Senátor za Zlínský okres, Tomio Okamura uspořádal ve středu 13. 3. 2013 spolu s poslancem Ing. Radimem Fialou, ekonomem a publicistou Pavlem Kohoutem a novinářem Jaroslavem Novákem Večerníčkem diskusní večer v Olomouckém Slovanském domě. Letáček uváděl jako témata skutečnou demokracii, požadavek nízkých daní a dobré práce pro občany. Jako mladí komunisté si myslíme, že je špatné kritizovat něco, co neznáme, tak jsme se tedy za Okamurou vydali osobně, abychom si poslechli jeho představy o nutných změnách ve společnosti.

Úvodem promluvil poslanec zvolený za ODS Ing. Radim Fiala (nyní již bezpartijní), který naznačil, že řeč bude o záležitostech krize a po krátkém úvodu předal slovo Pavlu Kohoutovi. Od obou bylo opakovaně omíláno téma Švýcarského modelu. Vzor Švýcarska uváděli v ekonomických, právních i politických souvislostech. Už tímto úvodem ukázali, že se proti politikům z počátku divokých 90-tých let nepohnuli ani o milimetr. Vyzdvihovali demokratický charakter švýcarského politického systému a nevíme, zda z hrubé neznalosti, nebo záměrně zatajili, že ženám bylo ve Švýcarsku na spolkové úrovni volební a hlasovací právo přiznáno až v únoru roku 1971 a na kantonální úrovni jim bylo dovoleno v posledním kantonu Appenzell Innerrhoden účastnit se voleb až v roce 1990! Bohatství Švýcarska zdůvodňovali čestností jeho politiků a jejich odvolatelností a vůči občanům mírným daňovým zatížením s dobrým přerozdělením. Už ale nedodali, že Švýcarsko slouží jako světová pračka špinavých peněz už po staletí a to je rovněž jedním z důvodů, proč mu žádný stát už od středověku nevyhlásil válku. Aféra se židovským zlatem po umučených v koncentračních táborech, které si nacisté uložili do švýcarských bank, je jen drobnost ve výčtu krádeží a tunelů, které transportují celosvětová bohatství do bank této alpské země jako do černé díry.  Pořadatelé besedy kritizovali tuneláře a korupčníky a přitom nám podsouvají za vzor stát, který se takto chová jako celek na mezinárodní úrovni. V rukách českých mafiánů, zlodějů, korupčníků a tunelářů skončily stovky miliard korun. Ve švýcarských bankách skončily biliony. Za tyto biliony z rozkradených podniků, úspor občanů, našich daní a majetku státu, který nám kdysi patřil, se nám nyní vlastníci švýcarských bankovních domů smějí ze svých zámků a jachet. Tomio Okamura prosazuje i zpětné zveřejnění původu majetku. Chce, aby bohatí museli prokázat i zpětně původ nabytí svého majetku. Jako komunisté s tím plně souhlasíme, ale to si Okamura vůbec neuvědomuje, že právě na tajení původu bohatství stojí úspěch jím tak obdivovaného Švýcarska? Je to právě Švýcarsko, které se vás v bance nikdy nezeptá, zda jsou vaše peníze za prodej dětských otroků, lidských orgánů, heroinu nebo zbraní. Pan Okamura kritizoval například bývalou ministrini Parkanovou za předražené vojenské zakázky a řekl, že je úplně jedno jestli to udělala z neznalosti, nebo záměrně. Pokud tomu nerozumí, tak tu funkci nemá dělat! Plně souhlasíme! Ale ví také pan Okamura, že bratříčkováním se Švýcarskem nás z rukou českých "paběrkářských malotuneláříčků" dává do rukou odborníků na žití z nakradené práce a bohatství? Nedávno byl na Britských listech zveřejněn velmi zajímavý článek, kde v citacích bývalý ministr Stránský rozkrývá, že rozkrádání českého majetku českými tuneláři bylo vládou zcela záměrně podporováno a to jako ta nejzoufalejší poslední šance, jak zachovat statky českého státu na jeho území, jinak by vše skončilo v zahraničí. (Citace: http://blisty.cz/art/67851.html ).  Podpora mafiánství v ČR byla po sametovém puči podle přístupu pana Stránského ve skutečnosti záchranou před neokolonialismem. Nebýt toho, tak jsme dopadli jako Moldávie nebo Bulharsko. Bylo to řešení jednoho zla jiným zlem. Panu Okamurovi se nelíbí, jak o něm média šíří lži a polopravdy. Že ho nazývají populistou. Nechť si pan Okamura ověří, kdo je majitelem médií publikujících v českém jazyce: http://www.critical-mass.cz/2011/kdo-vlastne-vlastni-cesky-tisk . Zlobí se na česká média a vychvaluje Švýcarsko, zatímco jsou to právě Švýcaři a především Němci, kdo ho drží pod krkem.

Pánové Kohout a Fiala kritizovali i český model dichotomie exekutivního postavení premiéra a prezidenta. Prezident je podle nich volený konstituční monarcha, který toho mnoho nemůže. Jeho nesoulad s premiérem pak vytváří vládní krize. Z toho důvodu doporučují spojit tyto funkce do jedné. Výborně! Nejmenovala se taková funkce ještě nedávno "Říšský vůdce"!? A kterýpak hodný a chytrý stát s tím přišel? Že by ten stejný, který vlastní původní naše podniky? Je to ten stejný, který vlastní i náš tisk. Tisk, pomocí něhož před téměř stoletím vymyl mozky a dal život funkci říšského vůdce. Takže pánové Kohout a Fiala právě vymysleli, jak z tunelářského marastu skočit rovnou do koncentráku. No děkujeme pěkně, už se těšíme.

Senátor Tomio Okamura uváděl jako nutnost změny současných problémů zavedení přímé demokracie. Když se ho jeden tazatel ptal, jak to chce provést, tak odpověděl, že to již uvedl. Jenomže za celou dobu zazněly jen řeči o přímé volbě prezidenta a jeho splynutí s premiérskou funkcí. Právě takto ovšem postupoval německý fašismus. Nechceme panu Okamurovi podsouvat snahy o zavedení fašismu, ale i pouhá neznalost těchto politických mechanismů je schopna tuto variantu dalšího běhu dějin uvést do reality. Při neustálém omílání nutnosti změny systému se pan Okamura zmiňoval jen o přímé demokracii, kterou ovšem nerozebral dále, než na přímou volbu prezidenta, což již máme a stejně to nevedlo k ničemu (viz článek: http://www.ksm.cz/z-domova/volba-prezidenta-republiky-opet-poodhalila-fasisticke-trendy-v-ceske-spolecnosti.html ).

Za celé vystoupení ani jednou nezaznělo, že tolik u nás diskutovaná krize není jen v ČR, ale celém euroatlantickém prostoru a i slavné Švýcary stagnují navzdory svým tučným kontům v bankách. Nezaznělo, že chyba není v českém tunelaření, ale v kapitalismu jako takovém, protože střídání krizí a konjunktur je nedělitelnou součástí ekonomické evoluce kapitalistické ekonomiky. Pan Okamura se tedy distancoval od všech stran a hnutí, ale nedistancoval se od kapitalismu, který bez ohledu na politické spektrum stran plodí krize a v krizích se lidé chovají podle pudu sebezáchovy - kradou, vraždí, lžou a podvádí. Změny volebních mechanismů a různé zákonné páky na podvodníky jsou jen snahy opravit neopravitelné. Je to jako tvrzení, že správnou údržbou a opravami vznikne z trabanta bavorák. Nevznikne, pane Okamuro. Ve středověku byly i za malé přečiny velmi tvrdé tresty finanční i tělesné. Popravit bylo možné člověka i za krádež chleba. Přesto lidé kradli a zabíjeli. Byl tak prostě nastavený systém. Soudci nebudou soudit rychleji a neúplatněji, když je budeme odvolávat a zavírat do vězení.  Naopak, jen zvedneme cenu za korupci. Ve funkcích tak zůstanou jen ti nejschopnější zločinci. Za většinu trestných činů je dnes vyšší trestní sazba než před rokem 1989, přesto se krade mnohem více. Nestojí to za přemýšlení, proč je tomu tak?

Při besedě jsme se snažili slyšet vše. Abychom nekřivdili panu Okamurovi a černobílým viděním mu nepředhazovali jen negativa, tak musíme uznat, že nějaký pokrok proti projevům jiných politiků zde je. Při kritice hodnotového žebříčku mládeže, tedy těch, kteří mají jednou tvořit nosnou produktivní část populace uvedl, že základními hodnotami lidského života nemají být symboly bohatství, džíny, auto a exhibice, ale práce a úcta k práci. To, že hodnoty jsou tvořeny prací a nikoliv trhem je marxistické pojetí hospodářství, které pan Okamura ať už vědomě nebo nevědomě vyzdvihl. Již na počátku svého diskusního večera uvedl, že zásadně odmítá tezi, že trh vyřeší vše a jako příklad uvedl hospodářství 19. století, kdy trh vyřešil cenu pracovní síly využitím práce pětiletých dětí. Poněkud polovičatě uvedl jako vzor přímé demokracie společenství starých Slovanů, což je sice velmi vachrlatý příklad, když si uvědomíme, že o té době víme opravdu málo, ale pokud chytíme pana Okamuru za slovo, tak musíme upozornit na to, že společenství starých Slovanů bylo komunitní v rodových osadách. Pokud bychom měli přímou demokracii formou komunit v civilizovaných podmínkách, tak hovoříme o jisté formě komunitárního komunismu.

Je těžké si představit, jak chce pan Okamura změnit tuto společnost, zvláště v doprovodu poslance zvoleného za ODS, investigativního novináře, který i, jak sám uvedl, se ještě před pár lety vysmíval odborářům, a ekonoma obdivujícího západní neokolonialistické mocnosti. Spíše to zavání dalším pokusem ve stylu Věci veřejné. Rádi bychom však šli dále, než jen k pouhé kritice. Plivat po někom umí každý. Rádi bychom tedy položili panu Okamurovi několik otázek a doufáme, že nám na ně odpoví. Odpovědi samozřejmě zveřejníme.

1. Uvedl jste, že národní bohatství by mělo být státní a jako příklad jste uvedl, že třeba v Norsku ropu a plyn vlastní stát. Jakým mechanismem chcete vrátit národní bohatství v rukách Němců, Švýcarů, Francouzů a Američanů do našeho státního vlastnictví? Kdyby měli všichni, kdo neprokáží poctivé nabytí majetku tento majetek vrátit a ještě být potrestáni, jak to učiníte se zahraničními "investory", kteří si "ve výprodeji hluboce pod cenou" koupili továrnu?
2. Po roce 1989 nám začali z postu různých funkcí vládnout lidé z bývalého disentu. Dnes za sebou mají dlouhou kariéru kradení a tunelářství. Jak se chcete vypořádat s tím, že trestání vrahů, zlodějů, korupčníků a tunelářů postihne vesměs osoby, jaké za tyto činy posílali do vězení komunisté? Nebojíte se, že nás zatáhnete do mezinárodní izolace za porušování lidských práv? Víte, že bychom nebyli první, na koho by za uvěznění zločinců uvalily západní státy embargo?
3. Požadujete majetková přiznání a to i zpětně. Zároveň uvádíte švýcarský model jako vzor hospodářství, přitom právě úspěšnost švýcarského modelu je založena na tajení původu majetku. Jak si máme vysvětlit, že nám za vzor dáváte v zahraničí to, co doma kritizujete?