Chtěl bych vás vyzvat, ale dělám to opakovaně, abyste již přestali s těmi ideologickými hrátkami, které jsou na nic. Pokud mluvíte o tom komunistickém vyvlastňování, paní starostko, velmi rád se vrátím k první republice, a ta socialistická, natož komunistická vůbec nebyla. Zajisté je vám známo, že existoval v té době, to jste se určitě učila ve škole, zákon č. 121/1920 Sb., který se nazýval jako Ústavní listina Československé republiky. Vlastně se tím uvozuje tato Ústavní listina Československé republiky.

V hlavě páté, kde jsou uvedeny práva a svobody i povinnosti občanské, v § 109, abychom mluvili jasně, chodím k pramenům, nekáži bludy, se říká:

Odst. 1. Soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákony. - To zaprvé.

Odst. 2 říká: Vyvlastnění je možné jen na základě zákona a za náhradu, pokud zákonem není, nebo bude stanoveno, že se náhrada dáti nemá.

Věřím, paní starostko, že je vám dostatečně známo, zejména v poslední době v souvislosti s takzvanými církevními restitucemi, jak probíhala první pozemková reforma. Já jenom pro zopakování, že v letech 19, a to už existovala kapitalistická Česká republika, až do roku 38 touto pozemkovou reformou prošly celkem 4 miliony hektarů půdy. A cílem - pro zopakování - bylo rozdělení velkých soukromých pozemků. Záborový zákon stanovil zábor pozemků nad 150 ha zemědělské půdy nebo nad 250 hektarů celkové půdy. A přídělový zákon v roce 20 je přiděloval těm, kteří tu půdu neměli. O pozemky přišla šlechta, církev katolická. A bylo to za pana prezidenta, kterého vy uznáváte jako autoritu, za pana prezidenta Masaryka.

Zanechme těch ideologických hrátek. Velmi vážně vás znovu tímto vyzývám.

Zadruhé musím odpovědět panu místostarostovi Stupčukovi. Pokud zde hovořil o tom, že stát odňal obcím majetek, já to nerozporuji. Jenom si dovolím tvrdit, že poté ten lidově demokratický, později socialistický stát vystavěl za 40 let existence množství bytů, které se staly předmětem prodeje. Prodeje této městské části, a to byly byty, které tato městská část dostala zcela zdarma, do vínku zdarma, říkám to jasně a důrazně. Nebylo to 5,5 bytu, bylo to několik tisíc bytů. Můžeme se na Praze 6 rozhlédnout, a to ještě v situaci, kdy jsme se oddělili od Řep, kde je celé sídliště, kde je několik desítek tisíc bytů vystavěných právě za těch 40 let.

A já se vás ptám, pane místostarosto, a řekněte to otevřeně potom, kolik těchto bytů, zadarmo, do nájmu bylo vystavěno městskou částí za těch 22 let. Kolik jich vystavěl za 22 let tento stát, případně město Praha, kde sedí jako zastupitelka naše paní starostka. To tedy, při vší úctě k vám, je samozřejmě srovnání a můžeme si na to někdy udělat seminář.

Teď pokud jde o tu petici. Já se domnívám, že ta petice je naprosto oprávněná. Ona vlastně říká to, co já vám tady. Jsme tady společně v zastupitelstvu už šestým rokem, já jsem tady druhé volební období. Když bych zveřejnil veškerá slova, věty a myšlenky, které jsem v tomto směru měl, bylo by to už na hezkou brožurku. Jestliže ta petice říká "stanovit cenu prodeje obecních bytů na úrovni předchozích privatizačních vln", já se těm lidem vůbec nedivím, těm petentům. (Konec limitu.)

Já chci říci, že má existovat rovnost subjektů. (Paní starostka sděluje, že spojuje dva příspěvky dohromady.) Já vám děkuji, paní starostko, jsem rád, že pečlivě vnímáte čas, proto se mohu dále věnovat tématu.

Starostka paní Marie Kousalíková: To je moje povinnost, pane doktore.

Člen ZMČ pan Ivan Hrůza: Děkuji vám. To znamená, protože ti občané očekávají, že je tady rovnost subjektů, že nikdo nemá postavení nějaké výsostné, že nemá prerogativy, protože nejsme ve feudálním státě. Ale žijeme v kapitalistickém státě. A oni očekávají, že ten feudalismus tady neplatí. Tak mají jakousi zásadu, legitimní očekávání, myslí si, že je zde rovnost, a pociťují křivdu. A přišli s tou křivdou říct, že se jim to nelíbí a že si myslí, že by to mělo být jinak.

Pokud jde o zachování nájemného, to je ohraná písnička, která je naprosto oprávněná a hluboce s ní souhlasím. Je to téma, které je naprosto jednoznačné.

Když si vezmete v úvahu, jaký materiál jste udělali, jak jste analyzovali příjmovou situaci občanů, jak jste si analyzovali při předchozích navyšováních nájmů, jak jsou na tom občané, co to dělá s nimi? V podstatě to funguje tak, že městská část navyšuje, a buďto to ti občané vydrží, nebo to ti občané nevydrží. Touto cestou městská část jde, a někdy holt i ta městská část zjistí, že je to špatně. Před časem dokonce prvně, kdy městská část, respektive rada ukončila navyšování, tak to bylo v situaci, kdy zjistila, že školníci nebyli schopni zaplatit nájem v obecních bytech. Já jsem tehdy vystoupil v zastupitelstvu a říkal jsem, že je to pochopitelné, protože městská část školníky potřebuje, kdyby je neměla, tak může školy zavřít, protože jsou na to příslušné regule a normy. Ti školníci byli v situaci, kdy měli nízké příjmy, ale my jsme tady měli tisíce dalších spoluobčanů, důchodců, rodin s dětmi, nezaměstnaných, kteří měli stejné problémy, stejně nízké příjmy.

Já jsem toho názoru, že vedení radnice nebere dostatečně na zřetel sociální situaci těch jedinců. Ukázka je doložitelná i z toho, jaká se přijala opatření, zda budeme dávat ty takzvané dary těm sociálně nejslabším, nebo ne. Vše směřuje k tomu, že tyto dary skončí.

Na závěr chci říci, že žijeme v době kapitalistické krize, není to socialistická krize, kterou by způsobili komunisti, je to kapitalistická krize. Ta má samozřejmě svoje velmi negativní projevy a podle všeho zítra neskončí. Bude se prohlubovat. A my v této situaci provádíme kroky, které jsou sociálně dle mého soudu pro velkou část těch občanů neúnosné a neprůchodné.

Já se stydím za městskou část, že takovouto politiku dělá. Já se na ní nepodílím. Já se od ní distancuji a je mi to líto. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad občanů, hlasité projevy podpory.)