Boj proti paktu generací v Belgii

Podrobnosti

Vytvořeno 27. 12. 2007

Twitter

Boj mas, ke kterému došlo v Belgii v druhé polovině roku 2005, byl pro Dělnickou stranu Belgie mimořádnou příležitostí k jejímu intenzivnímu soustředěni se na dělnickou třídu a práci v odborech Vedení strany se chopilo této příležitosti. Hodnocení boje ústředním výborem bylo velmi pozitivní a současně zahrnovalo důležitá poučení pro příští práci. Uvedu některá z nich. První poučení spočívá v důležitostí studia a analýzy směrů a direktiv Evropské unie. Dnes většina velkých bojů v Evropě jsou obranné zápasy proti ekonomickým a sociálním útokům, které jsou na zakázku Evropské unie, jí řízeny a koordinovány. Tyto útoky vyplývají z Lisabonského protokolu z roku 2000 a soustřeďují se na tři hlavní oblasti sociálního uspořádání: sociální jistoty, posuzované jako příliš nákladné, pracovní trh, posuzovaný jako příliš nepružný a vzdělání, posuzované jako špatně přizpůsobené požadavkům zaměstnavatelů.

Evropská unie si stanovila cíl, stát se nejdynamičtější a nejvíce konkurence schopnou ekonomikou ve světě do roku 2010. To předpokládá překonat USA. V oblasti sociálních jistot a pracovního trhu jsou však USA „daleko vpředu", přinejmenším z pohledu evropského velkokapitáiu.
My jsme vždy věnovali pečlivou pozornost direktivám Evropské unie, Lisabonský proces byl předmětem tří vydání našeho teoretického časopisu „Marxistická studia" v letech 2002, 2004 a v květnu 2005. Od počátku roku 2004 přešla strana do stavu pohotovosti. V září 2004 belgická vláda oznámila svůj záměr realizovat plán prodloužení délky zaměstnání, omezení systému předčasných důchodů a navráceni starších nezaměstnaných do pracovního procesu. Strana se chopila této příležitosti a od tohoto okamžiku se připravovala na rozsáhlý národní střet.
Vědoma si výbušného charakteru této záležitosti vláda vedla ideologickou kampaň s cílem připravit veřejné mínění a získat podporu vůdců odborů. Po celý rok jsme vedli protiofenzivu založenou na argumentech. V této fázi jsme oslovili hlavně odborové skupiny, abychom vytvořili frontu odporu uvnitř odborových struktur. Poskytli jsme přesnou a marxistickou analýzu záměrů vlády, zatímco vláda paralyzovala odborové vůdce při tajných jednáních.
Druhé velké poučení je v tom, že není pouze důležité mít dobrou analýzu,ale ta musí být především srozumitelná veřejnosti. Aspekt komunikace také hraje důležitou úlohu. Zahájili jsme naši protíkampaň před koncem roku 2004. Kjejímu vedení jsme použili různé druhy masové komunikace. Kampaň se soustředila na hlavní záměr, specifické heslo a všeobecné požadavky.
Strana přijala jako hlavní záměr heslo: „Především lidé, a ne zisk!" To je heslo, které ústřední výbor stanovil jako základní heslo strany na pět let,
Specifické heslo, které jsme vybrali pro tuto kampaň je: „Šest set tisíc nezaměstnaných, proč pracovat déle?" (Nutno poznamenat, že v Belgii je 600 000 nezaměstnaných). Toto heslo má především za cíl spojit do společného boje mladé i starší, ty kteří mají práci i ty, kteří ji nemají. Navíc ukazuje na zjevný rozpor v úmyslu vlády a otevírá debatu o skrytých vládních motivacích. A konečně řeší problém společnosti: někteří mají pracovat až do smrti, zatímco jiní jsou odsouzeni k nezaměstnanosti. Výběr tohoto hesla se ukázal jako velmi rozumný. S tímto heslem jsme se trefili a posílili duch odporu v odborech a v masách
Strana se také rozhodla propagovat všeobecné požadavky. Požadovali jsme právo na předčasný důchod ve věku 55 let s povinným zaměstnáváním mladých nezaměstnaných. Tento požadavek také vyjadřuje shodný zájem spojující mladé i staré ve společném odmítnutí prodloužení odchodu do důchodu.
Vyzbrojeni těmito dvěma zbraněmi jsme konfrontovali mnohé rozbory, předkládané vládou a instituty zaměstnavatelů, které měly prokázat, že pracovat déle je nevyhnutelné.
Vláda nelitovala jakéhokoliv úsili, aby získala podporu vedení odborů pro pakt prodloužení odchodu do důchodu. V říjnu 2005, po měsících tajných a polotajných vyjednávání, byl konečně odhalen plán vlády, směřující k dlouhodobé likvidaci možností odchodu do důchodu před dosažením 60 let. V tomto okamžiku strana vrhla všechnu svou energii a bojovou sílu na váhy, aby zajistila, že plán bude odmítnut. Dne 8. října 2005 sociálnědemokratické odbory vyhlásili generální stávku. 23. října obě dvě velké odborové centrály vyhlásily generální stávku a svolaly národní demonstraci. Na této demonstraci prošlo ulicemi Bruselu 100 000 účastníků.
Třetí základní poučení je simultánnost a rovnováha mezi třemi důležitými úkoly strany v třídním boji. Formulovali jsme naše úkoly v hnutí podle trojúhelníkovému modelu MOU: mobilizovat-organizovat-uvědomovat. Tyto tři úkoly nesmí být od sebe izolovány. 1/ Mobilizovat Nepřebrat odpovědnost za úkoly vedení boje vede k intelektualismu a k izolované pozici mimo samotný střet. 2/ Uvědomovat. Zapomenout na účinnou politickou práci znamená upadnout do živelnosti a ekonomismu. 3/ Organizovat. Opominout požadavek organizovanosti vede k slepé aktivitě, která je zaplacena organizační stagnací strany a hořkým zklamáním po boji.
Z hlediska MOU jsme vedli jednu z nejlepších kampani v historii strany. Během Čtyř měsíců jsme byli schopni získat 500 nových členů strany. Nikdy bychom takto neuspěli bez řízení třídního boje, bez správného politického a taktického vymezení a bez smyslu pro organizovanost.
Ústředním cílem této kampaně bylo získat velký počet odborářů a dělníků v průběhu boje. Je to poprvé v historii strany, kdy náborová kampaň byla vedena v takto velkém měřítku. V počátcích to byly hlavně střední kádry strany, které kampaň vzaly do svých rukou. Ale postupně více a více dělníků a odborářů samotných přivádělo nové členy z okruhu svých známých a kolegů. Výsledkem je, že máme více než 500 nových členů od 15. října 2005, téměř polovina z nich jsou odboráři. Velkou výzvou je nyní vést tuto novou zálohu tak, aby maximální počet z nich se z poradních členů stal členy základních stranických buněk.
Čtvrté velké poučení je o důležitosti práce v odborech. V minulosti strana zaujímala sektařský přístup k odborům. Provedli jsme kritické zhodnocení této etapy, kdy jsme šli proti Leninovým myšlenkám obsaženým v jeho práci „Dětská nemoc 'levičáctví' v komunismu". Vymýšleli jsme mnoho argumentů, jak obejít tyto poučky. Ale žádný z těchto argumentů neobstál ve zkoušce času. V boji proti „smlouvě generací" jsme přijali jinou politickou linii směrem k odborům: Považujeme odbory za masové organizace dělníků, hledajíc! spojenectví, podporující vše, co je pozitivní, diskutující intenzivně uvnitř svých organizací, vedoucí boj, jak jen je to možné proti kapitulantským tendencím. Místo přístupu směřujícímu k roztržce, chceme odbory posílit a získat v nich odpovídající pozici. To se v odborech setkalo s velkou vstřícností a mnoho odborářů nám gratulovalo ke změně našeho postoje.
Nyní strategii směrem k odborům vzaly za svou všechny struktury strany, od spodu k vrchu. To otevírá velké perspektivy pro všeobecné volby, které se budou konat v roce 2008.
Závěr
Hnutí proti „smlouvě generací" v Belgii nápadně ukázalo, že dělnická třída je a zůstává motorem změny ve společnosti. Toto hnutí, stejně jako v ostatních evropských zemích, odmítlo v praxi teorie úpadku, které šíři poraženectví v třídním boji po pádu berlínské zdi. Prokazuje důležitost práce v odborech. Strana právě vydala číslo časopisu „Marxistická studia", v němž Peter Mertens, člen předsednictva strany, teoreticky podporuje tato zjištění a odmítá likvidační směry, stejně zleva, tak i zprava. Strana připravuje sjezd, který především shrne bohaté zkušenosti v kampaních vedených stranou. Tento sjezd učiní závěry ze všech těchto poučení, abychom byli více marxisté-leninisté uvnitř strany a více taktičtí směrem k veřejnosti.

Wouter van Damme (Belgie), 2006

• < Předchozí
• Další >