Za bojovnou jednotu pracujících

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 5. 2019

Twitter

Právě v době, kdy se po celém světě slaví Svátek práce, je vhodná příležitost poukázat na obrovský sociální pokrok, ke kterému v průběhu 19. a 20. století došlo. Před 150 lety byla v "civilizovaném světě" na denním pořádku těžká práce malých dětí, dělníci denně pracovali i víc než 12 hodin, ženy zaujímaly podřadné společenské postavení a většina lidí žila bez jakéhokoli náznaku sociálních jistot. Pracovní a životní podmínky se od té doby zejména zásluhou dělnického hnutí výrazně zlepšily, situaci bychom si však neměli idealizovat. Ekonomický vývoj v kapitalismu vede od krize ke krizi, což je nevyhnutelný jev, kterého se již v poslední době firmy i odborníci začínají obávat a uznávají tento cyklický vývoj kapitalistického hospodaření jako přirozenost tohoto systému. Ovšem i v současné době (zatím) ekonomického růstu je neustále zmiňovaná prosperita přinejmenším pochybná. Dle nedávného výzkumu celá polovina zaměstnanců v ČR nedostává mzdu potřebnou k důstojnému životu, která dosahuje v souvislosti s prudkým růstem cen životních potřeb (zejména bydlení a potravin) atp. necelých 30 000 Kč. Rovněž je náš současný "blahobyt" podmíněn mj. legální i nelegální prací stovek tisíc cizinců, o jejichž životních a pracovních podmínkách si dělá iluze málokdo. Výdobytky "sociálního státu" jsou tedy, jak už tomu bývá, jen pro někoho, a i v čase ekonomické konjunktury a relativní "prosperity" samozřejmě zůstává zachována vykořisťovatelská podstata kapitalismu, která znamená okrádání zaměstnanců o část hodnoty, kterou vyrobí. Dnes, kdy dochází k růstu nacionalistických a šovinistických a dalších reakčních nálad, je proto mimořádně důležité, aby se komunistické hnutí zaměřilo na své skutečné cíle, tedy na sjednocení pracující třídy, překonání kapitalistického systému a dosažení socialismu a komunismu, a vydalo se tak jedinou možnou cestou, cestou internacionalismu.

• < Předchozí
• Další >