Vzdělání - Jak to vidí Modrá šance a jak to vidím já

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 9. 2005

Twitter

S ohledem na svůj věk mám ještě v živé paměti zážitky ze studií, navíc řada mých vrstevníků dosud studuje a tak se dá říci, že svým způsobem mám stále přístup k čerstvým informacím o dění především na vysokých školách. Často se mi tak stává, že při rozhovorech s mladými lidmi přijde řeč i na program ODS „Modrá šance“, který se mnohým z nich zdá jako dobré východisko ze současného ekonomického a politického marasmu...

neboť není zvláštním tajemstvím, že podpora politiky naší strany je mezi vysokoškoláky slabá a vzhledem k průbojnosti propagace ODS se zde bohužel dostává sluchu řadě jejích asociálních blábolů, což je dáno- alespoň jak si myslím- neexistencí vlastních zkušeností studentů s kapitalistickou realitou dnešního světa. Bohužel zviditelňování politiky KSČM mezi vysokoškolskou mládeží je spíše sporadické a myslím si, že ne příliš úspěšné. Mladí tak vlastně ani pořádně netuší, co komunisté prosazují a proto se velmi snadno mohou shlédnout v populismu „Modré šance“.

Mluvím-li tedy nyní se svými vrstevníky, studenty vysokých škol, snažím se jim vysvětlovat přímo podstatu změn, jež ve své „Modré šanci“ ODS navrhuje. Je to vcelku jednoduché, neboť prostudujete-li tento programový dokument ODS, zjistíte, že alespoň co se vysokých škol týká, lze zhruba padesát procent „omáčky“ vynechat a zbude jediné klíčové slovo, totiž školné, které se tu sice jmenuje platba studenta za vzdělání, zřejmě proto, aby se nepopulární termín příliš nepoužíval, ale význam je tentýž. Tento poplatek pak plánují „odborníci“ z ODS zavést ve dvou variantách, jež jsou v „Modré šanci“ znázorněny krásnými barevnými schématy, lišícími se pouze komplikovaností cest, kterými peníze od studenta odtečou.

Zkrátka řečeno, v jedné variantě se platí přímo, nebo formou nějakých blíže nespecifikovaných splátek zřejmě po skončení studia, ve variantě druhé se využívá cosi, čemu se zde říká studentské spoření, kam student nejprve peníze pošle, aby je posléze „naspořené“ odevzdal v rámci školného. Všechno je pak lišácky kamuflováno státním příspěvkem ke studijnímu spoření a speciální jednotnou studentskou dávkou, která je vyplácena přímo studentovi, takže by se teoreticky mohlo zdát, že se vlastně až tak moc neděje. Bohužel je to jen zdání. Realita je daleko tvrdší, neboť čteme-li „Modrou šanci“ pozorně, zjistíme, že jednotná studentská dávka je vázána na řádné ukončení ročníku nebo semestru, což je zvlášť u náročných studijních oborů značně obtížné, nemluvě o tom, což se mi jeví jako zřejmě ještě významnější problém, řada studentů, kteří by se nechtěli tohoto příspěvku vzdát, by byla nucena odstoupit od formy individuálního studijního programu k doporučenému, který ale není vždy reálný. Tím by vlastně došlo k potření jedné z poměrně důležitých výhod vysokoškolského studia, jež sociálně slabším studentům umožňuje pracovat na různých brigádách a získávat tak prostředky na hrazení nákladů se studiem, které jsou i v současnosti značné. Ostatně stačí si jen uvědomit, co stojí studijní pomůcky, skripta, v době, kdy se osobní počítač stává stálým průvodcem člověka, je pro studenta vysoké školy rovněž nutností, navíc řada moderních výpočtových programů, potřebných na technických oborech, funguje jen na moderních počítačích, takže neobstojí argumentace, kterou jsem rovněž slyšela, jež tvrdila, že pro studijní účely stačí levná, vyřazená a po bazarech nakoupená výpočetní technika. Pro někoho, kdo spisuje spisky typu „Modrá šance“ pochopitelně postačuje jen nějaký běžný textový editor, jež funguje i na nejstarším počítači, dostupném za několik stokorun, kdo však v rámci studijního oboru řeší složité technické problémy, ten potřebuje špičkovou techniku, má-li po skončení školy být na úrovni současného vývoje.

Teď mě napadá, nejsme-li vlastně u kořene problému. Všechny úpravy, které se v „Modré šanci“ v rámci školství navrhují, ve svém důsledku směřují k vytěsnění sociálně slabších studentů z vysokých škol. Pochopitelně se to zde nepíše, ani nemůže, ale kdo nemá zcela zatemněnou mysl, tomu to musí být při přečtení celého pamfletu jasné. Ostatně, není se čemu divit. Studenti ze sociálně slabších vrstev jsou kritičtější k asociální politice, kterou ODS prosazuje. Tím, že je odříznou od vzdělání, sledují odésáčtí plánovači zřízení elitní skupiny studentů a absolventů vysokých škol, jež bude nekriticky přijímat výplody jejich choré mysli. Bohužel dnešní realita je taková, že tento záměr již nabývá konkrétních rysů a situace na vysokých školách tomu odpovídá. Vzdělání jen pro bohaté je charakteristické pro všechny formy kapitalistického systému.

My, komunisté, naopak usilujeme o co nejširší spektrum vzdělané společnosti. Všichni, kdo mají schopnosti a zájem musí mít umožněno studiu. Všechny jeho formy musí být bezplatné. Mluvíme-li o vysokých školách, pak nepřijatelné a v rozporu s komunistickou politikou jsou i současné již existující poplatky za studium, jež trvá déle než určují studijní plány školy. V tom, alespoň si to myslím, musí být vystupování všech členů a funkcionářů strany stoprocentně jednotné. Nebude-li, ztratíme podporu mezi sociálně slabšími studenty. Umožníme-li pak vytvoření jakýchkoliv překážek pro studium, ať už formou školného nebo jinou, pak ztrácíme podstatnou část komunistického charakteru naší politiky. Vždy a všude je třeba bojovat proti tomu, aby z finančních důvodů byly některé skupiny obyvatelstva připravovány o možnost vzdělávat se, neboť vzdělaný národ je hlavním bohatstvím naší, věřím, že v budoucnu socialistické společnosti.

Nepřipusťme vzdělání jen pro bohaté!

Kateřina Bayerová

nezveřejněno v Halo novinách

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >