O antikomunismu na školách a ve studentském prostředí

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 8. 2018

Twitter

Ahoj-te, rozhodl jsem se napsat o své zkušenosti s antikomunismem na školách. Zaprvé proto, že sám studuji, za druhé proto, že české revoluční hnutí pracuje málo s mládeží. Například KSČM už skoro na práci s mladými rezignovala.  V tomhle je situace u nás jiná než ve většině jiných států, kde hlasem změny je právě mládež

Proč ale mladí a často vzdělaní lidé věří kdejakým nesmyslům? Proč selektivně vybírají informace? Spousta lidí, které jsem na výšce poznal, opakují opakované lži, drží se rasistických a neokolonialistických pravd. Abych na to mohl odpovědět, chtěl bych se s vámi podělit o svou zkušenost se střední školou.

Čtyři roky jsem strávil na gymplu v malém městě. Gymnázium tu fungovalo trochu jako továrna na maloměstskou elitu. Většina mých spolužáků pocházela z vyšších tříd. Na škole se připravovali na skvělou kariéru lékařů, právníků, úředníků? K základní výbavě mladého buržuje nepatří pouze odborné znalosti z oboru, ale i pocit elity, snobáctví a nesolidarita.

V tom tkví jádro problému. Problém není nějaké překrucování historie. To by bylo příliš primitivní. Navíc se dneska člověk může dostat ke spoustě zdrojů. Pravý problém je ve vychování k hodnotám, které udržují tuhle společnost v chodu. Antikomunismus nestojí na hanění Marxe nebo Che Guevary. Stejně část mladých ani neví kdo Marx nebo Guevara byl.

Učíme se být hloupými konzumenty s vysokoškolskými diplomy, nevážíme si manuálně pracujících, ve svém vypjatém individualismu považujeme chudobu a bezdomovectví za vlastní volbu. K tomu všemu nás vedou školy. Vždyť žijeme v nejlepší možné době a můžeme dělat, co nás napadne! Spíš cítíme s cizími vykořisťovateli než s domácí chudinou. Je cool jíst hamburgery a cestovat do Londýna. Je jasné, že takovým lidem imponuje NATO, EU a globální Západ. Jako hrdinové jsou nám předkládáni sobci, co jdou tvrdě za svým. Nevážíme si slabších, neměli prohrát.

Tyhle hodnoty a takováto výchova má dva produkty. Na jedné straně vycházejí kapitalističtí jestřábi. Mladí bůžkové volného trhu, kterým připadá i (anti)sociální stát jako přežitek bolševismu. Na druhé straně to jsou ti, kteří v tomto systému nevítězí. Svou frustraci si pak vylévají na ještě slabších. Tady se rekrutují incelové, xenofobové a další. Velkoburžoazie mne ruce, vítěz i poražený, oba v podstatě bojují za zachování jeho panství.

Tenhle stav, ale není výsledkem propracované kapitalistické mašinérie, ta by byla příliš drahé. Jde o hegemonii pravice ve veřejném prostoru. Ne všichni učitelé jsou antikomunisti. Ne všichni studenti jsou reakční, kromě pár, co pochází ze zazobaných rodin oligarchů. Pro většinu ostatních je jednodušší jít s proudem. Pomalu si vštěpovat hodnoty uvědomělé menšiny.  I progresivní, sociálně orientovaní mladí lidé radši volí TOPku, ODSku, nebo jiné liberály. Je to proto, že nejsme vychováváni k odvaze, kritickému myšlení a umění se bouřit. Taky proto, že levice není úplně důvěryhodná.

Pokud budou chtít komunisté tento stav změnit, musí se vyhnout excesům které dělají. Musí přestat vyhánět oba uprchlíky, co v Česku jsou. Nesmí si dělat z Miloše Zemana, Evropské unie nebo Putina svoji berličku. Nesmí mluvit jako marťani. Neustále bojovat v anarcho-bolševických válkách. Oplakávat smrt Vasila Bilaka. Mluvit o zkušenostech z úplně jiných a cizích zemí (Kuba, Korea, Nikaragua). Neustále se omlouvat (kapitalisti se taky neomlouvají). Bojovat proti genderu. Lézt do zadku oligarchii. Být Hatefree. Koketovat s papežem a náboženstvím. Nebát se jít do konfliktu se stávajícím řádem.  Neustále zdůrazňovat boj proti patriarchátu. Atd.

Alexandr Salajka

• < Předchozí
• Další >