Bydlení jako zboží

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 11. 2006

Twitter

Otázka bydlení se tak či onak dotýká každého z nás a patří k nejcitlivějším sociálním problémům, se kterými se v současnosti potýkáme. Základní zorný úhel, pod nimž se musí bydlení nazírat, je skutečnost, že bydlet potřebují všichni, nikoliv pouze zámožná část společnosti. To zřejmě uniklo předákům ODS, kteří v okamžiku, kdy Topolánek zformoval svoji pravicovou vládu, přišli se svými naprosto asociálními návrhy, kterými vycházeli vstříc požadavkům majitelů domů. V podobě ODS tak získávají majitelé domů věrného obhájce svých zájmů. Až mě zamrazilo, když jsem se v novinách dočetl, že v návrzích byly výpovědi bez udání důvodů, zrušení povinnosti zajistit náhradní bydlení, zrušení přechodu nájemního práva bytu a další dosud běžné záležitosti.

To vše dohromady dalece přesahuje již v současné době platný zákon o zvyšování nájmu, schválený ještě v době vlády sociální demokracie, který jsem pokládal za vyloženě asociální. Ve snu mě nenapadlo, že nebude trvat více jak několik měsíců a v jednání budou ještě další, podstatně tíživější věci.

S koncem Topolánkovy vlády nedošly tyto návrhy naštěstí realizace, ale ukazují na to, čeho jsou občanští demokraté schopni a jak pohrdají lidmi této země. V případě jakéhokoliv návratu ODS k moci se pak máme nepochybně čeho obávat, neboť politika této strany je v oblasti bytů plně ve službách mocné lobby majitelů domů. Těm leží v žaludku především otázka regulovaného nájmu, kdy již dříve k tlaku na českou vládu využili vlivu mezinárodních institucí, což vedlo k  zmíněnému zdražování v horizontu roku 2010.

Kolotoč, který se od příštího ledna začne roztáčet kolem bytů s regulovaným nájmem, sebou přinese především řadu dosud obtížně odhadnutelných sociálních dopadů. V těchto bytech bydlí především důchodci, kteří zde žijí dost často většinu svého života. Je obtížně představitelné, že ze svých důchodů zaplatí po roce 2010 v podstatě volné nájemné. Již dnes majitelé domů provádějí rozsáhlé akce, kterými se snaží tyto nepohodlné nájemníky z bytů dostat, osobně znám několik případů, kdy starý, zlomený člověk zemřel v průběhu těchto tahanic, zřejmě jen vlivem neustálého stresu, když mu majitel domu vyhrožoval, či jej posílal do domova důchodců. Rovněž jsem slyšel o případu, kdy bezmála osmdesátiletému důchodci našel majitel jeho domu náhradní bydlení, ale již mu zamlčel, že tento náhradní byt je pronajímán za volný nájem. Stalo se tak, že starci zbývalo z jeho důchodu po zaplaceni nájmu a poplatků jen necelých tisíc korun na přežití. Co měl dělat? V novém bytě bydlel sotva měsíc a zemřel.

Možná si řeknete, že zmíněné události jsou vlastně jen součástí života, že to jinak nejde. Já si ale myslím, že jde vlastně o zločiny, které sice nelze podle zákona trestat, ale jsou dokreslením morálního stavu dnešní společnosti, kde člověk je člověku vlkem a vše je zaměřeno jen honbě za stále větším ziskem. Tento stav společnosti ale není v silách současného systému změnit, neboť je jedním z charakteristických rysů kapitalismu. Plyne z toho, že skutečné reformy nejsou v silách těch, kteří se rámce kapitalismu nevzdali. Tím mám na mysli sociální demokraty, kteří svým chováním denně dokazují, jak jsou jim lidé této země lhostejní a sociální politiku používají pouze jako vábničku, jak získat voličskou přízeň. Jedinou cestou je cesta překonání kapitalismu.

S tím v podstatě souvisí také bytová otázka, protože uspokojivě ji řešit v intencích kapitalistického pojetí bydlení jako druhu zboží nelze.

Dan Rovný

• < Předchozí
• Další >