Hugo Chávez: Socialismus je demokratický, demokracie je socialistická

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 8. 2007

Twitter

V parném letním počasí přinášíme zajímavý dialog s neméně zajímavou osobností. Venezuelský prezident Hugo Chávez poskytl zpravodajce severoamerické televize Barbaře Waltersové rozhovor pouhých několik hodin poté, co George Bush ukončil svoji cestu po Jižní Americe: Pane prezidente, při známkování 1-10, kdy desítka bude nejvyšší, jak byste označil návštěvu presidenta Bushe v Latinské Americe? Jakým číslem?

Jedna, když budu velkorysý, protože lepší by bylo pět minus , kdybyste mi dovolila záporná čísla. Bylo to negativní v mnoha ohledech, ale asi mu dám velkoryse jednotku, což odpovídá rámci vaší otázky.

Prezident Bush se v Latinské Americe snažil prosazovat demokracii, kapitalismus a vy doufáte v rozšíření socialismu. Kdo vítězí?

Kdo vítězí? Já věřím, že vítězí nová éra, protože nevěřím, že je rozpor mezi demokracií a socialismem, náš socialismus je demokracií. Věřím, že to, co je tady v rozporu, je starý způsob demokracie elit, demokracie bez lidu.

Demokracie plná lidí, kde je vytvářena rovnost, spravedlnost, svoboda a společenský rozvoj mužů i žen, ale jako navzájem si rovných; rovnost, svoboda, to je demokracie, a to je také socialismus. Socialismus není v rozporu s demokracií, ne, jedno je součást druhého, socialismus je demokratický, demokracie je socialistická.

V tomto rozhovoru vás vidím jako váženého muže, ale slyšeli jsme, že jste nazval prezidenta Spojených států ďáblem , oslem , opilcem , lhářem , zbabělcem , vrahem . Co to všechno znamená? Čeho chcete dosáhnout těmi všemi přízvisky či charakteristikami?

Čas od času jsem říkal takové věci, použil jsem těchto termínů a věřím, že vím, co by mnozí chtěli říci prezidentovi Spojených států velmi osobně. Ano, nazval jsem jej ďáblem v OSN, při jiné příležitosti jsem jej nazval oslem , trochu proto, že ignoruje, co se skutečně děje v Latinské Americe a ve světě. Pokud to byl ode mne exces, dobře, beru, a teď kdo nejvíce škodí - prezident Spojených států bombarduje lidi, přepadá národy, ve skutečnosti masakruje lid v Iráku, například, to je skutečné ničení! Já se snažím upoutat pozornost k realitě ve světě a používám občas silná slova.

Když charakterizujete prezidenta Spojených států jako osla a opilce, chcete nějak, chtěl byste se nějak prezidentu Bushovi omluvit za takovou charakteristiku?

Ne, neomlouvám se a nechávám ji tak, aby ji každý viděl, i vztahy, jaké ve skutečnosti jsou, ale musíte také hodnotit, že mě ve Washingtonu, v Bílém domě, sám prezident Spojených států, ministr zahraničí a jeho zástupce pro Latinskou Ameriku nazvali hrozbou pro lid Latinské Ameriky ; nazývají mě hrozbou ; nazývají mě diktátorem , hanobitelem lidských práv , což je odsud až potud neustálá vlna útoků a nemá to nic společného s realitou. Vždy se bráníme a často podnikáme protiútoky, a já bych si přál, aby to skončilo. Řekl jsem vám mimo kameru, že s prezidentem Clintonem jsem mluvil osobně, vzpomínám si že čtyřikrát, a mluvili jsme spolu i po telefonu a třásli si rukama a smáli se spolu a diskutovali o záležitostech, ve kterých jsme se lišili, ale vždycky jsme se domluvili. Od Bushova příchodu to nešlo a pokoušeli se o puč, Bush se o něj u nás pokoušel, unášeli mě a téměř mě zavraždili, a byl to Bush, kdo to vymyslel a kdo byl ideologem a prosazoval všechno to násilí proti Venezuele. Kdyby alespoň toto skončilo a naučili bychom se žít vedle sebe, respektovat jeden druhého, to je to, co si ve skutečnosti přejeme.

Jsou nějaké podmínky, za kterých byste pozval prezidenta Bushe do Venezuely?

Ne. Nikdy. Věřím, že Bush - což jsem řekl v Buenos Aires - je politická mrtvola, je morální mrtvola, naštěstí má málo času, než opustí vládu. Myslím, že je neštěstím, že ho zvolili prezidentem Spojených států, myslím neštěstím pro lid samotných Spojených států, i pro svět, navíc když je mnoho pochybností o tom, zda tyto volby vyhrál či ne, když to trvalo myslím dva měsíce, než byly známy výsledky, zůstává mnoho pochyb, ne? Ale nakonec mu už moc času nezbývá, je zapadajícím sluncem, navrhuji chvilku počkat, být trpělivý a doufejme, že vy, občané Spojených států, budete mít dost soudnosti, abyste zvolili dobrého prezidenta, muže či ženu, na příští období, že budeme schopni si pohovořit a souhlasit se společnými plány v boji proti bídě, nouzi, chorobám, za zdraví, vzdělání, v boji proti terorismu, proti pašování drog, usilovat o mír na světě. Kéž bychom to dokázali! Ale ne s tímto prezidentem, to nestojí za námahu, to je nemožné.

Dáváte prezidentu Bushovi mnoho charakteristik, mnoho urážek, ale on nikdy nezmiňuje vaše jméno, nějaké myšlenky, kterým Bush jako státník možná věří. Bush zaujímá velmi zkušenou pozici, jako by se jimi necítil dotčený.

Ne, nevěřím, že to tak je, Myslím, že je to spíše taktika. Právě teď, než jsem s vámi začal hovořit, díval jsem se na televizní přenos tiskové konference z Mexika, kterým cestu končil, a první otázka novináře z mexického La Jornada byla na Cháveze, na Latinskou Ameriku a na protiváhu, kterou by Bush vložil, aby Cháveze zastavil, a on na ni neodpověděl, šel pro své druhy; myslím, že nechce poznat pravdu, protože ta není ani u Cháveze, ta je v tom, že lidé v Latinské Americe se probudili, teď, po tolikerém utrpení! V Latinské Americe je 200 milionů chudých, z nich téměř 100 milionů v bídě, a ze Spojených států či z jejich vlády přicházejí návrhy na volný obchod, volný trh, privatizaci, neoliberalismus; to je jedna z příčin našeho utrpení! My navrhujeme něco jiného, hledat alternativní cestu. Lidé se tedy probudili. Není to Chávez, kdo nechce vidět pravdu, oni obcházejí vedlejšími cestami, aby se nesetkali s velkou realitou. Nemá co hledat v Latinské Americe, vláda Spojených států, vláda George Bushe na Latinskou Ameriku zapomněla, a tady jsou výsledky, Latinská Amerika se zvedla a každý den se více vlád distancuje od politiky Spojených států.

Když jste mluvil o charakteristikách a urážkách, také jste jmenoval Condoleezu Riceovou, naši ministryni zahraničí, nazval ji negramotnou a řekl, že trpí sexuální frustrací. Jste gentleman. Co vás nutí říkat tak urážlivé věci, zvlášť o ženě?

Pravdou je, že tohle jsem neřekl. Musíte brát v úvahu neustálé snahy mě satanizovat, nazývat mě diktátorem , tyranem , vyhlazovatelem ; z Washingtonu na mě zkoušeli puč, zabili při něm tady přes 150, 200 lidí, napadali Venezuelu a nikdo neřekl, že to je násilí, co? Nyní odpovídám prezidentu Spojených států či ministryni zahraničí tvrdými slovy a oni pak říkají, že to je násilí, z tohoto pohledu jsem násilník a oni jsou oběti, a to je pomsta, my jsme oběťmi násilí. O žádné ženě na planetě bych nikdy neřekl, že má nějaký sexuální problém. Ne, to je součást mediální manipulace; spíše bych o ní žertoval, že bych jí dal kytku . Při jedné příležitosti jsem řekl - ve snaze o dobrý humor - že nejpravděpodobnější je, že se jí o mně zdá, protože mě každý den volá, Chávez , Chávez , Chávez je hrozbou , říkala to v Kongresu Spojených států, přijela do Evropy a říkala totéž, pak jsem nějak této dámě odpovědět musel, přál bych si, aby o mně mluvila lépe, ale oni se nikdy neodváží nebo s námi nechtějí mluvit a uvést věci na pravou míru. Pro ni - jako pro ženu - mám ohledy, pro prezidenta Spojených států - jako pro lidskou bytost - mám ohledy; ale když znásilňují svět, zabíjejí mnoho dětí, bombardují celá města v Iráku, v Afghánistánu; tolik uškodili nejen světu, i mnoha lidem ve Spojených státech. Ve Spojených státech je 40 milionů chudých. Kdo navštívil oběti Katriny? Kdo navštíví Latinoameričany? Včera jsem četl, že pochytali přes 200 guatemalských emigrantů, vzali jim děti, barbarské! To je hrozné! A to provedla vláda Spojených států, že rozdělila rodiny!

Vladimír SEDLÁČEK

• < Předchozí
• Další >