Nevyměňujme vlastní program za podíl na moci za každou cenu !

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 10. 2008

Twitter

Všichni víme, že letošní volby budou velmi důležité. Nepůjde v nich o nic menšího, než o boj za omezení dnes již téměř neomezené moci pravice v čele s ODS v řízení státu na všech jeho úrovních. ODS má v současné době svého prezidenta, většinu svých zástupců v Senátu, ovládá radnice velké většiny středně velkých a velkých měst a má i 12 z celkových 13 hejtmanů. Především v krajích, kde vládne někde společně s ČSSD, někde s jinými spojenci, se dnes rozhoduje o zachování zbytků sociálního státu. Tedy o to, zda zdravotní péče a sociální služby zůstanou dostupné pro většinu lidí nebo nikoliv.

Privatizace nemocnic, poplatky za umístění v domovech pro seniory či omezování dopravní obslužnosti nebo připravované rušení poštovních poboček v menších obcích jsou jasnou ukázkou toho, co vše se v budoucnu chystá. Tedy další a další omezování veřejných služeb, dostupných všem občanům. Skutečná levicová strana musí proti takovýmto krokům vždy bojovat a získat ke svému úsilí občany. Bez jejich podpory, nelze realizovat ani sebelepší politický program.
Komunisté mají nyní v Senátu jen skromné zastoupení (3 z celkem 81 členů této instituce) a ve všech krajích jsou v opozici. Často dokonce bez zastoupení ve výborech nebo komisích a možnosti pracovat v kontrolních orgánech a mít tak možnost kontrolovat například hospodaření s veřejným majetkem či zadávání veřejných zakázek a výběrových řízení. Není přitom žádným tajemstvím, a to zejména v krajích, kde vládne ODS a ČSSD v jakési velké koalici, že se zde rozhoduje často velmi podivně, kdesi v zákulisí, bez potřebné veřejné kontroly. Podivné veřejné zakázky ve kterých vítězí stále stejné firmy a společnosti, jsou jedním z důkazů, že dnes v hospodaření krajů není ani zdaleka vše v pořádku. Dnešní vládci v krajích si zde za léta téměř neomezené moci vybudovali svoji klientelu, které jdou takříkajích na ruku ve stylu něco za něco. Zejména ODS je v tomto směru velmistrem. Zakázky tak získávají často ty firmy, třeba firmy stavební, které pak rády financují předvolební kampaň. Proč taky ne, dobře vědí, že se jim tato podpora bohatě vrátí. Ale ani ČSSD není v tomto ohledu čistá jako lilie. Jde o ožehavé téma, které se mnohým lidem nehodí do krámu. A právě proto je nutno o něm mluvit. Vždyť jde o veřejné prostředky a daňový poplatník má právo vědět, jak se s nimi hospodaří a zda je spravují poctiví správci nebo naopak různí hochštapleři. Mnozí majitelé menších stavebních firem třeba v Brně by mohli dlouze vyprávět o svých zkušenostech ohledně reálné možnosti získat v průhledné veřejné soutěži občas nějakou zakázku. Je to pro ně téměř nemožné.
Komunisté mají v případě volebního úspěchu v krajích reálnou šanci, dostat se poprvé od jejich vzniku, alespoň v některém z nich do jeho vedení. Zejména v krajích moravských. Taková možnost může reálně nastat. Tomu odpovídá chování některých vrcholných kandidátů KSČM v krajských volbách. Zejména v posledních dnech jsme mohli zaznamenat až příliš lichotivá slova těchto některých kandidátů vůči ČSSD nebo dokonce i lidovcům. Možná je to taktika, osobně za tím však vidím snahu dostat se stůj co stůj do nějaké funkce. Jistě je to logické. Aby mohl být realizován volební program, je k tomu potřeba podílet se na řízení, mít podíl na rozhodování. Myslím však, že na místě je spíše než smířlivost ostražitost. Jaké jsou předchozí zkušenosti s touto smířlivostí? Výsledek z voleb roku 2006 je snad i dnes dostatečným varováním! Není to přece tak dávno! Jaké byly důsledky nečitelné politiky, nekritické podpory ČSSD při schvalování zákonů v parlamentu a přenechání této straně mnohých klíčových předvolebních témat? Byly velmi negativní. Chce snad někdo tuto chybu opakovat s možná ještě horšími důsledky znovu? Nebo mají někteří tak krátkou paměť či snad jen touží za každou cenu po vysoké funkci a to i výměnou za vlastní přesvědčení a program?
Mnozí kandidáti ČSSD na hejtmany a to i v krajích kde lze očekávat vítězství levice, tedy levice jako celku, se přece jasně vyslovili, že s KSČM jednat o žádné koalici nebudou. Tam kde vyhrají volby, chtějí vládnout sami a získávat podporu napříč ostatními zvolenými subjekty. To přece jasně řekli. Třeba pánové Rath (Středočeský kraj) nebo Tesařík (Olomoucký kraj). Pokud se štítí komunistů před volbami, ale chtěli by jejich tichou podporu pro svůj program po volbách, jsou na špatné adrese. Taková forma spolupráce je přece pro komunisty naprosto nedůstojná a nepřijatelná a měli by to včas jasně říci. Jasně, veřejně a patřičně hlasitě. Ať voliči vědí, komu jde o to dělat poctivou politiku a komu jen o moc a vliv.
Nelze podporovat jiný, třebaže blízký program a nemoci do toho na druhou stranu téměř vůbec mluvit. A když mít možnost podílu na moci, pak jen za důstojných podmínek ve stylu já pán, ty pán. Podbízet se ČSSD za každou cenu povede jen ke ztrátě voličů. Ostatně máme mnoho příkladů toho, že voliči spíše ocení poctivou opoziční politiku a hájení volebního programu, nežli podíl na moci výměnou za jeho opuštění. Lze pochopit, že když je někdo v opozici několik volebních období, vede to k určité frustraci a ztrátě energie. Ten kdo se takto cítí, by měl přenechat své místo těm, kdo chtějí dělat politiku poctivě a prosazovat program ku prospěchu voličů, nikoliv pro svůj osobní prospěch a profit z veřejné funkce. Nikdo přece není nenahraditelný a ten kdo mermomocí usiluje o veřejnou funkci, může nadělat více škody než užitku. Ostatně mladistvý elán a aktivita dokáže nahradit do velké míry i zatím chybějící zkušenosti.
Ostražitost vůči potenciálnímu levicovému spojenci je totiž zcela na místě. Lze uvést příklady z některých měst, kde by mohla vládnou levice a realizovat svůj program v nějaké formě koalice, ale ČSSD zde dala přednost ODS – třeba v Karviné, ale i v Ostravě, Chebu a řadě jiných měst. Tyto zkušenosti jsou snad dostatečně varující. Vyměnit svůj program a přesvědčení za často velmi nedůstojný a značně omezený podíl na moci je cestou do slepé uličky. Je zradou voličů. Ostatně máme mnoho příkladů i v zahraničí. Jak dopadli komunisté ve Francii, v Itálii nebo ve Španělsku? Dnes mají jen malou podporu a jejich autorita a důvěryhodnost ve společnosti je mizivá. Komunisté v Itálii se při posledních volbách poprvé od 2. světové války nedostali dokonce vůbec do parlamentu! Jak k tomu došlo? Odpověď je velmi jednoduchá. Strana do značné míry opustila svůj program, výměnou za podíl na moci. Nyní zažívá kritické období a není jisté, že ho vůbec přežije a postupně získá zpět ztracenou podporu. Komu toto varování nestačí, tomu není pomoci. Ostatně senátorský kandidát Evžen Smrkovský se před pár dny v deníku Právo vyjádřil velmi jasně a stručně ve smyslu „KSČM je dnes málo radikální, je to jen takové brumlání“. Lépe a stručněji to říci být snad ani nemohlo.
Mějme na paměti, že Česká republika potřebuje silnou levici. Zvláště dnes, kdy pravice má tak velkou moc, že se jí o ní snad nikdy ani nesnilo. Bez silné KSČM nemůže být u nás ani silná levice jako celek. To by si měli uvědomit právě nyní především ti, kdo se již vidí ve vysoké funkci někde na hejtmanství. Důvěra voličů se totiž těžce získává, ale někdy až příliš lehce ztrácí.

M. Pořízek

• < Předchozí
• Další >