"Levice" vábí pro školné

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 1. 2005

Twitter

Drtivá většina občanů (90 %) souhlasí se zachováním bezplatného státního školství, proti je 8,1 procenta. Vyplývá to z říjnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Mezi prioritami většiny lidí je také zavedení doživotních trestů za opakované závažné trestné činy (88,7 %) a plná zaměstnanost (80,6 %).

Nedávno jsme porazili jeden pokus o školné, které tehdy předkládal P. Matějů z Unie svobody. NA podzim minulého roku se zase o totéž pokusila skupina senátorů ODS. Také v tomto případě poslanci návrh zamítli.
Ale tím to nekončí, naopak. Jednak řada sociálních demokratů prohlásila, že by se o školném (po jejich hospodaření) mělo uvažovat, pokud bude „sociálně únosné“, jednak se začaly objevovat výzkumy, kdy na základě pochybných a zavádějících otázek mělo vyjít najevo, že školné chce většina lidí… Jaká je skutečnost? Poslední výzkum mluví jasně:
CVVM, 23.12.2004: Lidé chtějí bezplatné školství
Drtivá většina občanů (90 %) souhlasí se zachováním bezplatného státního školství, proti je 8,1 procenta. Vyplývá to z včera zveřejněného říjnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Mezi prioritami většiny lidí je také zavedení doživotních trestů za opakované závažné trestné činy (88,7 %) a plná zaměstnanost (80,6 %).
Pravdou je, že sociální demokraté a ani někteří bývalí (Valenčík) či současní členové KSČM (Dolejš, viz on-line rozhovor na www.kscm.cz z 24.1.2005) (a vlastně i předkladatelé návrhu z roku 1994 Urbánek a Botlík a z roku 2002 P. Matějů) nenavrhovali klasické školné, ale vycházeli z australského modelu HECS - Higher Education Contribution Scheme.
Z modelu, který se v modifikované podobě připravuje pracovním týmem v tichosti i dnes. Vždyť 28. ledna se v Parlamentu uskutečnil seminář na téma „Jak dál ve financování vysokého školství?“,který ve spolupráci s Institutem pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA, jejich reakční charakter si můžete přečíst na http://www.isea-cz.org/) a Iniciativou Týdne neklidu (ITN)  pořádal Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Zde se také představili zmínění aktéři - Petr Matějů (dříve poslanec, dnes Sociologický ústav AVČR a ISEA) v tématu „Životní náklady studentů, zdroje jejich financování a představy o spoluúčasti studentů“, Radim Valenčík (dříve KSČM, nyní Vysoká škola finanční a správní a ISEA) v tématu „Návrh systému odloženého školného“, Simona Weidnerová (ISEA, dříve asistentka poslance Petra Matějů) v tématu „Jak legislativně usnadnit zaměstnávání studentů?" a Jana Matesová (Světová banka) v tématu „Role Světové banky v reformách financování vysokého školství"
Ten modifikovaný australský model školného má vypadat velice jakoby sociálně – snaží se lidi oblbovat tím, že každý bude platit až z toho, co mu vzdělání vynese, každý bude platit podle toho, kolik mu vzdělání vynese, každý bude platit přímo tomu, kdo mu vzdělávací služby poskytl.
Ale už na první pohled neřeší základní problém – rozdílnou finanční situaci studentů chudých a studentů bohatých (resp. jejich rodičů). Je lhostejné, jestli má student chudý splácet školné po vystudování a dosažení určitého platu nebo rovnou tím, že si půjčí od banky či jiného subjektu. Vždy bude proti tomu, kdo má finance hotově při sobě (a třeba si tedy nemusí při studiu ani přivydělávat) v nevýhodě, bude diskriminován. V každém systému, který je založen na jakémkoliv placení si studia. Chudý bude diskriminován i přímo po studiu, byť by dosáhl určité výše platu (našel uplatnění v oboru atd, což není zase tak jednoduché).  V čase, kdy si má hledat byt, v podmínkách kapitalismu splácet hypotéky a další půjčky by se zatížil ještě další splátkou, na rozdíl od jeho bohatšího kolegy.
K dokreslení toho, jak je studium náročné i bez školného, zejména pro chudé, uvedu ještě jednu statistiku.
Sociologický ústav Akademie věd České republiky provedl výzkum, kolik stojí studenty jejich studium.
Posluchače veřejných vysokých škol stojí měsíc studia v průměru tři a půl tisíce korun. Jejich kolegy ze soukromých vysokých škol o poznání více, někdy až o pět a půl tisíce korun.Vyplynulo to z výzkumu, který do částky zahrnul jak poplatky spojené se studiem, náklady na knihy a pomůcky, tak výdaje spojené s bydlením, stravováním a dopravou.
"Za bydlení, stravu a dopravu utratím v průměru tři tisíce dvě stě korun měsíčně," řekl například Ladislav Vondráček z Ostravské univerzity, který - protože jako student veřejné školy bydlí ve státem dotované koleji - vydá za bydlení "jen" tisíc korun. Hůře jsou na tom posluchači soukromé školy, kteří možnost ubytování na koleji nemají. "Za střechu nad hlavou zaplatím osmnáct set korun měsíčně. Celkově mě stojí měsíc studia kolem devíti tisíc," uvedl student Vysoké školy podnikání v Ostravě Zdeněk Pospíšil, který bydlí v podnájmu. Také stravování stojí méně posluchače veřejných vysokých škol, jejichž menzy získávají dotaci. Studenti soukromých vysokých škol sáhnou do kapsy kvůli stravě hlouběji. "Měsíčně za jídlo utratím zhruba tisíc sto korun," uvedl Marek Žídek z Ostravské univerzity."Zaplatím za stravu tisíc šest set korun," řekl Lubomír Pyšný z Vysoké školy podnikání. Za knihy a další studijní materiály vydají studenti obecně v průměru tři tisíce korun. I v tomto případě dají víc posluchači soukromých škol.
Jak ze studie Sociologického ústavu Akademie věd České republiky dále vyplynulo, pětina studentů veřejných a zhruba čtvrtina posluchačů soukromých vysokých škol uvedla, že výdaje spojené se studiem značně zatěžují rodinný rozpočet. Více než polovina studentů soukromých škol se domnívá, že by nedostatek peněz mohl být příčinou předčasného odchodu ze škol. Mezi studenty veřejných škol mají tyto obavy více než dvě pětiny lidí…
Jediný model získání dalších zdrojů pro VŠ, který můžeme podpořit, je zvýšení rozpočtu této podkapitoly. Kde na to vzít? Jak zajistit, aby lidé vrátili státu investice do jeho vzdělání? Progresivní daní z příjmu. Jestliže vysokoškoláci (ale i středoškoláci, protože u nás neplatí automaticky vysokoškolák = vyšší příjem, srovnejte si řadu oborů…) dosáhnou nadstandardních příjmů, pak ať platí nadstandardní daně a z nich se jistě na vzdělání dalších prostředky najdou.
Vysoké školy mají samozřejmě více problémů než jen otázku školného. Vměšování podniků do průběhu studia v intencích Boloňské a Berlínské deklarace je však na samostatný článek, který se jistě v Mladé Pravdě objeví.

Zdeněk Štefek

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >