ČMKOS uspořádal v Praze meeting pod heslem "Konec levné práce v ČR"

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 9. 2015

Twitter

 V Praze se ve středu 16. 9. 2015 konal meeting zástupců odborových svazů, sdružených v Českomoravské konfederaci odborových svazů (ČMKOS), největšího odborového sdružení u nás. Jak je možné se dočíst na internetových stránkách ČMKOS, chce konfederace tímto setkáním "podpořit a motivovat odboráře, kteří budou vyjednávat růst mezd pro rok 2016". Cílovou hodnotou je růst mezd alespoň o 5% v reálném vyjádření. Setkání se účastnilo přibližně 1 200 odborářů z celé ČR.

Záznam z celého shromáždění je možné shlédnout na internetových stránkách ČMKOS (http://www.cmkos.cz/ ). Zde bude zajímavé vyzdvihnout některé faktické informace a zastavit se u některých prohlášení, která zazněla během setkání. 

Hlavní projev, doprovázený grafickou prezentací, přednesl předseda ČMKOS Josef Středula. Ten představil 10 bodů, jež konfederace považuje za jedny z hlavních při argumentaci během budoucího kolektivního vyjednávání ohledně růstu mezd a platů pro rok 2016.

Jako 1. bod byl zmíněn nárůst hrubého domácího produktu (HDP) v 1. čtvrtletí roku 2015 o 4,4% oproti 1. čtvrtletí roku 2014. Jako 2. bod byl zmíněn odhad České národní banky (ČNB) ohledně vývoje průměrných nominálních mezd a platů, kde i ČNB předpokládá meziroční nárůst. Josef Středula v této souvislosti zmínil, že podnikatelé často hovoří o tom, že potřebují mladé vzdělané učně. Odboráři na to říkají: tak také tyto učně pořádně zaplaťte a nedávejte jim almužnu 15 000 - 16 000 Kč hrubého.

3. bod se týká produktivity práce, která vykazuje růst, tzn., že za stejnou dobu se se stejným nebo dokonce s nižším počtem zaměstnanců vyrobí více zboží. Josef Středula uvedl tento bod jako argument pro růst mezd. Je ale třeba připomenout, že v dlouhodobé perspektivě je působení růstu produktivity práce v kapitalistické společnosti složitější. Produktivita práce je určována technicko-organizační úrovní výroby a intenzitou, s jakou je spotřebovávána pracovní síla. Pokud je řeč pouze o technicko-organizační úrovni výroby, pak růstu produktivity práce je dosahováno zaváděním nových výkonnějších strojů nebo technologií výroby a novými postupy v organizaci práce, podmínkami práce danými kapitálem. Je správné, že předseda ČMKOS v této souvislosti připomněl, že tato opatření jsou plně v kompetenci podnikatelů - pracovníci jsou výkonnou složkou a z tohoto pohledu neovlivňují produktivitu práce. Jsou tedy naprosto scestná prohlášení některých vedoucích pracovníků, kteří říkají, že máme nízkou produktivitu práce a vysvětlují to tím, že "moc žerete a málo táhnete". Ano i takováto prohlášení zaznívají na poradách v některých výrobních závodech. Bohužel v kapitalistické společnosti je růst produktivity práce spojen s propouštěním, uvolňováním pracovní síly, která ne vždy a také ne hned nachází uplatnění v jiné sféře výroby nebo služeb. Je tak pozitivní jev - růst produktivity práce - v kapitalistické společnosti provázen dalšími negativními společenskými jevy. Zvyšování produktivity práce je kapitálem prováděno jen za jedním účelem - udržením nebo zvýšením zisku, ne kvůli šetření práce a uspokojování rostoucích lidských potřeb. Růst produktivity práce by měl v konečném důsledku lidem jednak ulehčovat práci a dále uvolňovat čas, který by tak mohli v rozšířené míře věnovat své rodině, svému sebevzdělávání, svým zálibám - zkrátka svému rozvoji, který by se zase naopak projevil pozitivně v pracovních výsledcích a v bohatším společenském životě.

4. bod se týkal rozpočtové sféry, kde podle slov Josefa Středuly dochází ke změně orientace na prorůstová opatření. V této souvislosti měl předseda ČMKOS asi na mysli také růst výdajů z prostředků státního rozpočtu na investice, které znamenají také podnikatelské příležitosti pro kapitalisty. Měli by si tedy kapitalisté uvědomit, že přerozdělování, které tak kritizovali na minulém režimu, jim dnes přináší zisky. 5. bod se týkal navýšení objemu prostředků v sektoru veřejných služeb a pracovníků ve státní službě.

Jako 6. bod byla zmíněna skutečnost, že v roce 2016 dojde k navýšení minimální mzdy v ČR z 9 200 Kč na 9 900 Kč (hrubého). Velmi zajímavý byl graf, který ukazoval, jak si stojí minimální mzdy v EU v přepočtu na paritu kupní síly (kolik zboží lze za tuto mzdu koupit). ČR se objevuje na osmé příčce z pohledu nejmenší kupní síly minimální mzdy. Jinými slovy: minimální mzda je v ČR velmi nízká v porovnání s ostatními zeměmi EU. Není tedy rozhodně pravdivý argument, že máme příliš vysokou minimální mzdu a že tato je demotivující pro vznik nových pracovních míst (2. nejvyšší je minimální mzda v Německu). Bylo také zmíněno, že poměr minimální mzdy k průměrné mzdě je v ČR nejnižší ze všech státu v EU a ten, kdo přistoupí na práci za minimální mzdu, se dostává pod hranici ohrožení chudobou (pro jednotlivce činí hranice ohrožení příjmovou chudobou v roce 2014 v čistém vyjádření 9 901 Kč).

7. důvod se týká příjmové nerovnoměrnosti v ČR. V podnikatelské sféře (2,86 mil. pracujících) celých 69% pracujících nedosahuje průměrného výdělku, který činil v roce 2014 v hrubém vyjádření 27 046 Kč za měsíc. Medián ale činí 22 399 Kč/měsíc. To znamená, že celá polovina pracujících v podnikatelské sféře pobírá mzdu nižší nebo rovnu 22 399 Kč/měsíc. 25% (1. kvartil) pak pobírá mzdu nižší nebo rovnu přibližně 15 000 Kč/měsíc. V nepodnikatelské sféře (610 tis. zaměstnanců) průměrný plat činil v roce 2014 v hrubém vyjádření 26 793 Kč / měsíc. 60% zaměstnanců ale opět nedosahuje tohoto průměrného platu (medián 25 393 Kč/měsíc). Prvních 6 platových tříd je dokonce pod úrovní minimální mzdy. Zmíněna byla také platová diskriminace žen. Např. ve mzdové sféře (podnikatelská sféra) mají ženy na mediánu nižší platy v průměru o cca 25%. Jako další negativní jev byla zmíněna výrazná regionální závislost výše mzdy nebo platu.

8. důvod: "Zvýšení mezd o 5% zajišťuje spravedlivý podíl zaměstnanců na očekávaném vzestupu hospodářských výsledků firem" (rozuměj zisku). V roce 2014 došlo k růstu zisků firem oproti roku 2013 o 13,3%, zatímco růst mezd vykázal nárůst o 3,3%. Dividendy, které odešly do zahraničí, činily v roce 2014 částku 219,4 mld. Kč. Reinvestováno bylo zahraničními vlastníky 94,2 mld. Kč. To znamená, že cca 70% zisků firem, vlastněných zahraničním kapitálem, odchází do zahraničí a 30% je použito v ČR na investice. Josef Středula v této souvislosti také řekl, že "...my přejeme zisky, přejeme dividendy, ale chceme, aby se jejich dynamika snížila ve prospěch zaměstnanců, protože oni jsou těmi, kdo tvoří tento výsledek."

Josef Středula sice řekl naplno a jasně, kdo že je jediným tvůrcem zisku kapitalistů, že to jsou právě pracující, ale nedokázal už tuto logickou úvahu dovést dokonce a učinil, bohužel, době poplatný úkrok stranou, když řekl, že "my přejeme zisky...". Řekněme už konečně a bez obalu, že my pracující žádné zisky - nezaplacenou část práce - kapitalistům nepřejeme. Je to naše práce a tak také chceme, abychom o užití jejích výsledků mohli rozhodovat my - pracující. Nemají pravdu všichni ti Hlavatí, kteří tvrdí, že to jsou podnikatelé, kdo tvoří pracovní místa pro zaměstnance. My se bez kapitalistů obejdeme. Oni bez nás ne. Práce tu byla dávno před "podnikateli" a bude tu vždy, protože práce je nezbytná pro život člověka, jako forma látkové výměny mezi člověkem a přírodou. Jinak řečeno: bez práce nejsou koláče, které se kupodivu nepečou proto, aby měli podnikatelé zisk, ale proto, aby se lidé najedli - na což se už v kapitalistické společnosti zapomnělo.

9. důvod mluví o tom, že 5% navýšení mezd a platů povede ke zlepšení atmosféry ve společnosti a ke zvýšení koupěschopné poptávky, zatímco 10. důvod se soustředí na srovnání mezd a platů v ČR s okolním světem. V této souvislosti byl představen graf, zobrazující cenu české práce (pracovní síly). Ta činí v ČR 9,4 eur/h. V Německu 31,4 eur/h a v Norsku 54 eur/h.

Na závěr své prezentace předseda ČMKOS informoval přítomné odboráře o pořádání Světového dne za důstojnou práci, který se koná 7. října 2015 pod heslem "Konec hamižnosti korporací" (End corporate greed). V souvislosti s korporátní hamižností byly připomenuty tragické důsledky nedodržování bezpečnosti práce v zemích třetího světa, které vedly k obrovským ztrátám na životech. Za všechny byl zmíněn případ zřícení budovy bangladéšské textilky, při kterém zahynulo kolem 1 100 zaměstnanců, kteří vyráběli oděvy i pro renomované západní firmy.

Po vystoupení předsedy ČMKOS následovala vystoupení předsedů některých odborových svazů, sdružených v ČMKOS a dále také vystoupení zahraničních hostů.

Přesto, že během meetingu zazněla i rozporná prohlášení a to i v zásadních otázkách, je potřeba podpořit snahu odborů, směřující k aktivizaci odborových zástupců před nadcházejícím kolektivním vyjednáváním, které by mělo přinést navýšení mezd a platů řadovým zaměstnancům, kteří ve své většině nedosahují ani na průměrný plat v ČR.

Měli bychom tuto snahu podporovat nejenom proto, aby se zlepšilo hmotné postavení českých pracujících, omezilo vykořisťování a zamezilo plýtvání prací a lidskými silami uvnitř tohoto systému. Ale také proto, aby pracující v ČR získali zkušenosti s organizací a zápasem za své zájmy. Aby se připravili na další boje, které jsou před nimi - za zkrácení pracovního týdne, za větší pracovní práva. Aby se mohli více politicky angažovat - například bojovat proti válečné hrozbě. Aby se pracující připravili na to, že sami převezmou vládu nad výrobními podmínkami, nad výrobními prostředky.

• < Předchozí
• Další >