K 20. výročí vstupu do Evropské unie

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 5. 2024

Twitter

Letošní 1. máj si nepřipomínáme jen Mezinárodní den pracujících. V den kdy máme oslavovat práci, její výdobytky, její úspěchy a boje v její prospěch a proti těm, co z cizí práce žijí, v tento den se nám vnucuje smutnější připomínka.

Již je to totiž 20 let, co Česká republika vstoupila do Evropské unie. Tehdy, pět let po vstupu do NATO, 15 let po porážce socialismu, komunisté varovali před vstupem do EU za podmínek vyjednaných tehdejší vládnoucí třídou ČR. Varovali také před všeobecnou propagandou před referendem. Komunistický svaz mládeže zahájil kampaň proti vstupu. Po dvou desetiletích se tato varování vrchovatě naplnila.

Vstup urychlil všechny procesy kapitalistické kolonizace národů bývalého Československa: rozprodej výrobních sil, profilace ekonomiky do několika oborů, dočasně výnosných pro zahraniční kapitál. Vládnoucí třída ČR se stala ještě více zodpovědnou za imperialistické válečné zločiny po celém světě. Evropa a svět si to šinuly k novému velkému válečnému konfliktu, při rozšiřování NATO k hranicím Ruska, konfrontaci s Čínou, intervencích a podpoře reakcionářů v Libyi a Sýrii, při podpoře převratu na Ukrajině, rozpoutávání občanských válek, zbrojení.

Toto dvacetiletí je zakončováno ztrátou nezávislé politiky nejen pracujících, nejen této země, ale i celé Evropy jako takové, která je pevněji připoutaná k zájmům USA, politickým i ekonomickým. Země a národy, které jsou podřízeny Evropské unii, se staly jen žetonem v rukách zámořského pána ve hře na poválečné uspořádání. Světový kapitál se propadá do své krize a chce se léčit vysáváním lidových vrstev. Právě mladým lidem na subkontinentu vyprchává naděje na lepší budoucnost: jejich životy jsou podřízeny komerci, školství je podfinancované a hrozí jeho další zpoplatnění a privatizace. Rýsují se další vyhazovy ze zaměstnání, otrocké podmínky další práce, čím dál víc hrozí nucené odvody na fronty válek za zájmy mocných světa.

Jsou přepisovány dějiny a dřívější zdánlivé stability – vítězství národů nad fašismem v květnu 1945 se stalo předmětem pochybností. Bourání pomníků osvobození, rehabilitace kolaborantů s nacismem pokračuje. To vše v zájmu probíhající konkurence a války. Národy krvácí – na životech svých lidí, ale i ekonomicky, kulturně, svou historií. Emigrace i imigrace slouží stejnému cíli - znehodnocení lidského života a práce, optimalizace zisků. Navrch mají ty nejhrubší hodnoty – zisk, násilí, odhalená čistá moc.

Moc kapitalistických monopolů utahuje šrouby tam, kde se dosud chlubil svou velkodušností. Svoboda vyjadřování a politického sdružování je krok za krokem ořezávána. Normou se stává permanentní válečný stav, válečná propaganda a válečná ekonomika. Kapitál využívá i šovinistických, rasistických gangů a sil jako zálohu tam, kde mu oficiální kontrola nestačí.

Současná česká vládní garnitura je vyjádřením neschopnosti vládnoucí třídy vygenerovat schopné správce státu, a to i na poměry kapitalismu. Je loutkou v rukách zahraničních příkazů a jejich křížících se zisků a zájmů. Tam, kde se ukazují dopady krize, chce ještě pevnější připoutání k mechanismům nadvlády v krizi, jako je měna euro. Chce privatizace, zavádět školné, omezit práva zaměstnanců, ničit sociální a penzijní systém, který vzešel z porážky fašismu. Chystá se na vytváření vojenských základen USA v ČR a stává se nápomocná v konfrontaci s Ruskem a Čínou, v přilévání paliva do válečného ohně, který hrozí subkontinent a svět spálit na prach. Zbrojaři z ČR vyzbrojují i otevřeně neonacistické jednotky na Ukrajině a česká děla bombardují a zabíjejí civilisty. Vláda neomezeně podporuje Izrael v genocidní válce.

Lidový nesouhlas a třídní boje proti kapitálu a imperialismu, i když často slabé a dezorientované, hluboko doutnají a tu a tam překvapí a problesknou na povrchu. Dokud budou ale pracující stát opodál, budou v nejlepším případě jen stafáží v hrách mocných. Dělnická třída se musí znovu stát centrem zápasu, jeho organizátorem. Musí převzít odpovědnost za svůj život, svou budoucnost, za výrobní síly, s kterými pracuje.

V toto výročí a v tento den je třeba zopakovat:

Posilme lidový boj, boj pracujících, proti imperialismu, proti kapitalismu, za mír a lidovou suverenitu.

Je třeba svrhnout koloniální a imperiální mechanismy EU, NATO a USA.

Jedině moc pracujících, socialismus, může natrvalo vyvést národy z krizí a válek, které kapitalismus zplodil.

• Další >