Na den 23. výročí událostí převratu 17. listopadu 1989, který otevřel cestu obnově kapitalismu v naší zemi, se konala na Václavském náměstí protivládní demonstrace, jíž se zúčastnili odboráři a lidé z různých občanských iniciativ, hnutí a stran. Po celou dobu byla demonstrace iniciativy Stop vládě na Václavském náměstí rušena souběžně pronášenými projevy skupinky, která se usadila na schodech Národního muzea.

Již před začátkem hlavního programu probíhaly "před koněm" diskuze ve stáncích ČSSD, iniciativy Stop vládě, Hnutí za přímou demokracii. Jedním z těch, kdo v rámci diskuzí a následně v hlavním programu demonstrace vystoupil, byl kanadský student, který české občany informoval o úspěšném studentském boji proti zvýšení školeného o cca 75 % v kanadské provincii Québec. Jako jeden z hlavních činitelů vedoucích k vítězství studentů označil kanadský mluvčí solidaritu mezi studenty a ostatními občany.

Před 13. hodinou, kdy začal hlavní program demonstrace, se k lidem na Václavském náměstí připojil průvod zástupců různých komunistických a pokrokových organizací a iniciativ včetně KSM, který se k demonstraci na Václavském náměstí připojil poté, co proběhl u Hlávkovy koleje pietní akt za studentské oběti roku 1939.

Na demonstraci na Václavském náměstí a nebo později na Národní třídě, před budovou Národního divadla, promluvila řada řečníků, mezi nimiž byli např. předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil, ekonomka Ilona Švihlíková, ale také např. Václav Krása, který je nyní předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, který byl ovšem dříve poslancem PS PČR za ODS a později za Unii svobody. Projev přednesl také Petr Uhl, který sice nejdříve prohlásil, že současná podoba společnosti nebyla jeho cílem, a pokusil se tak setřást ze sebe zodpovědnost za nastolení systému, jehož začíná mít dost stále více lidí, kteří jsou jím tvrdě postihování a zbavování životních perspektiv. Petr Uhl s tím obratem spojil tvrzení, že za současný stav můžeme my všichni včetně komunistů. Škoda jen, že také neřekl, jaká společnost by byla jeho cílem a čím se komunisté po roce 1989 určujícím dílem zodpovědnosti podíleli na současném stavu společnosti v ČR, který je výsledkem rozprodeje a rozchvácení národního majetku, zatažení naší země do NATO a přeměny pracujících na zdroj ovládané pracovní síly.

Důležité je, že se v rámci lidových protivládních protestů v posledním roce objevují jasné protikapitalistické projevy, které ukazují, že si mnozí lidé 23 let po znovunastolení vlády kapitálu na základě vlastní třídní zkušenosti jasněji uvědomují, že příčina jejich problémů nespočívá ve "špatné" politice té které vlády, ale v systému vlády kapitálu jako takovém.