Ano, 1. máj je pro mnoho mladých jen jakousi historií... 

Bylo to dávno, v 19. století, které bylo ve znamení velkých bojů pracujících za svá základní práva. Boj za ně, za  osmihodinovou pracovní dobu v USA přerostl do stávek a protestů, které roku 1886 začaly v McCormickově továrně na žací stroje a rozšířily se do celého průmyslu. "1. května 1886 byla v USA vyhlášena generální stávka, jíž se zúčastnilo na 350 000 dělníků. Při srážce s policií byli 3.5.1886 v Chicagu zastřeleni tři dělníci. O den později na Haymarketském náměstí byla tato etapa hnutí zakončena velkým masakrem, když neznámý pachatel hodil na policisty bombu, přičemž bylo zabito 7 osob a 70 zraněno. Předáci anarchosyndikátu, kteří demonstrace organizovali, byli obviněni z odpovědnosti za atentát a nespravedlivě odsouzeni ? čtyři z nich byli popraveni (Engel, Fischer, Parsons, Spies), jeden spáchal ve vězení sebevraždu a další tři byli odsouzeni k dlouhodobému vězení... Mezinárodní dělnický kongres v Paříži roku 1889 stanovil 1. máj na paměť této generální stávky Mezinárodním dnem boje za osmihodinovou pracovní dobu a Svátkem práce."

To, o co celá staletí naši předci bojovali, však historií není, bohužel.  Ani pro nás, mladé. Opět bojujeme napříč generacemi (na rozdíl od zlaté mládeže) o již jednou ztracené právo na práci a odpovídající odměnu za ni, o právo na odpočinek po práci, o svůj volný čas, o právo na bezplatné školství a zdravotnictví, o důstojné stáří a lepší budoucnost mladé generace, prostě o základní sociální jistoty, o to, abychom neztratili svou národní identitu, měli zajištěn mír.

Aby staří i mladí, černí i bílí mohli žít, důstojně žít, spolu žít, měli by se jasně postavit proti těm, kteří nám naše práva a jistoty berou. Měli by podpořit jedinou stranu, která má reálnou šanci naše požadavky prosadit a která na naší straně straně stojí - Komunistickou stranu Čech a Moravy. Volte číslo 6!