16 hodin denně, pod minimální mzdou

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 7. 2007

Twitter

Tento titulek má původ v Japonsku, na první pohled by se tudíž mohlo zdát, že jde o jev od nás přece jen poněkud vzdálený. Na první pohled svádí k myšlence typu přece jen jsme na tom líp. Skutečně? Řidiči sklápěček jsou nuceni přetěžovat své vozy vytěženým kamenem, protože množství, jež nepřesahuje povolenou nosnost vozidla, nestačí k tomu, aby dosáhli na minimální mzdu, oznámil před 2 měsíci na schůzi rozpočtového výboru městské rady zastupitel za Japonskou komunistickou stranu Jošikava Haruko.

Poté, co uvedl příklad řidiče, který vozil vytěžený kámen z prefektury Točigi do tokijské betonárky, Jošikava požadoval, aby vláda zahájila vyšetřování a prosadila odpovídající jednotnou cenu za povolený náklad, která by řidiči stačila k živobytí. Tento řidič podle Jošikavových slov vstává denně 30 minut po půlnoci (!) a pracuje do 17 hodin, se spánkem kolem 4,5 hodiny. Stravuje se za jízdy. Navzdory tomu všemu si vydělá pouhých 96 976 jenů měsíčně, což je méně než minimální mzda, která činí kolem 100 000 jenů.

Ač pracuje výhradně pro jednu společnost těžící kámen, ta mu navrhla, aby pracoval jako řidič na volné noze bez zaměstnaneckých práv, což by mu znemožnilo žádat za odvezený kámen zvýšení ceny.

Zdůrazňujíc, že za tím je zavádění firemních úsporných opatření, Jošikava tvrdil, že zavádění nespravedlivých cen společnostmi v nadřazené pozici je porušením pravidel Výboru poctivého obchodu, a vyslovil nutnost zavedení instituce minimální mzdy - její uzákonění - pro řidiče sklápěcích vozů.

Vezmu váš požadavek vážně , zareagoval japonský ministr pro pozemky, infrastrukturu a dopravu Fujušiba Tetsuzo.

Japonsko se zdá být daleko, problém je ale prakticky tentýž - jen s nepatrným rozdílem; evropští řidiči (alespoň zatím) dostávají za tento děsivý způsob práce o něco víc peněz než pouhé existenční minimum. To ostatní - porušování zákoníku práce i dalších zákonů je v Evropě stejné, jen s tím rozdílem, že evropský řidič je pod větším tlakem policie s rizikem sankcí. Případné nedodržování v místě platných předpisů odnáší téměř výhradně řidič, i když je to většinou majitel firmy, kdo ho nutí porušovat všechny zákony a předpisy, jaké ve vztahu k dopravě v Evropě existují.

Pár příkladů za všechny. Myslíte, že je možné, aby se ve Španělsku v luxusních hotelích nebo v přímořských letoviscích prodávaly pravé holandské tulipány sklízené na nizozemských plantážích brzy ráno a dopravované napříč Evropou mrazírenskými návěsy přibližně 1 500 km na Pyrenejský poloostrov při dodržení předpisů? (Pro lepší představu - jen z Rotterdamu do Barcelony je 1460 km. To je 14 hodin jízdy bez zastávky při průměrné rychlosti 100km/h; kamion není osobní auto a např. cestovní rychlost expresního autobusu Praha-Brno po dálnici je necelých 75km/h). Sami řidiči přiznávají, že dostávají v tomto případě dost peněz na pokuty - což je ovšem čestná výjimka.

Řidiči rozvážející napříč Českou republikou čerstvé plněné bagety se také nesmějí zastavit, s ohledem na krátkou spotřební dobu tohoto oblíbeného jídla. Nemají peníze na pokuty, nevědí, co jsou to přestávky, natož bezpečnostní přestávky, často ani nevědí, že existuje dohoda AETR, která zde staví přesná pravidla hry. Výsledek je nasnadě - slušný výdělek, několikanásobně vyšší než třeba mzdy pokladních v supermarketu, ale za cenu života bez volného času, zničeného zdraví, ohrožování sebe sama i ostatních účastníků silničního provozu v důsledku únavy a stresu - v lepším případě. V horším zmařené životy a rodiny, které se ve zlomku vteřiny ocitnou bez živitele a bez prostředků, neboť při nehodách řidiči vědomě porušili zákon. A na druhé straně vykořisťovatel, který je z obliga, neboť kdo mu dokáže, že někoho k něčemu nutil... Prosím? Že vidím situaci příliš černě? Po pětadvaceti rocích práce v dopravě, z toho tři roky jako referent bezpečnosti práce?

Vladimír Sedláček

• < Předchozí
• Další >