Situace na České poště se stává neudržitelnou. Forma, jakou se tlačí na zaměstnance ke splnění produktového plánu, začíná hraničit, dle našich názorů, se šikanou, a to jak ze strany vedení, tak mezi samotnými zaměstnanci. Plně si uvědomujeme, že máme nabídku aliančních partnerů a podíl na plnění plánu v popisu práce, ale přestává být v našich možnostech, pracovních a také psychických, tento bod naplnit.

"Klasická poštovní práce" ustupuje do pozadí před získáváním produktů, jež se staly hlavní prioritou České pošty. Pracovníci začínají být neúměrně přetěžováni, jednak zvládnutím samotné poštovní služby (tzn. listovních a peněžních služeb), ale především neustálým nabízením bankovních produktů. Každému klientovi musíme při práci u přepážky v minimálním čase nabídnout maximum informací o nějakém produktu, získat minimálně telefonický tip a nejlépe úspěšné založení nové smlouvy.

V této finanční krizí zmítající se době je to stále těžší, protože klienti nemají prostředky na další finanční zatížení, dochází tím k neustálému odmítání, a tím k neplnění plánu. Vedení to řeší tím, že pořádá každý den psychicky vyčerpávající porady, kde nás opakovaně informují, "jak jsme neschopní a opět jsme se na všechno vykašlali", a poté pod výhružkou vytýkacích dopisů, srážkou ze mzdy a přesunem pracovníků na jiné pobočky nakonec donutí některé pracovníky, že si založí produkty na sebe a své příbuzné.

V opačném případě jsou přesunuti na jiné pracoviště, kde se potýkají například se začleněním do nového kolektivu. Pracovníci fungovali při plnění plánu nejprve sami za sebe, ale vzhledem k neuspokojujícím výsledkům se přistupuje k tvorbě jakýchsi tandemů, kdy je jedna skupina zodpovědná za úkol a při nesplnění, byť jediného plánovaného produktu skupiny, přichází o peníze i ti ze skupiny, kteří svůj úkol v rámci tandemu splnili. Toto samozřejmě vede k rozkládání vztahů mezi samotnými pracovníky a vzájemné nevraživosti.

Velké procento lidí toto jednání přestává snášet a řeší to neschopenkou u lékaře a ve velké míře využívá, kvůli svému psychickému stavu, služeb psychiatrů a užívání antidepresiv či jiných uklidňujících léků. Pro upřesnění, toto se děje v obvodu Prahy 6 a 7, zatím nejsme schopni získat informace z jiných pošt v jiných obvodech. Sami zaměstnanci trpí velikou nedůvěrou a strachem cokoliv udělat a někomu se postavit, neboť případnou ztrátou by jim nastaly velké existenční problémy, nemluvě o hledání nové práce, a to právě vedení zneužívá ke stále větší šikaně.

Nutno podotknout, že problémy s plněním plánů se týkají i jiného zboží, například novin, které si musíme při neúspěšném prodeji sami koupit, či nárazové prodejní akce telefonních karet. Ani směny nejsou naplánovány tak, abychom měli mezi prací dostatečný odpočinek a osobní volno. Ranní služby téměř neexistují, většinou se plánují šejdry, odpolední a celodenní směny. Rozpisy na nový pracovní týden se nepíší dva týdny v předstihu  (jak bylo deklarováno v jednom z věstníku za rok 2012), ale většinou ve čtvrtek často i v pátek před novým týdnem. Chtěli bychom touto cestou požádat o pomoc odbory, zda jsou schopny tuto situaci začít nějak řešit.