Od 11. ledna 2013 probíhá intervence západního imperialismu v další zemi Afriky, jež se stala bojištěm velmocí o kontrolu afrického surovinového bohatství. Mali zde v posledních letech není zdaleka jedinou zemí, kde Západ rozmisťuje své vojenské síly a zajišťuje své pozice nastolením spolupracujících vlád. Předtím se cílem této intervenční politiky zaměřené zejména proti čínským pozicím na černém kontinentu stal například Súdán, rozdělený záměrně vyvolaným válečným konfliktem na severní Súdán a na Jižní Súdán, který je prozápadním teritoriem s velikými zásobami energetických surovin. Brutálním vojenským tažením sil NATO a jejich pěchotou představovanou islamistickými teroristy byla dobyta také Libye.

Pro realizaci své politiky kontroly Afriky zřídila v roce 2008 vláda USA tzv. vojenské velitelství pro Afriku zvané AFRICOM. USA přitom v oblastech někdejšího francouzského koloniálního panství využívá jako svého zástupce a výkonnou paži Francii. Zesílené vojenské propojení Francie s USA prostřednictvím NATO, z jehož vojenské složky de Gaulleova Francie vystoupila v roce 1966, lze datovat od prezidentství Nicolase Sarkozyho, jenž roku 2009 nařídil opětovné včlenění Francie do struktury vojenského velení Severoatlantického paktu. V roce 2010 pak Sarkozy podepsal smlouvu provazující armády Francie a Spojeného království. Propojování euroatlantických mocenských struktur je vyjádřením společné snahy USA a nejdůležitějších států EU omezovat rostoucí moc především Ruské federace a Číny. Čína totiž v posledních dvou dekádách rozvinula s africkými zeměmi nebývalým způsobem vzájemný obchod. Jen dovoz z Afriky do Číny v posledním desetiletí vzrostl z 5,6 mld. USD na 93 mld. USD. Čína na rozdíl od západních mocností nabízí africkým zemím výhodné úvěry, odbyt a společné podniky. USA a EU se proto rozhodly omezit vlastní rivalitu kvůli zachování a zajištění svých mocenských pozic tváří v tvář rostoucímu potenciálu svých rivalů. Francie tak začala ve střední, severní a západní Africe plnit pro USA úlohu regionálního četníka, což USA vyhovuje i vzhledem k těžce poškozené pověsti způsobené novými brutálními agresemi a okupacemi v posledních dvou desetiletích.

I v Mali, stejně jako v případě Libye, kde se vojenským velitelem dobytého Tripolisu po vítězství NATO stal šéf Libyjské islámské bojující skupiny Abdelhakim Belhadž, byli Západem použiti ozbrojení islamisté. A zatímco je Francie sociálnědemokratického prezidenta Hollanda vyzbrojuje a trénuje ve válce proti Sýrii, v Mali hraje mediální hru o boji proti nim. Podobně jako v Afghánistánu zde totiž posloužili ze strany USA a dalších západních států vybudované a podporované islamistické teroristické organizace k vyvolání záminky pro tak zvaný "osvoboditelský" zásah Západu a zajištění jeho přímé vojenské přítomnosti v oblasti bohaté nejen na ropu a zlato, ale třeba i uran. Francie, závisející ze 75% na jaderných elektrárnách, zajišťuje významnou část svého nukleárního paliva právě z Afriky, dosud zejména ze sousedního Nigeru. Dalším cílem v plánu upevňování kontroly nad Afrikou po dobytí Libye je s Mali sousedící Alžírsko, které získalo v 60. letech svobodu těžce vykoupenou krví svého lidu v boji proti panství Francie. Nedávná teroristická akce na těžebním terminálu v jižním Alžírsku se vzetím rukojmích souvisí s dalšími kroky USA a Francie, a sice vývozem islamistického teroru, vytvářejícího chaos právě do Alžírska. Tato země je vystavena rostoucímu nátlaku a destabilizační hrozbě. Afrika, která se v 60. letech osvobodila z kolonialismu, zažívá brutální návrat kolonizátorů, jimž sekunduje i Česká republika.

Ministr zahraničí Schwarzenberg a předseda vlády Nečas, který současně plní funkci pověřeného ministra obrany, mají v úmyslu poslat do Mali v rámci výsadku Evropské unie 50 vojenských instruktorů, kteří by měli zatím po dobu patnácti měsíců cvičit místní jednotky (náklady této účasti ČR v novém imperiálním dobrodružství činí 220 milionů korun). Vláda ČR počítá rovněž s vyzbrojením praporu malijské armády. O účasti naší země v další koloniální válce, kterou v zásadě podporují i sociální demokraté, bude zřejmě příští týden rozhodovat parlament. Pozice komunistů nemůže být jiná než jasný odpor.