou však vede přes zásadovou obhajobu každodenních i dlouhodobých zájmů lidí. K tomu je třeba znát sociální složení společnosti. Např. v roce 2006 bylo v České republice cca 8.333.305 voličů. Rozklíčujme zhruba jejich složení:

Za prvé je zde 195 tisíc skutečných kapitalistů - zaměstnavatelů - to není přirozená voličská základna naší strany, a ni nemůže být.

Za druhé je zde 550 tisíc OSVČ pro něž je tato činnost rozhodujícím zdrojem příjmů. Tato skupina může z části již tvořit voliče KSČM, je třeba ji oslovit a pokusit se je získat, byť s vědomím, že ale nebude nikdy pevným stabilním jádrem našich voličů.

Za třetí jsou zde 4 miliony zaměstnanců, z nich téměř dva milióny (1.990) dělníků, placených variabilním kapitálem v průmyslu, stavebnictví a zemědělství. Zbylé dva milióny jsou sloužící třídy placené již z nadhodnoty přesto i z této skupiny je 1,5 miliónu osob, vedle inteligence, podprůměrně placeno. Dvě třetiny zaměstnanců nedosahují ve svých příjmech průměrné mzdy. Právě v těchto skupinách se nachází stabilní voličské jádro.

Za čtvrté jsou zde téměř 2,5 milionu důchodců, z nichž většina na základě svého sociálního původu rovněž tvoří možné voliče naší strany, které je třeba oslovit.

Za páté, zbytek voličů tvoří mladí, převážně studující lidé, mezi nimiž nemá v současném období naše strana velké volební zázemí, (pod 1%).

Hovořím o tom proto, že v dlouhodobém zájmu většiny ze 4 miliónů zaměstnanců, 550 tisíc OSVČ i 2,5 miliónů důchodců nemůžou být představy pravice směřující ke kapitalizaci sociálního, zdravotního a důchodového pojištění, k liberalizaci pracovně právních vztahů, k ústupu státu z oblasti školství, kultury, ale i strategických odvětví typu energetiky a dopravy. V zájmu těchto lidí je i třeba bránit Českou republiku proti závislému nekoloniálnímu postavení na silných státech EU a USA. KSČM musí tyto skupiny lidí na základě jejich zájmů umět oslovit. Jinak nebude schopna reálně uvažovat o vybudování jiné než kapitalistické společnosti tj. socialismu. Říkám to proto, že ve Zprávě není o takovém věcném pohledu zmínky. Naopak rozvlekle opisuje méně důležité věci, které často nejdou na podstatu problému.

e) K změně stylu práce strany je třeba:

- jednak přizpůsobit její organizační strukturu programovému cíli. Uvědomit si váhu a význam zejména středního článku v podobě OV, ale i krajských rad Zjednodušit centrální vedení strany do podoby např., tří až čtyř místopředsedů a zlepšit především informační toky ve straně. Ty silně zaostávají. Věnovat se dlouhodobě kádrové práci.

- Strana musí využít svého tisku. Potřebuje jak deník, tak týdeník, či čtrnáctideník a odborný časopis, třeba čtvrtletník. Je chybou, že po roce 2005 došlo k likvidaci regionálního týdeníku, i Alternativy ztratily charakter odborného časopisu. Šetřit se mělo jinde.

- Komunistická strana pro svůj cíl nemůže být stranou volební, nýbrž masovou a to svým vlivem ve společnosti, zdůrazňuji, že nikoliv počtem svých členů. Rovněž tak slovo moderní by ve spojitosti s naší stranou mělo být vykládáno ve smyslu porozumět společenské realitě a umět na ni reagovat. Nedoceněna je práce v odborovém hnutí, a nemyslím tím jen OS ČMS, ale i všechny ostatní odborové svazy. Především tam, a v jiných společenských organizacích se dá získat trvalý vliv pro naši stranu, umožňující přežít i nepříznivé výkyvy volebních výsledků, nebo pomoci prosadit volební program.

f) Není tedy pro naší komunistickou stranu důležitějšího úkolu než tvrdě bojovat proti projevům současné pravice, dnešního kapitalismu. Tím nejlépe potvrdíme charakter naší strany. To znamená být nejen opozicí, ale umět nastínit podstatu řešení společenských problémů. Musí nastat konec omlouvání levice a nás komunistů! Pravice nás k tomu bude stále tlačit. Záměrně! My musíme naopak umět vyžít všeho pozitivního z období budování socialismu, protože tam jsou příklady i k řešení současných problémů a toho se pravice bojí. Tlak pravice na kapitalizaci sociálního, zdravotního a důchodového systému, liberalizace trhu s pracovní silou, je u nás obdobný jako v Evropské unii. Nejsme zde výjimkou.

g) Nesmíme hazardovat s názory, že např. radar v rámci kolektivní obrany NATO či EU nám nevadí, jak zaznělo nedávno z úst místopředsedy Jiřího Dolejše. Obdobně zaznělo z téže úst i připouštění možností splynout za určitých okolností se sociální demokracií. To jsou nebezpečné nekomunistické hry. Výsledky voleb ve Francii, Španělsku a Itálii pro komunistické strany by nám měly být poučením, ale i varováním!

h) Soudružky a soudruzi, některé názory, které jsem zde přednesl, bývají označovány za konzervativní, nebo příliš radikální. Jsem ale přesvědčen, že to jsou věcná a levicová stanoviska odpovídající komunistické identitě naší strany, která vedou k oslovení společnosti v České republice, protože odrážejí zájmy její velké většiny. Děkuji za pozornost. Čest práci.

z vystoupení Stanislava Grospiče, delegáta VII. sjezdu KSČM

• < Předchozí
• Další >