Výsledek voleb - dobrá zpráva pro byznysmeny a bankéře, velmi špatná zpráva pro zaměstnance...

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 6. 2010

Twitter

Když byly v sobotu 29. května 2010 krátce po čtrnácté hodině zveřejněny první odhady výsledků voleb do Poslanecké Sněmovny, mnozí byli právem v šoku. Nejvíce přirozeně sociální demokraté, ale i všichni voliči skutečné levice. A jelikož se proti prvním odhadům konečné výsledky nakonec již příliš nezměnily, nedá se z pohledu KSČM hodnotit volební výsledek jinak než jako neúspěch. Zisk 11,3% a udržení 26 poslanců není pro komunisty důvod k jásotu, zejména kvůli nečekaně vysoké podpoře pravicově ? populistických stran TOP 09 a Věci veřejné.

Všeobecně se očekávalo poměrně výrazné vítězství ČSSD a nakonec pravice málem získala dokonce ústavní parlamentní většinu. Takovou zásadní přeměnu asi nikdo nečekal, i vítězové byli překvapeni. Je nyní na místě důrazně odmítnout názory těch, kteří budou tvrdit, že vzhledem k situaci je výsledek KSČM ještě relativně dobrý. Není dobrý, ztráta přibližně 100 tisíc voličů proti minulým volbám v roce 2006 a ztráta 300 tisíc voličů proti roku 2002 je velký propad a vedení strany by mělo vyvodit z tohoto neúspěchu i osobní odpovědnost, podobně jako to udělali čelní představitelé dalších neúspěšných stran.

Ten kdo dlouhodobě nemá výsledky k tomu, aby zastával vysoce odpovědnou funkci, musí z hrušky dolů, jinak totiž hrozí, že strhne celou stranu k dalšímu propadu a to by snad nikdo soudný nechtěl. Myslím, že volební výsledek KSČM velmi dobře a objektivně popsala nová poslankyně Marie Nedvědová, když uvedla: "Volební výsledek KSČM v našem kraji hodnotím dost katastroficky, zarazily mě dost nízké výsledky KSČM."

Bohužel je nutno si přiznat, že podobné hodnocení lze užít i ve většině ostatních krajů. Nejhorší ze všeho by bylo v této situaci se plácat po zádech se slovy, ostatní dopadli ještě hůř, takže náš výsledek je docela úspěšný. Není dobré si nic namlouvat a hledat stále stejné výmluvy o panujícím antikomunismu a nepřízni sdělovacích prostředků (tento stav trvá již celých 20 let, není to nic nového) nebo dokonce ze slabého výsledku vinit ty co volit nakonec nešli. Jistě k tomu měli důvod. Kritizujme spíše sami sebe, že jsme je nedokázali přesvědčit o tom, proč si KSČM zaslouží jejich podporu a je tu pro ně a bude hájit jejich zájmy a práva. Mnoho nespokojených se současnými poměry je přirozeně levicové orientace, zároveň ovšem jak vidno, nikomu nevěří natolik, že mu chtěli dát hlas.  Zde je nutno hledat příčiny slabého výsledku KSČM v těchto volbách, o to více je varující, že se rychle blíží i podzimní komunální a senátní volby. Další propad by vážně ohrozil autoritu strany, kterou stále ještě ve společnosti má, která ovšem zároveň kvůli často nevýrazné politice postupně slábne.

Vítězství pravice je i vítězstvím jejích aktivních agitátorů v čele s "nezávislou" Českou televizí, Českým rozhlasem a česky psaným německým deníkem Mladá fronta Dnes

Nemám vůbec v úmyslu zde obhajovat Jiřího Paroubka, ať už jako člověka nebo jako politika, ale to co na něj uspořádaly sdělovací prostředky před volbami nelze nazvat jinak než odpornou štvanicí plnou hnusu a špíny. Bylo nesmírně složité ve zdraví ustát tak bezohledné ataky ze všech stran. Jistě z části si to Paroubek způsobil sám. Znovu se ovšem v plné nahotě ukázalo komu a proč slouží většina našich sdělovacích prostředků, včetně těch ze zákona veřejnoprávních jako je Česká televize a Český rozhlas. I radost redaktorů ČT Moravce a Železného z volebních výsledků nešla přehlédnout.  Role sdělovacích prostředků v předvolební podpoře pravicových stran byla naprosto zřetelná a skandální.

Neustálé každodenní strašení zadlužením ze strany levice a moudrým programem pravice bohužel na mnoho neukotvených voličů zabralo. Tito pravicoví agitátoři by si od svých oblíbenců jistě zasloužili bohatou odměnu, kterou také jistě dostanou, což se řadový občan samozřejmě nedozví. Kolik vysílacího času jen dostala přeběhlická strana spícího knížete a bývalého bratra a ?vzorného? hospodáře Kalouska vyzývajícího k šetření a úsporám všechny kromě sebe  oproti třeba komunistům, bylo v tak příkrém nepoměru, že na to upozorňovali i ti kdož jinak komunistům nemohou přijít na jméno.

Miloš Zeman splnil svoji špinavou roli odebírače levicových hlasů, pomohl pravici k vítězství o kterém se jí ani nesnilo a mohl se tak v klidu vrátit do své jezevčí nory na Vysočinu.

Také Jana Bobošíková se svojí Suverenitou založenou na kritice EU a obhajobě národních zájmů ubrala levici dost hlasů, i komunistům sebrala cenné hlasy tato jejich bývalá kandidátka na prezidenta.

Zde je vidět jak umí být politika mnohdy nesmírně zajímavá i nepochopitelná. Ostatně nad její tehdejší kandidaturou mnoho komunistů nechápavě kroutilo hlavou, což se dá zopakovat i dnes, kdy ve volbách strhla na svoji stranu i hlasy, jež by jinak připadly KSČM. 

Komunisté vedli poměrně intenzivní kontaktní kampaň, i plakáty byly proti minulým volbám, co do kvality a výraznosti lepší, stejně jako další předvolební materiály, přesto i přes obrovské nasazení kandidátů a jejich spolupracovníků ve všech krajích je výsledek nevýrazný. Dokonce v průběhu sčítání hlasů hrozilo, že strana neudrží ani oněch 26 poslanců z minulého volebního období a nakonec byla ve volebním cíli jen o prsa před marketingovým produktem pražských podnikatelů pravicově populistickou stranou Věci Veřejné.

Pozitivní je skutečnost, že mezi poslanci zůstali stále skuteční zásadoví komunisté, kteří se lidově řečeno nezakecají jako jsou soudruzi Grebeníček, Grospič nebo Opálka nebo soudružky Semelová, Vostrá či Rujbrová. KSČM má navíc v poměru nejvíce žen ze všech klubů a díky preferenčním hlasům nově i mladé poslankyně Končickou a Hubáčkovou. Také vítězství v asi 500 obcích je jistě potěšitelné.  Přitom ještě pár týdnů před volbami bylo reálné, že KSČM bude mít alespoň 30 poslanců ? což by se dalo hodnotit jako dílčí úspěch a bude mít reálnou šanci prosazovat důležité části volebního programu.

Nyní je navíc téměř jisté, že strana ztratí místo ve vedení Sněmovny i řadu dalších důležitých kontrolních funkcí ve výborech a komisích. Noví vládcové se již nechali slyšet, že komunisty do žádných důležitých funkcí nepustí. Ostatně věřím, že se jich nikdo nebude doprošovat o nějaké milodary, když opozice tak důrazná a výrazná i bez prebend v podobě jakýchsi mlhavých kompromisů. Není důstojné skutečných zásadových komunistů, aby se doprošovali o funkce, které jim dle poměru sil tak jako tak patří. Komunisté tu nejsou pro boj o parlamentní funkce, ale pro boj za práva řadových občanů. Jen ať se staří vládcové v nových stranách projeví. Jejich hře na demokracii beztak kromě nich samotných nikdo nevěří. Spojencem komunistů musí být v prvé řadě pracující, sociálně slabí, tedy všichni neprivilegovaní lidé žijící ze své mzdy či důchodu. Tito tvoří a tvořili skutečné hodnoty, nikoliv bankéři či různí lobbisté a spekulanti tedy věrní spojenci pravice.

Vystavme hráz solidarity proti bezohledným zájmům kapitálu

Již brzy uvidíme, že nová vláda bude skákat, tak jak jí bude velet kapitál. Ostatně voliči rozhodli, tak ať poznají skutečné dopady politiky od politiků, kterým dali tak výraznou důvěru. Již brzy se dočkáme vládní sestavy, o které se nám ani nesnilo. Mohou se do ní dostat i velcí přátelé amerického radaru a zastánci nezávislosti mafiánského Kosova Vondra a Schwarzenberg - zároveň nepřátelé všech Slovanů. Bývalý disident Vondra a podřimující kníže o jehož současné majetky před rokem 1990 vzorně pečoval náš stát budou nepochybně "výbornými" reprezentanty našich národních zájmů ve světě. Nebo politický kariérista pan Gazdík, který opakovaně předvedl, že pohrdá obyčejnými lidmi a neváhal dokonce označit invalidní důchodce jako simulanty a flákače. Odporné výroky ze strany člověka, který o těžké sociální situaci mnoha rodin i jednotlivců, kteří žijí na pokraji nouze a chudoby neví vůbec nic. Ale pro pravicovou vládu bude tento člověk třeba tím pravým pro funkci ministra práce a sociálních věcí. Máme se tedy opět na co těšit.

Již brzy se dočkáme dalšího masivního přesunu  prostředků od řadových pracujících a sociálně slabých ve prospěch podnikatelů a bank v podobě omezování sociálních výdajů těm potřebným (nemyslím přirozeně ty kdo sociální prostředky zneužívají), zvýšení spoluúčasti ve zdravotnictví v podobě přímých plateb i za běžné lékařské úkony, školného nejen na vysokých školách, ale čeká nás jistě i další rozprodej zbytků státního majetku. Zaměstnanci se mohou těšit na různé pružné pracovní doby, výpovědi bez udání důvodu a další oklešťování dosavadních práv. Asociální politik Nečas již ohlásil výrazné úpravy v pracovním právu, jak jinak v neprospěch zaměstnanců. Ani rodiny s dětmi nemohou počítat, že nová vláda bude stát na jejich straně. Podporu výstavby startovacích či sociálních bytů či stavebního spoření noví vládci jistě nechystají. Určitě však chystají podporu různých spekulativních penzijních fondů a čekejme i další strašení tím, že dnešní třicátníci pokud si nebudou sami na penzi spořit, žádnou nedostanou. Tímto se jen usvědčují z vlastní neschopnosti a toho, že hájí zájmy bank a pojišťoven na úkor občanů.

Čekají nás složité časy, vzpomeňme na Topolánkovu vládu založenou na přeběhlících. I přes svoji těsnou většinu v Parlamentu neváhala začít  provádět zásadní reformy dopadající negativně na většinu občanů. Nově se rýsující vláda by měla mít reálně pohodlnou nadpoloviční většinu a tím cestu k asociálním reformám otevřenou přímo dokořán. Občanům nezbývá než se proti tomu aktivně bránit zakládáním občanských iniciativ, petic, demonstrací. Je nutné spolupracovat s občanským sektorem, ve kterém lze najít mnoho spojenců. Jsou tu stále i poměrně silné odbory, schopné v případě nutnosti zorganizovat i generální stávku. Není jistě na místě propadat beznaději. Síla solidarity mezi lidmi je v těžkých dobách intenzivnější než kdy jindy. Musíme aktivně bránit občanská a sociální práva a hledat spojence. Můžeme je najít často tam kde bysme to nečekali. Vzpomeňme poslance Hovorku, který ač lidovec neváhal podpořit rozumné zákony ve prospěch řadových občanů. Lidovci už parlamentní stranou nejsou a jejich bezpáteřnost asi nikomu chybět nebude, přesto  i v jejich řadách byli a jsou poctiví lidé se sociálním cítěním, to samé platí i o Zelených chameleonech. 

Podporu lze získat jen čitelnou a výraznou politikou ve prospěch pracujících

KSČM čeká složité období, stejně jako občany, na které budou postupně dopadat asociální opatření vlády hájící zájmy krizí tolik postižených milionářů a miliardářů. Právě v této situaci se otevírá dobrá šance přesvědčit občany, že právě komunisté jsou silou hájící zájmy většiny společnosti. K tomu je zapotřebí výrazná politika a stálá komunikace směrem k veřejnosti. Dnes proběhla například zpráva o tom, že pivovar ve Vyškově bude propouštět zaměstnance, už by zde měl být nějaký poslanec a zastupitel ? komunista a situaci řešit. Navíc podobných situací bude jistě přibývat. Komunisté hájí zájmy lidí práce a musí být v této činnosti aktivní.

Opakovaně jsem upozorňoval na nutnost zlepšit elektronickou prezentaci strany, je naprosto nutné, aby všechny okresy měly vlastní webové stránky a na nich prezentovaly aktuální dění a problémy v daném regionu. Tímto se dá oslovit i mladá generace.

Nutno připomenout, že kandidátní listiny v některých krajích byly sestaveny tak, že mladší voliče nemohly oslovit. Volil jsem v Olomouckém kraji, kde mám trvalé bydliště a musel jsem využít preferenčních hlasů. Na kandidátce byly jen 3 ženy a prakticky jen jeden mladší kandidát. Prostě tato kandidátní listina byla sestavena špatně a KSČM se tak sama připravila o zisk jednoho poslance navíc, místo dosavadních dvou mohla mít reálně tři. Ale většinou jen starší kandidáti, mnozí z nich navíc zastávající hned několik stranických či veřejných funkcí nemohli výrazně oslovit potenciální voliče, mimo těch skalních. Veřejnost osloví spíše žena nebo mladší člověk na čelném místě kandidátky než dlouholetý zasloužilý funkcionář, i když je to zkušený a poctivý člověk, který dobře zná problémy svého regionu. Myslím, že kumulace funkcí je ve straně velký problém a brzda v předávání větší odpovědnosti mladší generaci. Je to zlořád a přežitek minulosti.

Naprosto skandální a nepochopitelné je pak situace, kdy straničtí funkcionáři honí po náměstí mladého člověka, který přišel stranu podpořit i s třeba vlajkou. Dokonce mu hrozí přivoláním Policie. Má snad strana tolik mladých členů či sympatizantů, aby je ještě odháněla a zastaršovala či přímo veřejně urážela? Je to nepochopitelné, když dlouholetý stranický bafuňář se na veřejnosti stydí projevit jako komunista a nadává mladému člověku, který se za to nestydí a má odvahu veřejně najevo dát svůj názor. Pokud ve straně takoví lidé převládají, kope si sama svůj hrob. Osobně si vážím všech straších členů strany, díky nim tu tato je a i dnes má svůj vliv. Mnozí již kvůli věku nejsou schopni konkrétní aktivity, jiní i přes vysoký věk stále aktivní jsou. Těmi kdo hází mladým klacky pod nohy, využívá je jen v předvolební kampani či při organizaci stranických akcí a potom jim brání  v přístupu na kandidátky od komunální úrovně až po tu celostátní a potlačuje jejich svobodný názor na fungování strany i oprávněnou kritiku zkostnatělého řízení musím ale pohrdat. Takoví totiž vedou stranu od jednoho volebního neúspěchu k druhému i svým kupčením místy na kandidátkách. Ne, voliče nelze donekonečna vodit za nos dosazováním svých známých a kamarádů na čelná místa kandidátek. Letošní volby jasně ukázaly, že tyto praktiky jsou jen cestou do slepé uličky.

Pro všechny aktivní komunisty či sympatizanty strany stojí aktuálně jedna důležitá velká výzva. Aktivně pomoci ve volební kampani v senátních obvodech, kde kandidáti KSČM mají reálnou šanci na zvolení. Zejména v obvodech Most a Brno ? venkov je šance uspět. Sem by se mohly soustředit hlavní síly pro aktivní volební kampaň. V Mostě bude strana obhajovat post senátora a v obvodu Brno ? venkov není soupeřem Vojtěcha Adama nikdo jiný než kazisvět českého zdravotnictví Julínek. Je v zájmu nikoliv jen strany, ale i ostatních občanů, aby byl tento člověk v boji o Senát poražen. Domnívám se, že zde by měla být mimo jiné zejména soustředěna aktivita mladých členů strany v úsilí zbavit naši politiku člověka, který chtěl ze zdravotnictví udělat dobrý kšeft pro finanční skupiny a veřejný statek prvořadého významu proměnit v supermarket. Dejme si proto cíl ? Julínek ven ze Senátu.

A to v zájmu českého zdravotnictví, které musí zůstat všem potřebným veřejně dostupnou službou bez nemravných poplatků. I tento příklad věrně ilustruje, jaké problémy budeme v nejbližší době řešit a za co bojovat. Vždy na straně řadových občanů. Těch na které budoucí vláda chystá přenést hlavní břímě svých asociálních experimentů.

• < Předchozí
• Další >