Stejně jako zdravotnictví, zemědělství, průmysl či kultura i školství je v polistopadové éře předmětem intenzivní likvidace. Na katastrofální úroveň se propadlo učňovské školství a ze středních škol se staly jakési školky pro adolescenty. Úroveň absolventů klesá rok od roku a jejich uplatnitelnost na trhu práce je zoufalá. Za vzor jsou nám dávány západní země, kde je tato trapná situace standardem už desítky let.

Učitelé nadávají na klesající úroveň studentů. Přitom jsou to často právě učitelé, kdo je velkým propagátorem havlovského režimu, volného trhu a lásky ke kapitalismu. Kapitalistický systém udělal ze školství trh a trh se chová tržně. Škola nemá za cíl vzdělávat další generaci, ale vydělávat peníze. To je základní dogma kapitalistické společnosti. Prostředkem k úspěšné těžbě peněz je pro školu nikoliv kvalitně vzdělaný absolvent, ale co největší počet žáků či studentů, na které se pobírají peníze. Školy proto přijímají ke studiu kohokoliv. Problémy u maturit jsou pak kombinací obou faktorů, tedy poklesu úrovně studentů i poklesu odborné úrovně maturity.

Za nesmyslnost považuji volbu otázek, které mnohdy nejsou ze zkoušeného předmětu. CERMAT argumnentuje tím, že celý test odpovídá učivu středních škol, ale ani tak neobhájí, proč je student zkoušen ze zeměpisu nebo dějepisu a známka za to se mu napíše do češtiny ?!?!

V předlistopadové éře dosáhl absolvent základní školy na tu formu středního vzdělání, která odpovídala jeho schopnostem. Proto většina mladých patřičnou školu nebo učební obor většinou absolvovala více či méně úspěšně a hlavně se potom uplatnili v zaměstnání nebo dalších stupních školství. Dnes je i gymnázium schopno vstřebat kohokoliv a jedinec, který by mohl být dobrý automechanik, nebo zedník, tak skončí na pracovním úřadě, protože po absolutoriu na vysoké škole sice dostane diplom, ale práci vysokoškoláka nedokáže vykonávat. Určitá direktivita, která dříve mládež roztřídila podle nadání, je dnes nahrazena trhem a produkuje armádu nezaměstnaných a především nezaměstnatelných. Většina mladých lidí má formální vzdělání, které neodpovídá jejich schopnostem a po promarněném mládí končí profesní kariéru v beznaději. Málokterý z rodičů dokáže pochopit, že vysokoškolský titul už dávno není bránou k finančnímu ráji. Dobrý zedník je na tom podstatně líp než špatný inženýr. Na to však řada lidí přichází, až už je pozdě.

Zoufale špatně nastavený systém školství podřízený více trhu než pedagogickým zásadám tak ničí generaci současné mládeže jako celek. Parodie na státní maturity, kterou v současnosti slavný CERMAT předvádí, je jen další fackou mládeži i celé společnosti, která následky v podobě špatně připravených pracujících ponese další desítky let.

Státní maturita je dnes polovičatá už tím, že státní je jen zkouška, ale příprava studenta na maturitu je individuální záležitostí školy. Ta si má připravovat studijní plány a vymýšlet osnovy pro studenty. Co škola, to program. Navíc každá škola používá učebnice dle svého uvážení, kterých je dnes vydáváno velké množství, a každá je obsahem jiná. Srovnatelnost škol je nemyslitelná. Jednotná maturita pro neujednocenou úroveň studentů je jen další lekce z Kocourkova. Zatímco v předlistopadové éře měly školy jasně předepsán povinný rozsah výuky, který mohly povýšit svým přístupem a například rozšířenou nabídkou volitelných předmětů, dnes si každá škola vymýšlí, co je pro studenty důležité a co ne. Takový zmatek začíná už na základních školách. Dítě, které je v tom zcela nevinně, se bohužel, až se stane absolventem, zpětně dozvídá, jaké experimenty na něm škola páchala.

Zajímavé na tom celém je, že za to vlastně není nikdo volán k odpovědnosti. Pro "vyspělou západní demokracii", kterou se už čtvrtstoletí pokouší vlády naší země napodobit, je typické, že čím větší moc někdo má, tím méně následků nese za zpackání přidělené práce. Soustružník na CNC musí zaplatit každý zlomený vrták, zatímco ministerstvo školství, které zašlape do hnoje několik ročníků studentů, neřekne ani "sorry".

Jan Kamenický