Africký zlom - neúspěšný tlak na Zimbabwe

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 8. 2008

Twitter

Dne 12. července Rada bezpečnosti OSN odmítla rezoluci o sankcích proti Zimbabwe, navrženou Spojenými státy a Velkou Británií. ČLR a Ruská federace využily svého práva veta. Proti rezoluci hlasovaly i Jižní Afrika, Libye a Vietnam. Indonésie se zdržela. Návrh rezoluce obsahoval zákaz dovozu zbraní, sankce proti prezidentu Mugabemu a dalším 13 členům jeho vlády. V Harare měl mít i trvalou misi zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN.

Mimořádný ohlas vyvolal na Západě ruský postoj. Na posledním zasedání G8 v Japonsku prezident Medveděv souhlasil se začleněním pasáže o Zimbabwe do závěrečné rezoluce a přesto následovalo veto. Podle představitelů USA a Velké Británie podrývá takové chování důvěru k Rusku jako členu G8. Stálý představitel USA v OSN položil oficiální dotaz v tomto smyslu. Ruské ministerstvo zahraničí bez vzrušení odpovědělo, že v prohlášení G8 nestálo ani slovo o podpoře rezoluce proti Zimbabwe. RB OSN a navrhovaná rezoluce nejenže by násilně komplikovala již tak složitou situaci, ale nutila by zatahovat Radu bezpečnosti do řešení otázek mimo její kompetence. Ruská strana zdůraznila, že právo sankcionovat stát lze v případě vznikajícího ohrožení mezinárodního míru. Zde měla být rezoluce pouze vyjádřením nesouhlasu Západu s výsledky prezidentských voleb.

Záludnost jak u koho

Podstata však nespočívá v záludnosti ruského vedení. Ruské vedení dlouhou dobu váhalo, zda se má přidat k Západu nebo k ČLR. Nakonec význam vztahů s ČLR převážil. Čínské neoficiální tlaky na Medveděva byly velké. Pro ČLR představuje Afrika, do jejíž ekonomiky investovala nesmírné finanční prostředky a postupně z ní vytlačuje Západ s jeho neokoloniální politikou, prioritu. V Africe pracují desítky tisíc čínských expertů a africké zdroje ropy a dalších surovin jsou pro ČLR nenahraditelné. ČLR přistupuje velmi vážně k postojům Africké unie, která se vyjádřila proti sankcím a navrhla vedení Zimbabwe, aby jednalo s opozicí o vytvoření vlády národní jednoty - což je pravděpodobně jediné správné východisko ze stávající situace. Zimbabwe je považována Západem, společně s Běloruskem, Kubou, Venezuelou, KLDR a Íránem, k darebáckým státům. A Robert Mugabe za stejného zlosyna jako prezidenti Alexandr Lukašenko, Hugo Chávez nebo Mahmúd Ahmadínežád.

Trocha historie

Mugabe (84) náleží k nejzkušenějším světovým politikům. Do boje za národní osvobození tehdejší britské kolonie Jižní Rhodésie, ve které vládl krutější britský apartheid než v Jižní Africe, se zapojil v roce 1960. V roce 1963 založil stranu Africký národní svaz Zimbabwe (ZANU). A ihned na to byl na 11 let uvržen do britského vězení. V dubnu 1980 ZANU zvítězila v prvních demokratických volbách, země získala nezávislost a Mugabe se stal premiérem. Od roku 1987 je prezidentem republiky.

A proč se stal Mugabe tak nenáviděným politikem pro Západ? Mugabe od počátku odmítal podřídit se politice západních zemí a stát se jejich poskokem. Zimbabwe realizuje nezávislou a aktivní zahraniční politiku. Zimbabwská armáda sehrála klíčovou úlohu ve stabilizaci situace v Kongu po svržení diktátora Mobutua a překazila záměry Západu o ovládnutí země. Podstata sporu vězí ve vlastnictví pozemků. Zimbabwe je přes nemalé zdroje surovin převážně agrárním státem. Od počátku koloniální diktatury až donedávna vlastnili zemědělskou půdu Britové, využívající zimbabwské obyvatelstvo jako pracovní sílu za podmínek rovnajících se nevolnickým.

Miliony bezzemků žily v bídě na hranici života a smrti. Ti se také stali hlavní oporou národně osvobozenecké revoluce. Ke konci 70. let, kdy již bylo zřejmé, že revoluce zvítězí, donutili Američané a Britové revoluční vůdce zahájit jednání, jehož výsledkem byl kompromis. Politickou moc převzali vítězové demokratických voleb, kteří museli slíbit, že nesáhnou na vlastnictví bílých kolonizátorů. Američané a Britové se zavázali, že poskytnou 10 miliard USD na výkup pozemků od bílých vlastníků. Slib nedodrželi a nahradili ho návrhem, že poskytnou prostředky pouze tehdy, pokud Zimbabwe přijme program přestavby ekonomiky zpracovaný MMF.

Vražedný MMF

Realizace přestavby přivedla zemi do ekonomické krize a k likvidaci průmyslové i zemědělské produkce, podobně jako ve většině států, které se podrobily záměrům MMF. Důsledkem byla rostoucí chudoba a zejména bezvýchodné postavení většiny obyvatel. Po 20 letech svobody zůstávala půda stále v rukou bílých vlastníků. Britové měnili obrovské několikatisícové farmy v soukromé rezervace pro anglické lovce. Rolníci začali zabírat půdu násilím. Parlament byl nucen přijmout řadu zákonů o zemědělské reformě, podle kterých vláda přebírala půdu. Vyplácela však pouze hodnotu budov a strojů, nikoli pozemků, které oprávněně považovala za vlastnictví lidu. Mugabe, který byl až do té doby nejváženějším přítelem Západu, se stal ze dne na den krvavým diktátorem . Země se bez jakéhokoli rozhodnutí o sankcích OSN dostala do absolutní hospodářské izolace. Krizi zvýšilo i sucho v letech 2006 a 2007. Začala vnější kampaň vyzývající k odstranění Mugabeho. Přirozenou nespokojenost lidu se zhoršením životní úrovně, vyprovokovanou Západem, využili energicky Britové. Vytvořili opoziční stranu Hnutí za demokratické přeměny a našli pro ni i vhodného vůdce. Bývalé metropole jsou charakteristické vlčí dravostí a vytrvalostí. Další návrhy rezolucí se nyní jen pohrnou...

Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >