Afghánistán: Nejen modlitby, ale i jednání

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 11. 2008

Twitter

S trvale se zvyšujícím odporem afghánských sil odporu, rostoucími ztrátami okupačních vojsk (letos padlo 100 Američanů a 236 jejich spojenců, 1000 bylo zraněno) klesá optimismus přeměny Afghánistánu v bezpečnou a poddajnou kolonii. Zásadní pochybnosti o úspěchu vojenského řešení vyjádřil britský ambasador v Kábulu, sir Sherard Cowper-Colles v rozhovoru s francouzským zástupcem velvyslance Francoisem Fitouem, jehož celý záznam z jednání pronikl na veřejnost a byl opublikován ve francouzském listu Le Canard enchainé .

Cowper-Colles uvedl: Bezpečnostní situace se zhoršuje, stejně i korupce a prezident Hamíd Karzáí ztratil jakoukoliv důvěru. Koaliční síly zajišťují přežití režimu, který by ihned zkolaboval. Jediným východiskem je nahrazení Karzáího 'přijatelným' diktátorem, což by mohlo umožnit stažení 8000 britských a 3000 francouzských vojáků v horizontu 5 - 10 let. V podstatě je to jediný reálný pohled na situaci a je potřeba připravit veřejnost v USA a Evropě, aby ji akceptovala. Britská vláda nepopřela vyjádření velvyslance, pouze uvedla, že hodnocení bylo přehnané. Podle britského tisku zorganizovala únik informace ta část francouzské politické scény, která odmítá účast v Američany vedené okupaci.

U příležitosti předání funkce svému nástupci zdůraznil britský brigádní generál Marc Carleton Smith, velitel 16. výsadkové brigády, nasazené v Afghánistánu, že válka nevede k vítězství a jedinou variantou urovnání situace v Afghánistánu je kompromis, umožňující začlenění představitelů Tálibánu do politického systému země. (Nevím, kolik on a jeho podřízení museli zavraždit nevinných dětí, žen a mužů, než dospěl k takovému poznání. Stačilo, aby si před svým nasazením do Afghánistánu přečetl výběr z informací světového levicového tisku, včetně mých a dalších článků v Haló novinách.) V červnu 2008 převzal velení ISAF (Mezinárodní asistenční bezpečnostní síly OSN) americký generál David McKiernan. V září překvapil všechny, včetně prezidenta George Bushe, nejdříve žádostí o posílení okupačních sil o dalších 15 tisíc mužů k obraně hlavních zásobovacích tras, později návrhem na zvážení ukončení konfliktu na základě jednání s představiteli Tálibánu. Jeho předchůdce, generál Dan K. McNeill, požadoval na Kongresu vyslání 400 tisíc mužů k pacifikaci Afghánistánu.

Američany instalovaný afghánský prezident Karzáí oznámil 30. září 2008, že už dva roky usiluje přesvědčit saúdského krále Abdullaha, aby se podílel na zprostředkování schůzky s vůdcem Tálibánu, mulou Mohamedem Omarem (hlavou státu za vlády Tálibánu 1996-2001 a nepřítelem USA číslo 2). Karzáí rovněž vyzval Omara k návratu do země a práci pro štěstí lidu . V podstatě mu nabídl podíl na moci a zaručil bezpečnost při pobytu v Afghánistánu. Omar nabídku ihned odmítl a zdůraznil, že Spojené státy míří ke stejně katastrofální porážce jako Sovětský svaz. Podle nepotvrzených zpráv proběhla koncem září v Mekce, za účasti saúdského krále Abdullaha tajná jednání představitelů afghánské vlády a hnutí Tálibánu. Význam schůzky podtrhuje i skutečnost, že se konala ještě v postním měsíci ramadánu a král přerušil povinný půst.

Saúdská Arábie byla jednou z mála zemí, které oficiálně uznaly tálibánskou vládu, její vliv je v Kábulu ze všech muslimských zemí největší. Vzhledem k vazalskému vztahu mezi Karzáím a americkým velením nemohl Karzáí přednést svůj návrh bez amerického souhlasu. Vystoupení vojenských velitelů i představitelů dosazené vlády jen potvrzují bezvýchodnost pokračování vojenské stabilizace Afghánistánu, jejímž cílem je umožnit nadnárodním monopolům klid pro neomezenou těžbu surovin i přepravu ropy a zemního plynu z Kaspické pánve k námořním terminálům. Zločin bývalého generálního tajemníka OSN, na jehož doporučení byla americká invaze do Afghánistánu podpořena vysláním vojenských sil ISAF pod vlajkou OSN a později vojenského kontingentu NATO, nese hrůzostrašné ovoce. Horor, který pro afghánský lid započal 7. října 2001, pokračuje s rostoucí intenzitou.

Počty lidí, které válka vyhnala ze země, a obyvatel vyvražďovaných civilizovanými Američany a Evropany se nedají odhadnout. Zaměstnání nemá 80 % obyvatel, průměrná délka života činí pouhých 44 let, dětská úmrtnost je nejvyšší na světě - 161 dětí na 1000 narozených, stejně tak i úmrtnost rodiček při porodech, pětina dětí umírá do pěti let věku, jeden lékař připadá na 6000 obyvatel. V zemi bují organizovaný zločin, v jehož čele stojí překupníci opia. Děti jsou unášeny, prodávány do otroctví, jsou jim odebírány orgány a pak jsou zabíjeny. Pouze čtvrtina obyvatel má přístup k pitné vodě, jen 6 % obyvatel má sporadicky elektřinu. Síly ISAF, stejně jako americká vojska prosazující Trvalou svobodu , zabíjejí beztrestně obyvatele a vydávají je za bojovníky odporu. Sami jsme poznali, že řešení vnitropolitické situace v jakékoliv zemi, byť i vedené dobrým úmyslem, nikdy nepřispělo k vyřešení situace.

Východisko je zřejmě jediné: mírové uspořádání by měly pod vedením OSN zajistit muslimské státy, a to včetně záměny vojsk OSN. Pokud zde budou vraždit a loupit po zuby ozbrojení křesťané, situace se nezmění. (dotyčný byl v letech 1984-89 vojenský přidělenec v Afghánistánu)

Karel KLUZ, Halo noviny

• < Předchozí
• Další >