Náš lid přijal s rozhořčením zprávu, že dne 8. května v odpoledních hodinách rozhodla soudkyně Kathleen Cardoneová o definitivním osvobození teroristy Luise Posady Carrilese a odmítla veškerá obvinění vznesená proti němu vládou Spojených států 11. ledna z podvodu a uvedení lživých údajů během pohovorů s Úřadem vlády Spojených států pro přistěhovalecví a cla s cílem dosáhnout naturalizace v této zemi.
Při této příležitosti Kuba vyjadřuje ještě důrazněji odsouzení tohoto manévru naším lidem.. Jak uvádí Prohlášení revoluční vlády z 19.dubna 2007, jde o „urážku kubánského lidu a národů, které ztratily 73 svých synů při zničení civilního letadla společnosti Cubana u pobřeží Barbadosu“.
Ve svém prohlášení z 15. ledna uvedlo Ministerstvo zahraničních věcí, že doufá, že „obvinění teroristy Posady Carrilese z méně závažných trestných činů migrační povahy neposlouží jako kouřová clona k prodloužení beztrestnosti za těžký zločin terorismu, nebo jako záminka k dalšímu ignorování žádosti o vydání Posady Carrilese předložené 15. června 2005 vládou Bolívarovské republiky Venezuely v souvislosti s jeho zodpovědností za zničení letadla společnosti Cubana, na níž dosud neobdržela odpověď“.
Sled událostí od okamžiku, kdy Posada Carriles vstoupil na území Spojených států na lodi Santrina, jak v příslušné době upozornil náš nejvyšší představitel, jasně dokazuje, že veškeré kroky americké vlády podniknuté od oné chvíle byly podřízeny plánu, který schválil prezident Bush a jenž byl vypracován právě k tomu, aby vytvořil onu „kouřovou clonu“, jež by znemožnila soudit Luise Posadu Carrilese za to, čím skutečně je: za terorismus.
Aby zabránila jeho propuštění, bývalo by vládě Spojených států stačilo, použít vlastního Patriotického zákona a připustit, že teroristovo osvobození „ohrožuje národní bezpečnost Spojených států nebo bezpečnost společenství či jakékoli osoby“. Bývalo by stačilo vyjádření jejího Úřadu pro přistěhovalectví a cla, že osvobození Posady Carrilese představuje hrozbu pro společenství a že existuje nebezpečí jeho útěku, jak o tom jasně hovoří prohlášení revoluční vlády Kuby z 19. dubna.
Americká vláda má k dispozici veškeré důkazy, vyplývající z jejích někdejších vazeb s teroristou, které jí Kuba předala v roce 1998 a v letech následujících.
Manipulace, jež vedly ke stávajícímu rozuzlení, ochrana, jíž terorista požíval od svého vstupu na americké území, jeho obvinění z méně závažných deliktů, peripetie kolem dozoru nad teroristoou, jenž přecházel z jedné federální agentury na druhou a z jednoho tribunálu na druhý, a konečně rozhodnutí soudkyně Cardoneové z 8. května ukazují, že plánem Washingtomu bylo zabránit mu, aby hovořil o vandalských akcích, jež spáchal proti kubánskému a venezuelskému lidu a proti dalším národům naší Ameriky v době, kdy pracoval podle příkazů CIA a zejména otce současného prezidenta Spojených států, který tuto špionážní a rozvratnou agenturu americké vlády řídil v letech 1975 a 1976 - v období, kdy byly teroristické akce proti Kubě nejnásilnější a nejvíce nemilosrdné, a v 80.letech, kdy působil jako viceprezident Spojených států a kdy probíhala špinavá válka proti nikaragujskému lidu.
Snad nejnázornější ukázkou existence tohoto plánu však byla žádost vlády Spojených států z 27. dubna, aby soud nepřijal důkazy, svědectví a další doklady spojující Posadu Carrilese s Ústřední zpravodajskou agenturou CIA, a teroristova odpověď, v níž argumentuje, že podle příkazů CIA pracoval přes 25 let, jak potvrzuje jeho role agenta CIA při akcích vlády Spojených států proti Nikaragui v 80. letech minulého století.
Svým rozhodnutím nekvalifikovat Posadu Carrilese jako teroristu porušila vláda Spojených států nejen americké zákony a závazek, jenž na sebe údajně převzala spolu s vyhlášením vlastní „války proti terorismu“, nýbrž i své mezinárodní závazky.
Americká vláda zlovolně porušila nejen rezoluci Rady bezpečnosti Spojených národů č. 1373 (2001), kterou sama prosazovala, nýbrž i ujednání o terorismu, jejichž signatářem je, zvláště pak Mezinárodní dohodu o potírání pumových teroristických atentátů, jež vstoupila v platnost 23. května 2001, a Dohodu a potírání trestných činů proti bezpečnosti civilního letectví, jež vstoupila v platnost 26. ledna 1973.
V souladu s uvedenými nástroji měla vláda Spojených států soudit Posadu Carrilese za terorismus, nebo vyhovět žádosti o vydání, jež byla se všemi náležitostmi předložena vládou Bolívarovské republiky Venezuely, na níž dosud, téměř dva roky po předložení, nebyla dána odpověď.
Bez ohledu na jakékoli zasloužené mínění o rozhodnutí soudkyně Cardoneové z 8. května - ostatně sama soudkyně ve svém předchozím rozhodnutí z 6. dubna, jímž propustila teroristu na kauci, současně přiznala, že je viněn „...že byl zapleten nebo byl ve spojení s některými z nejodpornějších činů dvacátého století (..), mezi jinými s invazí v Zátoce sviní, skandálem Irán-Kontras, zničením letu 455 společnosti Cubana, bombami v turistických zařízeních v Havaně v roce 1997 a, podle některých teoretiků konspirace, i zavražděním prezidenta Johna F. Kennedyho“ - spočívá zodpovědnost za osvobození Posady Carrilese a za cokoli, co by z něho mohlo vyplynout, plně na vládě Spojených států.
Soudkyně Cardoneová dokonce ve svém rozhodnutí z 8. května uvádí, že „ústřední otázkou tohoto případu není (...) terorismus. Je jím migrační podvod. Terorismus a rozhodnutí, zda má být nějaký člověk považován za teroristu, či nikoli, je plně v rukách exekutivy“, a soudkyně není ochotna řešit to, co ve svém výroku kvalifikuje jako „horký brambor“ americké vlády.
Jiná část rozhodnutí soudkyně Cardoneové jasně ukazuje absurditu toho, že pokud by byl (Posada) souzen za podvod a lživé údaje při naturalizačním řízení, k čemuž mělo dojít 11.května, hrozil teroristovi trest maximálně od 6 do 12 měsíců vězení, který by stejně nevykonal.
Postup vlády Spojených států a vzniklá situace je dokladem trvalých závazků současného podnájemníka Bílého domu vůči miamské kubánsko-americké teroristické mafii a podezřele se podobá osvobození teroristy Orlanda Bosche v době, kdy americkou vládu řídil otec současného prezidenta.
Tato nová hanebnost je v souladu s činy vlády, která ve své době odmítla deportovat Posadu Carrilese na Kubu nebo do Venezuely s tím, že by podle ní byl v našich zemích „mučen“, a sama provozuje věznici na části okupovaného území Kuby v Guantanamu a tajná vězení po celé planetě, kde se páchají ty nejúchylnější a nelidské činy.
Pro kubánský lid je nepřijatelné, že je dnes na svobodě nejzatvrzelejší a nejkrvavější terorista, jakého naše polokoule poznala, zatímco v krutém a nespravedlivém vězení nadále zůstává pět mladých Kubánců, jejichž jediným zločinem je, že bojovali proti terorismu.
Nemůžeme nepřipomenout, že náš nejvyšší představitel ve svém zamyšlení z 8. května znova upozornil, že beztrestnost podněcuje terorismus, a uvedl, že „stačilo propuštění známého teroristy a naše domovy znovu navštívila smrt“.
Čas prezidenta Bushe se krátí. Propásl příležitost ukázat alespoň špetku důstojnosti, studu a etiky. Hlas národů protestující proti tomuto rozhodnutí nebude možno umlčet. Tajemství, jež Posada Carriles zná, vyjdou dříve či později najevo a americká vláda se bude muset zodpovídat ze své dvojí morálky a z nedostatku politické vůle k serióznímu boji proti terorismu.
Uvidíme, co nyní udělá Bílý dům, který má stále ještě volbu, aby splnil své mezinárodní závazky, zadržel Luise Posadu Carrilese a vydal ho Bolívarovské republice Venezuele, kde by se zodpovídal ze svých zločinů.
Prohlášení revoluční vlády Kubánské republiky,
Havana, 9. května 2007
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.