Máme vládu, jakou snad svět ještě neviděl

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 3. 2011

V  posledních  více než  dvaceti letech se u nás stala nepsanou normou tato skutečnost -  ti kteří sami sebe nazývají demokraty a vzornými hospodáři, se v praxi vůbec nechovají demokraticky a moudře,  brání ze všech sil kontrolním demokratickým mechanismům, často i svobodě slova a kritickým názorům. Jejich hospodaření lze v lepším případě nazvat tureckým hospodářstvím, v tom horším jako tunelování veřejných prostředků, rozkrádání a korupce ve velkém.

 Straníci, nikoliv odborníci 

Máme opravdu vládu, kterou snad svět ještě neviděl. Marně bychom v ní asi hledali člověka bez ideologického zatížení neoliberalismem a skutečného fundovaného odborníka s dlouholetou praxí z oblasti, kterou nyní sám řídí. Ministrem zahraničí je starý, evidentně nemocný člověk. Často mluví již jen jakési nesrozumitelné zkomoleniny, navíc mizernou češtinou. A takový člověk nás má reprezentovat ve světě? Navíc prý ještě i zváží svoji případnou kandidaturu na prezidenta republiky za dva roky. To už není ani k smíchu, ale spíše snad k pláči.  Ministr vnitra je člověk, kterému řadoví policisté nedůvěřují, je ve funkci zjevně nekompetentní a tak policisté organizují petici za jeho odstoupení. Ministr John je smutným příkladem člověka, který se domnívá, že si díky dočasnému politickému vlivu ?koupí? také odbornost a kvalifikovanost ve svěřeném resortu.

Jak vnímat člověka, který zjevně resortu vnitra nejen nerozumí, ale policisty ještě navíc i veřejně pohrdá a snižuje význam jejich práce? Takový člověk by se měl rychle vrátit k tomu, co dělat skutečně umí, vysoká politická funkce k jeho dovednostem rozhodně nepatří. Zatím od něj slyšíme jen silácká slova, práci odvádí mizernou a naneštětí v ní stále ještě pokračuje.  Ministr dopravy Bárta taktéž není ve svěřeném resortu žádným odborníkem, jím prosazované krácení prostředků na stavby a opravy silnic a dálnic se nám v budoucnu ještě hodně prodraží, navíc je prokázáno, že nechával sledovat svojí agenturou politickou konkurenci. Vlivem své funkce si ale prosadil manželku (osobu bez jakékoliv politické zkušenosti? do vysoké ústavní funkce. V civilizované zemi by takový politik sám a dobrovolně z politiky odešel. Ministrem sociálních věcí je vystudovaný kybernetik, který se sociální oblastí profesně nikdy neměl  nic společného. A je to hodně vidět. Neodborník, který v sociální oblasti chce zkoušet svoje experimenty může brzy v této velmi společensky citlivé oblasti způsobit dokonalou katastrofu a máme k ní opravdu dobře nakročeno. Kroky, které zkouší realizovat se podobají chaosu kombinovanému s populismem a pro sociálně slabé a důchodce nevěstí nic dobrého. Chce trestat nezaměstnané zpřísněním podmínek pro evidenci na ÚP, vlastně jen za to že nemají práci, která u nás dnes jednoduše opravdu není pro všechny, kteří chtějí pracovat. To je prostá realita. Chce  trestat sociálně slabé, za to že jsou často ne vlastní vinou chudí, chce trestat důchodce současné a hlavně budoucí naprostým rozkladem důchodového systému založeného stále ještě na průběžném financování a solidaritě.

Ministr Drábek má aspoň příznačné jméno, kdyby mohl nejspíše by ještě zavedl robotu a povinnou práci na panském. Jeho působení ve funkci se ale rovná katastrofě a pokud k ní nemá dojít, tento člověk musí rychle odejít. Jeho majstrštikem má být sjednocení veškeré sociální agendy do jednoho velkého úřadu, kterým se prý má ušetřit a zprůhlednit celý systém. Tento nesmysl je však kvalifikovaně vyvracen především ze strany osob, které v sociální oblasti pracují a ze strany odborů i neziskových organizací pracujících v sociální oblasti. Připravovaný systém má ale především jeden hlavní cíl, o kterém však Drábek z pochopitelných důvodů raději nehovoří ? nejde ve skutečnosti ani tak o úsporu, jde hlavně o to, aby se sociální výdaje dále snižovaly. Aby ze systému sociálně potřebných vypadly další tisíce a tisíce skutečně velmi sociálně ohrožených osob od dlouhodobě nezaměstnaných až po invalidní důchodce. Drábek chce státní sociální systém zredukovat na pouhou charitu, sociální dávky potom na almužnu a žebračenky. Takové politice je třeba jasně říci důrazné NE! Nelze šetřit na sociálně slabých navíc v situaci, kdy naši papaláši umožňují dílem záměrně, dílem vlastní neschopností systém vysoce propracované korupce ve státních financích v řádu desítek miliard každým rokem.  Drábek je přímo typickým příkladem arogantního neoliberála, který jde na ruku bohatým a nejbohatším a v sociální oblasti vidí jen zdroj možných příjmů právě ve prospěch vlivných podnikatelských skupin, se kterými má nadstadartní vztahy ještě z doby, kdy působil jako prezident Hospodářské komory.  Už teď v sociální oblasti způsobil nemálo chaosu. Již v den kdy se stal ministrem jsem tušil co od něj lze očekávat, tedy nikoliv zájem o sociální problémy a snahu je odborně řešit, ale naopak je zvýraznit a různými kroky odvádět ze systému, který již dnes nemá prostředků na zbyt, tyto jinam a na jiné účely.

 Jedinou odbornou kvalifikací nového ministra životního prostředí je pak pouze to, že obdivoval Václava Klause. Ministr Chalupa je další ukázkový neoliberál, v oblasti životního prostředí nikdy nepracoval, ukázal se však velmi schopným politickým kariéristou. To je také jeho hlavní kvalifikace pro ministerskou funkci. O ministru obrany Vondrovi je zbytečné se podrobně zmiňovat, ani on není rozhodně odborník na oblast obrany. Do vysoké politiky jej vynesl rok 1989 a jeho přátelství s Havlem. Posledním skutečným odborníkem byl na ministertvu obrany generál Vacek, jeho následovníci problémům armády nerozuměli do takové hloubky jako právě on. Stav naší armády je toho důkazem. Stala se pouhým expedičním sborem čekajícím na povel z NATO, do které části světa se má vydat, aby tam hájila zájmy našich velkých bratrů z USA. Opravdu velmi smutné.

 Naši politiku ovládají skupinové zájmy různých klanů 

 Naši politiku ovládají už více než 20 let rodinné či spřátelené firmy jako v současnosti například Bárta, John a Klasnová nebo Schwarzenberg, Kalousek a Drábek. Na podzim roku 2005 bylo zjištěno, že předsedkyně Poslanecké Sněmovny Němcová nechala své služební vozidlo využívat vlastního syna, a to i včetně karty na benzín. V jednom televizním rozhovoru pak přiznala, že za minulého režimu kradla v samoobsluze rohlíky. V každé vyspělé a civilizované zemi by se takoví lidé do politiky vůbec nemohli dostat a pokud ano, brzy by se pod tlakem veřejnosti museli z ní pakovat. I ten, kdo se již o politiku přestal zajímat, dobře ví, že skutečnými hybateli politiky jsou především pánové Kalousek, Klaus a Bárta. Jejich cílem je doprivatizovat zbytky státního majetku, dokončit majetkový převrat a svým kamarádům v soukromém sektoru pak zajistit pravidelný tučný podíl z veřejných rozpočtů viz. připravované privatizace penzí či zdravotnictví. Jako třešničku na dortu pak předat tučný balík katolické církvi pod krycím názvem dokončení majetkového vyrovnání státu s církvemi. Vláda, jejímž ústředním programovým heslem byly a jsou škrty veřejných výdajů a boj proti korupci, má navíc na kontě již řadu dalších korupčních kauz např. kauza Drobil, katastrofální hospodaření na ministerstvu obrany a dopravy atd.

Co však vláda udělala třeba pro rozvoj malého a středního podnikání, rozvoj regionů s vysokou nezaměstnaností?

"Všechny vlády, které u nás byly po roce 1989, si vylepšovaly příjmy státního rozpočtu na úkor nás, drobných podnikatelů a živnostníků, aniž by investovaly jedinou korunu do rozvoje malého a středního podnikání. To se jim tak zalíbilo, že motor ekonomiky dohnaly až k samému jejímu konci. A přitom každý ekonom vám řekne, že právě malé a střední podnikání je motorem ekonomiky v každé zemi." (Předseda Strany podnikatelů a živnostníků Jaroslav Samek, Haló noviny, 17.5.2010).

 Totální neschopnost dnešní vládní garnitury se projevuje ve všech oblastech. Naše silnice připomínají tankodromy, ruší se regionální železnice, roste nezaměstnanost, je ohrožena dostupnost zdravotní péče (přitom jen korupcí ve zdravotnictví se ročně údajně ztrácí ze systému asi 30 miliard, podobné ztráty bychom našli i v jiných oblastech viz předražené stavby dálnic atd.),  systém financování sociálních služeb je před kolapsem. Brzy prý dokonce nebude už ani na důchody a lidé si mají za neschopnost politiků na něj již nyní platit sami ze svého. Prý až 5000 měsíčně do soukromých fondů a to bez záruky, že se ho dožijí a  když snad ano, že jej skutečně také dostanou vyplacen. Přitom lidem zaručit důchod dokázali i komunisté. Peníze na důchody prostě vláda rozkradla, nic jiného za tím není.

 Jak uvedl předseda Ústavního soudu Rychetský: "Stát v důchodovém systému měl vysoké předvýběry v desítkách miliard po řadu let a místo aby tyto peníze uschoval na nějakém důchodovém fondu, je prachsprostě ukradl na jiné účely. A teď naříká." (deník Právo 24.4.2010). Ve stejných novinách k tomu, kdo skutečně vládne ve státě uvedl: "Řada lidí si musí klást otázku, jestli v ČR vládne ČEZ nebo vláda.? Pokud tento názor vysloví taková osobnost, jakou Rychetský nepochybně je, stojí to v každém případě za velmi vážné zamyšlení o tom, v čem to dnes vlastně vůbec žijeme.   Na jednom nedávném semináři uvedl sociolog Jan Keller: ?Kdyby se u nás v posledních dvaceti letech tolik nekradlo, mohli bychom si skoro všichni žít pohodlně na sociálních dávkách, protože se ale u nás v minulých dvaceti letech tolik kradlo naše platy se spíše než platům podobají více sociálním dávkám."

Ostatně výdaje do sociální oblasti u nás patří k nejnižším z vyspělých zemí Evropy. Je tedy lež když vláda tvrdí, že máme u nás plýtvavý a příliš štědrý sociální systém. Samozřejmě i v této oblasti jsou lidé systém zneužívající, ale kvůli nim kolektivně trestat všechny ostatní je nesmysl. "Česko je ukázkou ve světě neobvyklého paradoxu. Zatímco odvody zaměstnanců, zaměstnavatelů a podnikatelů na sociální pojištění patří k nejvyšším nejen v Evropě ale i ve světě, výdaje státu na samotný sociální systém naopak patří k nejnižším. Podle posledních statistik Eurostatu Česko ročně na sociální systém, do něhož patří veškeré sociální dávky včetně penzí, vynaloží částku odpovídající 12 procentům hrubého domácího produktu.Ve srovnání s ostatními členskými státy EU jde o jeden z nejnižších výdajů, unijní průměr činí 18,7 procenta. Z tohoto hlediska je nejštědřejším sociálním státem Dánsko s 22,4 procenta a nejméně štědrým Lotyšsko s 9,4 procenta; o moc více nevydá ani Slovensko s 9,8 procenty." (zdroj ? ihned.cz, 13.9.2010). Dle některých odhadů se u nás ročně ztratí z důvodu korupce asi 100 miliard, které by mohly směřovat z části právě do systému veřejných služeb. Transparency International uvádí, že jen na veřejných zakázkách se u nás ročně jejich umělým předražením zbytečně ztratí na 150 miliard korun.  Finanční zdroje na veřejné služby u nás tedy máme, bohužel kvůli korupci a ideologické zaslepenosti vlády nastává jejich pozvolná likvidace. Jan Keller v této souvislosti před několika lety v rozhovoru pro deník Právo uvedl, že "po konci sociálního státu, bude následovat nejspíše návrat do feudalismu." Kromě některých voličů Karla Schwarzenberga by o takovou budoucnost nejspíše nikdo jiný nestál.

Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov.

• < Předchozí
• Další >