Jak to vypadá na Ukrajině

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 11. 2007

Twitter

Problém, který máme kolektivně posoudit, je neobyčejně aktuální. Agrese kapitalismu proti sociálním vymoženostem pracujících, které získali pod vlivem úspěchů národů Sovětského svazu a dalších socialistických zemí v urputných třídních bitvách, narůstá a získává tak vpravdě totalitní charakter. Myslím si, že se všichni shodneme, že je to spojeno, kromě dalších příčin, s porážkou socialismu v SSSR a zemích východní a střední Evropy. Pracující Ukrajiny, jakož i v dalších bývalých sovětských republikách, se po restauraci kapitalizmu nejdivočejší formy, přesvědčili na vlastní kůži o „slastech" kapitalistického „ráje", poznali, co to je nezaměstnanost, placené vzdělání a zdravotnictví, co znamená ztratit, asi to nejdůležitější v životě -jistotu v zítřejší den, v budoucnost svých dětí a vnuků.

V mírových dobách, kdy nebyly ozbrojené konflikty, neúroda, epidemie, se počet obyvatel „produktivní" Ukrajiny zmenšil o více než 5 milionů lidí. Podle různých hodnocení, od dvou do sedmi milionů občanů, nenachází ve vlasti uplatnění odpovídající jejich vědomostem, zkušenostem, dovednostem a talentu a jsou nuceni vydělávat prostředky pro existenci svou a svých rodin v zahraničí - v Rusku a České republice, Španělsku a Portugalsku, Řecku a v dalších zemích, kde jsou vystaveni diskriminaci a ponížení. Hovořit v tomto případě o dodržování elementárních, sociálních či dokonce politických právech není možné.
Zdravotní péče se čím dál více stává dostupnou pouze pro zabezpečené lidi. To samé je třeba řici o možnostech členů chudých rodin při získáváni kvalitního vzdělání a specializace.
Po obsazení prezidentského postu V. Juščenkem, přijaly „oranžové" úřady řadu politických rozhodnutí o zvýšení důchodů, mezd pracovníků, v oblasti rozpočtu a dalších výdajů, což zvýšilo v roce 2005 více než o jednu třetinu finanční příjmy obyvatelstva. A to přes pětinásobný pokles růstu ekonomiky a nejvyšší úroveň inflace mezi zeměmi SNS (13,5 %). Život drtivé většiny občanů se však nejen nezlepšil, ale ještě víc vzrostl ukazatel bídy a prohloubila se propast v oblasti příjmů 10 % nejvíce zabezpečených a 10 % nejchudších lidí. Minulou zimu umrzlo více než tisíc lidí, především bezdomovců. Jen v hlavním městě Ukrajiny - Kyjevě je registrováno 14 tisíc bezdomovců.
Při přijímání státního rozpočtu parlament, pod vlivem vlády, pozastavuje - porušuje ústavu - působnost mnohých zákonů, kterými jsou definovány sociální garance a výhody pro veterány, invalidy, příslušníky armády a další kategorie občanů.
Na řadě jsou nové údery životní úrovni lidu: přehodnocení celého systému sociálních záruk, současný aktuální trojnásobný růst cen a tarifů -vzrostou platby za dopravu vlakem, proběhne reforma bytového a komunálního hospodářství, která povede především k růstu cen za nájmy, komunální služby, elektrickou energii a plyn. To už nám sdělili představitelé ukrajinské vlády.
Protilidovou moc málo znepokojuje to, že Ukrajina, která v době sovětské vlády zaujímala přední pozice v Evropě ve většině ukazatelů rozvoje průmyslu, agrárně-průmyslového komplexu, sociální sféry a vědy, dosáhla začátkem roku 2005 pouze 57 % objemu hrubého vnitřního produktu z roku 1989, kdežto Rusko - 82 %, Kazachstán - 103 %, Bělorusko - 111 %.
Jsme svědky toho, jak neúspěšné pokusy vládních kruhů USA a jejich spojenců „zavést pořádek", „upevnit demokracii" v Iráku a dalších zemích, jednajíce v duchu ideologie panamerikanizmu a tak zvané politiky euro-centrizmu, vyprovokovaly dříve nevídanou eskalaci mezinárodního terorizmu, ale i nový, mimořádně nebezpečný fenomén - střet civilizací, protichůdných duchovních a náboženských hodnot. Národy všech kontinentů, byť se nacházejí na různém stupni rozvoje, odmítají jakékoliv projevy neoimperialistické a neokolonialistické politiky, včetně snažení západních mocností unifikovat společenské procesy ve světě, vnutit standardní pro všechny státy, nezávisle na jejich specifice, konkrétních podmínkách a tradicích „matrice rozvoje", nebo, jak bylo přijato je nazývat, „cestovní karty", s ohledem na principy tak zvané „dohánějící" modernizace, představit Evropu jako jediné zosobnění „civilizačního" rozvoje, nositele civilizačních hodnot.
Přijímajíce roli „nejvyššího soudce", při použití dvojakých šablon, se západní mocnosti, a bohužel i Parlamentní shromáždění Rady Evropy, nadutě domnívají, že se mohou vměšovat do vnitrních věcí suverénních států, že ony a pouze ony mají právo zhodnotit v jaké zemi proběhly volby čestně a spravedlivě a v jaké ne, jaký režim je demokratický a jaký diktátorský.
Agresivní politika „silové (urychlené) demokratizace", tupě prováděná západními mocnostmi a především Spojenými státy americkými, vede k vyostření vztahů nejenom s islámským světem.
Přesvědčivým příkladem je - ostrakizmus, kterému Západ podrobuje Bělorusko, národ, který ohromnou většinou přesvědčivě projevil svou vůli při volbě prezidenta své země. Musím zde s lítostí říci, že krátkozraká, prozápadní a pravicová špička Ukrajiny se připojila k realizaci této destruktivní, urážlivé a nespravedlivé politiky vůči sousednímu, přátelskému státu.
Nelze nesouhlasit s názorem známého amerického analytika F, Zakariiho, který ve své knize „Budoucnost svobody", vydané v roce 2003 konstatoval: jestliže základním cílem na začátku XX. století bylo „učinit svět více bezpečným pro demokracii", tak nyni je hlavním cílem „ učinit demokracii méně nebezpečnou pro svět".
My jsme na Ukrajině plně pochopili, jak jsou imperialistickými kruhy efektivně používány v boji proti socializmu „neodmítnutelná" hesla „demokracie", „občanské společnosti", „svobody slova", „čestných a spravedlivých voleb" a další. Jejich cynické a demagogické používání umožňuje: za prvé: odvádět na nějakou dobu pozornost obyvatel od ostrých, sociálních a ekonomických problémů, a za druhé: vyvolávat iluzi, že buržoazní režim je závislý na pracujících při řešení důležitých státních úkolů.
Při prezidentských volbách v roce 2004 se diky tomu podařilo - za podpory Západu - vnutit voličům volbu mezi představiteli dvou proti sobě bojujících zločinecko-oligarchických klanů a zabezpečit tím vítězství chrá-něnce liberálních, nacionálně-šovinistických, prozápadních a proameric-kých sil.
„Vypracovali" technologii oblbování lidí i pro volby do ukrajinského parlamentu a orgánů místní správy, které se uskutečnily 26. března tohoto roku. Zahraniční pozorovatelé (kterých bylo více než 3,5 tisíce) a společně s nimi i Parlamentní shromáždění Rady Evropy si pospíšili oznámit, že „volby byly poprvé v historii Ukrajiny svobodné, průzračné a čestné". Mezi tím, v rámci ukrajinských voleb, smutně zapracoval známý princip: „Není důležité jak hlasují, ale jak se počítají hlasy". Jak musel konstatovat spolupředseda dočasné odborné poslanecké komise jmenované Nejvyšší radou Ukrajiny pro monitorování uplatňování zákonodárství při volbách, tolik masových porušení a falzifikací při sčítání hlasů nebylo strpěno ani při prezidentských volbách v roce 2004. Mnoho hlasů bylo ukradeno komunistické straně, Straně pokrokových socialistů a dalším stranám. Stovkám tisíců voličů pokročilého věku, invalidů, nemocných na lůžku, občanů nacházejících se v zahraničí nebylo umožněno realizovat své ústavní právo zúčastnit se voleb ani ho obhájit soudní cestou. „Veliký demokrat" V. Juščenko nepodepsal zákon o zabezpečení podminek účasti všech občanů při hlasování, který přijal parlament. Toho si však, bohužel, zahraniční pozorovatelé „nevšimli".
Taktéž nechceme přivykat dvojakým šablonám při hodnocení toho, co se děje v postsocialistických zemích, zvláště když je třeba podpořit juščenkovský režim „oranžových" a uvádět ho, navzdory faktům, jako demokratický. Přáli bychom si, aby veřejnost Západu věděla, že občané v buržoazní Ukrajině nemohou reálně obhájit svá ústavní práva ani v Ústřední volební komisi, ani soudní cestou.
Procitnutí našeho lidu, který na přelomu 80. a 90. let minulého století uvěřil demagogii antisocialistických sil, přichází, ale bohužel velmi pomalu. Miliony občanů, kteří při prezidentských volbách podporovali „oranžové", a jsou již více než půl roku rozčarováni „mesiášstvím" V, Juščenka, si v parlamentních volbách znovu „šlápli na ty samé hrábě", když dali své hlasy stranám, které podporují zájmy těch samých zločinecko-oligarchických klanů. Taková koncentrace milionářů a miliardářů v poslanecké sněmovně Ukrajiny ještě nikdy nebyla. Do jimi vytvářené parlamentní koalice, která bude sestavovat vládu, vstoupili i socialisté, kteří již dávno přešli na stranu „oranžových", liberálů a nacionálních šovinistů a zabezpečili vítězství V. Juščenka v prezidentských volbách.
Zvláštností současných parlamentních voleb bylo i to, že prakticky všechny politické síly - i „oranžoví" a s nimi soupeřící „tmavomodro-světlemodří" převzali mnohá hesla komunistů týkající se především zabezpečení sociální spravedlnosti ve společnosti. Společné s dalšími faktory, způsobily seriózní chyby v taktice předvolebního boje vážnou porážku Komunistické strany Ukrajiny. Její zastoupení v Nejvyšší radě, které tvořilo do roku 2002 více než 120 poslanců, se zmenšilo na 21, Ve straně analyzujeme výsledky voleb a příčiny porážky. Svůj hlavní cíl vidí komunisté v obnově důvěry a podpory mas-v dělnické třídě, mezi rolníky, inteligencí a především mezí mládeží, kde je jejich vliv velice slabý.
Pracující naší země sledují s ohromnou pozorností a sympatiemi hrdinný boj studentské mládeže za svá práva ve Francii, boj emigrantů ve Spojených státech amerických a protestní akce v dalších zemích Pro nás je velmi cennou zkušeností boj pracujících Ruska proti potlačováni jejich práv v průběhu takzvané „monetizace výhod".
Avantgardní síly, které organizují pracující k vystupování na obranu jejich práv a svobod nemohou nebrat v úvahu reálnou situaci ve svých zemích. Zejména to, že v podmínkách permanentní hrozby nových krizí v ekonomice, vážných změn v růstu struktury společnosti a růstu specifické váhy důchodců, jsou potřeba nevšední řešení, která by zabezpečila i růst ekonomiky i zachování sociálních výdobytků pracujících a reálnou obhajobu jejich ústavních práv a svobod. Při řešení těchto úkolů je nezbytná koordinace úsilí, slaďování činnosti a výměna zkušenosti protestního boje. Jedním z ostrých problémů, který si zasluhuje naší společné pozornosti je obrana základních práv emigrantů, jejichž počet v Evropě dosahuje několik desítek milionů.
Před tváří zesilující agrese kapitalizmu proti právům a svobodám pracujících a životním zájmům lidstva je zvláště důležité semknout antiimpe-rialistické řady a klást odpor neokoloniafistícké politice Spojených států amerických a jejich spojenců. Zvláště ostrou aktuálnost získávají dnes leninská slova: „Panství kapitálu je mezinárodní. A proto tedy boj dělníků všech zemí za osvobození má úspěch jen tehdy, je-li boj dělníků proti mezinárodnímu kapitálu veden současně." (V. I. Lenin, Spisy, sv. 2, s. 101, Svoboda, Praha 1952.)
Uplynulý rok mě ještě více přesvědči! o nutnosti ustavení orgánu, který by koordinoval činnost pokrokových politických sil a organizoval výměnu zkušeností. Opakuji znovu a znovu: Komunisté potřebují novou internacionálu.

Georgij Krjučkov (Ukrajina), 2006

• < Předchozí
• Další >