Popřejme si do nového roku především zdraví, práci a více odvahy ...

Podrobnosti

Vytvořeno 27. 12. 2010

Popřejme si do nového roku především zdraví, práci a více odvahy k obhajobě občanských a sociálních práv. Letošní rok se pomalu chýlí ke svému konci. Každý z nás v něm zanechal nějakou stopu. Někdo změnil zaměstnání, mnozí o něj bohužel přišli a nové zatím nemají, někteří se museli potýkat s  vážnými osobními či pracovními problémy. Většina z nás ale zároveň jistě zažila i drobné všední radosti, které dávají našemu životu nový náboj a tolik potřebnou dávku optimismu. Nežijeme v jednoduché době a pravděpodobně bude ještě hůře. Zkusme si pro lepší orientaci shrnout právě teď na konci roku to, v jakých poměrech dnes vlastně žijeme.

 Vláda nehájí zájmy většiny občanů, ale poškozuje je

 Nová vláda se netají tím, že problémy a starosti prostých lidí ji příliš nezajímají. Lze očekávat další navýšení životních nákladů souvisejících s bydlením a dopravou. Také ceny mnoha položek základních životních potřeb porostou. Vládnoucí garnitura na druhé straně bude i nadále posilovat zájmy silných finančních skupin, vlivných podnikatelských subjektů a svých kamarádů při tzv. nezbytných reformách týkajících se oblasti sociálního systému, školství, zdravotnictví a důchodů. Není žádným tajemstvím, že ve zdravotnictví se připravují další kroky, které pacientům vytáhnou ještě více prostředků z jejich už tak dost decimovaných a stagnujících příjmů. Navíc se zde připravuje další velký tunel v podobě zavedení individuálních penzijních účtů a vyvedení části státních financí na penze právě různým soukromým finančním institucím. Jde o velké nebezpečí. Lidé nebudou mít jistotu, že vložené prostředky vůbec kdy získají zpět. Všechny finanční instituce totiž v prvé řadě zajímá vlastní zisk a prospěch, nikoliv prospěch svých klientů. Příkladem budiž vládní tolerance vůči různým lichvářským finančním společnostem, které připravily mnoho lidí o všechny jejich prostředky a některé i o střechu nad hlavou. Žijeme v době, kdy hlavní sdělovací prostředky velmi ovlivňují veřejné mínění a postoje občanů. Hlavní sdělovací prostředky, včetně veřejnoprávní České televize a Českého rozhlasu přitom zjevně a nestydatě cenzurují mnohé důležité informace tak, aby se k občanům nedostaly buď vůbec nebo v upravené podobě či se zpožděním. Vládne nám úzká skupinka osob, nikoliv pouze politiků (třeba ČEZ, banky), které se ani netají tím, že stojí na straně těch bohatých, majetných a jim budou šít na míru zákony a normy a v jejich prospěch budou směřovat svoji politiku. Tito lidé pohrdají většinou společnosti, tedy těch kdo se živí poctivě svou prací ať už v kterékoliv profesi. Pro tyto arogantní elitáře jsou prostí zaměstnanci či důchodci obyčejné socky, které je třeba držet zkrátka. Nedávno jsme slyšeli, že i prezident veřejně pohrdá naříklad  demonstranty a stávkujícími, kteří hájí pouze a jenom svoje zákonné a přirozené právo na důstojný život svých rodin. Klaus prý jejich postoj nechápe a nerozumí mu. Budejď by rozumněl, vždyť už 20 let si žije velmi pohodlně v umělém světě vysoké politiky. Prezident i vláda těmto lidem vzkazují ? demonstrujte si jak chcete, my si to uděláme stejně po svém. Je nutné proti této aroganci dnešních mocipánů postavit pevnou jednotu všech, kteří se živí poctivou prací nebo celý život poctivě pracovali. Je to v zájmu nejen většiny společnosti, ale i budoucích generací. Naše země potřebuje udržet kvalitní pedagogy, lékaře, vědce, techniky, dělníky, ale třeba i bankéře a  úředníky, aby neutíkali za výdělkem do zahraničí. Vláda, která ohrožuje národní zdraví tím, že ani nedokáže a snad ani nechce zabránit mnoha odchodům našich lékařů do zahraničí, nemá morální právo spravovat tuto zem. Ano, dnešní mocipáni české lékaře vlastně ani nepotřebují, mohou si dovolit se léčit v luxusních zahraničních zdravotnických zařízeních. Že se některé nemocnice budou muset zavřít, je tak nemusí tížit. Mnoha lidem v případě nemoci tak nezbude než vyhledat nějakou babku kořenářku či mastičkáře, stejně jako ve středověku. Vláda se nám snaží vnutit názor, že všichni jsme si žili nad poměry a teď proto musíme všichni šetřit a utáhnout si opasky (pokolikáte již od roku1989?). Naše vládní elita jde ostatně velmi ?dobrým příkladem:? sama  snížila plat politiků o pouhých 5% (tím jen ukázala, že politici jsou opět něco více než ostatní občané), zatímco zaměstnancům veřejného sektoru o celých 10%. Přitom velká většina z těchto lidí si nikdy nad poměry nežila a nepobírá žádné vysoké platy. Obyčejný řadový zaměstnanec státního sektoru rozhodně nebere 30 tisíc měsíčně, ale nejčastěji někde na úrovni nebo ještě pod úrovní průměrné republikové mzdy.  Vláda na jedné straně říká, že by se o 10% měl snížit počet státních zaměstnanců a veřejných výdajů. A co naši politici, ať je jich tedy také o 10% méně. V opačném případě jde jen o pokrytectví a licoměrnost. Vláda nám opět ukazuje, že oni na hoře žijí v úplně jiném světě.

 Umělý svět vysoké politiky nerozumí problémům prostých občanů

Ten kdo se  více let pohybuje převážně jen ve vysoké politice, velmi rychle přirozeně ztrácí schopnost vidět běžné starosti prostých občanů a umět je chápat a řešit. Pánové Nečas, Kalousek i samolibý elitář Kluas patří mezi takové lidi. Žijí mimo realitu všedního obyčejného bytí tzv. dolního lidu - plebejců. Tento stav byl taky jedním z hlavních důvodů pádu minulého režimu, jeho čelní představitelé taky žili dlouhá léta mimo běžnou realitu. Při jejich projevech a veřejných vystoupeních to také bylo znát. I proto je málokdo bral na konci 80. let ještě vážně a věřil jejich slibům. O dnešních papaláších ovšem platí to samé, jen s tím rozdílem, že za to berou mnohem vyšší plat a různé další odměny, často nesrovnatelně vyšší než jejich předchůdci.  Naši vládní papaláši se navíc velmi umně snaží vrazit klín mezi státní zaměstnance, živnostníky a soukromý sektor tím, že poukazují na jejich údajně rozdílné zájmy. Naštěstí na to mnoho lidí nenaletělo. Přitom jde jen o průhlednou taktiku vládních politiků, kterak obrátit pozornost veřejnosti od vlastní neschopnosti a korupčního jednání a vyvolat nevraživost a spory mezi různými profesními skupinami i různými generacemi. Naše vláda se snaží a napomáhá tomu, aby nezaměstnaní nenáviděli ty, kdo ještě nějakou práci mají, i když mizerně placenou a často i velmi nejistou a aby ti kdo berou průměrný plat nenáviděli ty kdo berou plat sice nadprůměrný, ale zase ještě mnohem nižší než různí manažeři a bankéři tedy vysoce nadprůměrně příjmové skupiny. Nenechme se zmást touto taktikou. Jde pouze o kouřovou clonu. Výborně na tento fenomen odvádění pozornosti veřejnosti od sledování politického dění upozornil známý sociolog Jan Keller. Naše vláda tímto manévrem opravdu pouze kryje vlastní neschopnost řešit  současné problémy, které již nabývají i skutečně velkých rozměrů. Co však dnes naše země potřebuje především? Rozhodně akutně nikoliv žádné soukromé penzijní fondy či soukormé nemocnice či soukromé školy. Této zemi především škodí vláda arogantních a zkorumpovaných elit novodobých papalášů, které za slovy o demokracii schovávají činy vedoucí společnost zpět k poměrům dřevního kapitalismu. Tento má vcelku jasný a jednoduchý program ? vykořisťování člověka člověkem. Je to společnost hrstky velkých boháčů, kteří si za peníze koupí vše, snad kromě zdraví na jedné straně a armády nezaměstnaných a zaměstnanců žijících z ruky do úst od výplaty k výplatě navíc se stálou nejistotou zda i příští měsíc ještě práci budou mít. Vytváření podmínek k návratu těchto poměrů raného kapitalismu, což je skutečný cíl této vlády horlivých škrtačů, však není v zájmu většiny společnosti, ani přirozeného vývoje.   Naše země především potřebuje, aby měl pokud možno každý nějakou  práci, mladí lidé dostupné kvalitní vzdělání úměrné jejich schopnostem. Mladí lidé potřebují i bydlení pro založení rodiny, žádnou drahou rezidenci, ale i skromné a jim finančně dostupné bydlení. Staří i jinak potřební lidé pak potřebují dostupné sociální služby a zdravotní péči. Všichni dohromady pak potřebujeme fungující veřejnou dopravu, policii, hasiče a fungující veřejné služby obecně, včetně ochotných a neúplatných úředníků. Je třeba výrazně zvýšit investice do vědy a výzkumu a špičkové vědce také špičkově odměnit, na rozdíl od neschopných politiků. To všechno není zadarmo, ale odpovědným hospodařením je možno dosáhnout mnohého. Naše vláda ale bohužel není schopna žádné zásadní rozvojové koncepce, která by stanovila jasný strategický plán rozvoje země třeba na příštích 20 let v hlavních oblastech jako je průmysl, doprava, školství, věda, sociální sféra či daňový systém.  Vláda žije jen ze dne na den, rezignovala již i na propopulační politiku či ochranu občanů před lichvou. Její kroky jsou chaotické a neopírají se o žádnou systematickou koncepci a rozumné plánování. Jejím heslem je šetřit na chudých a střední třídě. Provádět politiku tzv. škrtů, které jen podváží kupní sílu občanů, zhorší jejich sociální situaci a povedou k další ekonomické recesi. Ostatně není dobré právě v době hospodářské recese provést rychlé dobudování naší dálniční sítě a modernizaci železnice a dovést tak k nám tolik potřebné investice a posílit turistický ruch?

 Změnu poměrů vyvolá pouze systematický veřejný tlak

Společenský systém, který způsobí, že z 10 milionu obyvatel naší země jich více než půl milionu nemá práci, je systém zpátečnický a historicky snad již překonaný, nikoliv moderní, kulturně vyspělý systém pro 21. století. Mnoho lidí to tak cítí a vnímá čím dál silněji. Bohužel se mnoho nezmění dokud tito lidé budou mlčet a bát se. Není čeho, lidé kteří nám vládnou spoléhají hlavně na tento všeobecný strach. Především všeobecný strach ze ztráty práce a základních životních jistot. Přitom dnešní mocní se nejvíce ze všeho bojí lidí, kteří mají vlastní názor, jsou schopni jej vyslovit veřejně a když je třeba jít i demonstrovat. Vždyť tato vláda není zástupcem většiny společnosti, pouze těch majetných. Změnu lze uskutečnit jen stálým a silným veřejným tlakem. Opravdu si většina lidí myslí, že lidé jako Nečas, John, Bárta, Klasnová, Drábek či Němcová hájí i jejich  zájmy? Že jsou to ti nejlepší a nejschopnější z nás a proto stojí v čele země? Těmto lidem jde většinou jen o vlastní blaho a blaho svých kolegů a známých. Dávají to také často najevo svými postoji, výroky i chováním. Viz. výsměch stávkujícím či demonstrujícím odborářům. Arogantní John a asociální Nečas nejsou pro tuto zemi ničím dobrým, spíše jsou pohromou. I proto, že příliš nerozumí tomu s čím žije a s čím se potýká většina lidí. Apropo, kdo z naší vlády by dokázal žít i s celou rodinou za třeba  18 či 20 tisíc měsíčně? Mnoho rodin více prostředků ani nemá. Jenže různí Nečasové a Kalouskové nám mnohde vládnou i na regionální či místní úrovni. Také zde se musíme potýkat s těmi, kteří své veřejné funkce pojímají zejména jako docela pohodlné hmotné zajištění a příslušné místní a komunální problémy nejen nechtějí řešit, ale často to ani neumějí. Takové případy nejde každý i ve svém okolí. Nemusíme chodit pro příklad až do Prahy a Úřadu vlády či Parlamentu. Mlčením se však nic nezmění, a tito lidé často s elitářskými a asociálními sklony spoléhají pouze na mlčení velké části společnosti. Je proto s podivem, že často mlčí právě ti, co jsou nevíce nespokojeni a kroky této vlády nejvíce poškozeni. V novém roce nás ještě teprve čekají mnohé negativní dopady vládní politiky. Opravdu mnoho lidí na tom bude velmi zle. Žijeme v těžké a složité době a zatím to na změnu k lepšímu skutečně nevypadá. Ale musíme pro ni v rámci vlastních možností také něco konkrétního udělat.  Sama od sebe žádná změna nepřijde.

            Popřejme si proto do nového roku zejména pevné zdraví, ale i práci nejen pro sebe, ale především pro ty, kdo ji nemají a také více odvahy a kuráže v úsilí za důstojný život nás všech, nikoliv jen úzké vrstvy novodobých papalášů.

  

Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov.

• < Předchozí
• Další >