Tento týden uspořádali demonstraci horníci na Ostravsku, kteří jsou existenčně ohroženi plány korporace New World Resources (NWR) sídlící v Amsterdamu, v níž má podstatný majetkový podíl uhlobaron Bakala, a jejíž součástí je i podnik OKD. Horníci se staví na odpor proti snižování platů, propouštění a uzavírání dolů. Skupina horníků se probojovala i do sídla OKD. Tím si ovšem vydobyli pozornost a poukázali na vykořisťovatelskou a parazitní podobu současné kapitalistické společnosti. Zároveň je jejich zápas výzvou k boji pro všechny, kdo svou prací tvoří národní bohatství. Těsně poté došlo k rozhodnutí NWR k uzavření Dolu Paskov na koksovatelné uhlí.

Účelem kapitalismu je výroba zisku, nikoliv uspokojení potřeb společnosti, a už vůbec ne zajištění obživy pracujícím a jejich rodinám. V našem případě jde o zisk připadající zčásti na jednu konkrétní osobu magnáta - těžařského, mediálního (vlastní Respekt, Hospodářské noviny a další) i politického (financoval několik pravicových stran).

V době kapitalistické krize se poklesem poptávky a spekulací snižují ceny hlavně surovin, tedy i uhlí - což zisk a požitky akcionářů logicky omezuje. A tak racionální kapitalista jednoduše uplatní svoji moc nad lidmi a využije své možnosti vyhodit lidi, snížit platy zbytku, ušetřit na vybavení, zavřít nejméně vydělávající provozy a vytěžit co nejvíc uhlí s co nejméně lidmi (a ještě menšími náklady).

Snaží se nám namluvit, že přece Bakala nemůže dotovat ztrátové provozy. Snaží se nám jako obvykle v těch případech namluvit, že horníci údajně stejně berou příliš vysoké mzdy. Ovšem o ziscích Bakaly čerpaných z práce zaměstnanců OKD a dalších součástí jeho impéria se mlčí.

Co říkáme my? Především není řešením dotace těžby, sanace ztráty Bakalova soukromého velkobyznysu státem z daní. Odboráři sami správně říkají, že sypat peníze soukromníkovi do kapes je jako házet je do žumpy. Je třeba investovat do pracujících, a nikoli do velkopodnikatelů. Byl by to totiž jenom zdroj pro další zisky Bakaly a jiných, kteří se dosud z práce horníků pořádně nabalili, aby milostivě doly nezavíral a lidi nevyhazoval. I tak by si vybral nejziskovější provozy a pracující by mu byli stále vydáni na milost.

V době výstavby socialismu byla těžba uhlí klíčová pro rozvoj průmyslu a horníci měli odpovídající prestiž a platy. To bylo doplněno nárokem na zdravotní péči, lázně a byty. I kdyby bylo tehdy došlo k zavírání dolů, byly by se vytvořily v regionu jiné výrobní kapacity a práce pro lidi.

Proto tvrdíme: V současnosti musí být řešením znárodnění všech dolů, ne jen těch ztrátových. Privatizovány byly stejně za zlomek své hodnoty. Dále pak musí být nastolena lidová kontrola jejich využívání tak, aby nedošlo k případu ČEZu, který odírá lidi zde v České republice stejně jako Bulhary nebo Albánce.

Ovšem to nepůjde bez organizace horníků a aktivní solidarity ze strany ostatních pracujících. Není možné si myslet, že obětováním části pracujících si ostatní zachovají živobytí. Je totiž jasné, že další ústup pracujících jen zvýší nezaměstnanost, sníží celkovou mzdovou úroveň, a tedy zhorší východisko pro všechny.

Z Ostravska se šíří otřesy. Znovu ožívá duch bojů pracujících, kteří se za mostecké stávky horníků ve 30. letech dokázali organizovaně postavit moci uhlobaronů nad lidmi. Stejně jako při velké stávce horníků na Mostecku musí i dnes být požadavkem pracujících:

Ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy!