Salvador se zbavuje následků zločinů Ronalda Reagana

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 4. 2009

Twitter

Vítězství novináře Maurícia Funese, kandidáta bývalých partyzánů z Fronty Farabunda Martího za Národní osvobození, v prezidentských volbách v Salvadoru, může symbolicky představovat dlouho očekávaný konec zlého snu. Tragédie této země a celé Střední Ameriky se prohloubila v letech 1981-89 v důsledku podpory krvavých diktatur tehdejším prezidentem USA Ronaldem Reaganem, napsal Argemiro Ferreira v brazilském listu Vermelho. Bývalý veselý herec, který se dostal do Bílého domu díky krizi zajatců v Iránu, je dnes Republikánskou stranou v USA oslavován jako hrdina a svatý pastor. Ale eskalace jeho vměšování do salvadorské občanské války, včetně finanční injekce miliard dolarů formou vojenské pomoci, zvýšila počet mrtvých na 80 000 za 12 let občanské války - z 95 % to byly podle odhadů OSN oběti vlastní vlády.

Je třeba vzít v úvahu, že Salvador je nejmenší zemí Střední Ameriky a jediný nemá přístup ke Karibskému moři. Má téměř sedm milionů obyvatel a hraničí se třemi mnohem většími státy, kterými jsou Guatemala, Honduras a Nikaragua na západním středoamerickém pobřeží Pacifiku.

Konzervativní ideologové prezidenta Reagana, z nichž někteří, jako Jeane Kirkpatricková a Eliot Abrahams, dokazovali v dané době, že v této zemi probíhala válka svého druhu, něco jako Armagedon - na jedné straně síly dobra (křesťanský a demokratický Západ) proti impériu zla (ateistický komunismus).

Entusiasmus velvyslance Whiteho

Reagan následoval své předchůdce Johna Kennedyho a Lyndona Johnsona, kteří zahájili propagandistickou kampaň s cílem prodat válku ve Vietnamu, Reagan přišel s něčím, co nazval bílým dopisem , aby ospravedlnil vměšování v Salvadoru. V textu pominul sociální realitu země a definoval situaci jako učebnicový příklad nepřímé vojenské agrese komunistických mocností prostřednictvím Kuby .

O něco více než rok před zvolením Reagana se zhroutila diktatura Somozovy rodiny v Nikaragui. V říjnu 1979 byl v Salvadoru generál a prezident Carlos Humberto Romero, vítěz podvodných voleb v roce 1977, sesazen cestou převratu, kterým se dostala k moci umírněná junta čtyř civilistů a jednoho vojáka. Ta slíbila volby. V Bílém domě seděl prezident Jimmy Carter, který v zahraniční politice kladl důraz na lidská práva. Obnovil vojenskou pomoc Salvadoru (zastavena v roce 1977). Poslal tam malou skupinu vojenských poradců a jmenoval velvyslancem neklidného a snad příliš dynamického Roberta Whiteho.

White - liberál s dobrými úmysly, s vlastními ideály a rozumnými zkušenostmi v Latinské Americe - vsadil na Josého Napoleona Duarteho, křesťansko-demokratického politika, který byl obětí vojenského útlaku a přijal členství v juntě a později funkci prezidenta. Viděl v něm jistou protiváhu levici. Ale z vojenské skupiny se zvýrazňoval šéf špionáže major Roberto D'Aubuisson, vycvičený ve škole Amerik - škole diktátorů - armády Spojených států.

Patologický vrah v činnosti

D'Aubuisson, kterého později velvyslanec White nazýval patologickým vrahem, zahájil kariéru organizováním vraždy arcibiskupa Oscara Romera, kritika vojenského útlaku, v březnu 1980 v průběhu mše. Major byl hlavním podezřelým, až o několik roků později bylo prokázáno, že vražda v katedrále byla provedena eskadrou smrti a polovojenskými skupinami jím vytvořenými. V roce 1981 založil major ultrapravicovou stranu ARENA (Republikánská nacionalistická aliance), jež ztratila svou moc až v letošních volbách. D'Aubuisson, který byl antisemitou a sympatizantem Hitlera, říkal otevřeně - jak zaregistroval Washington Post v srpnu 1981 - že jedině povraždění 300 000 lidí povede v Salvadoru k míru.

Kromě toho, že viděl komunisty pod vlastní postelí, vídal je také v rezidenci amerického velvyslance. Když byl v roce 1980 na několik dní zatčen a obviněn z konspirace s cílem svrhnout převratem vládu, poslal své příznivce protestovat před dům Roberta Whiteho, kde vykřikovali urážky a zvedali hesla, která požadovala odchod velvyslance: White komunista! Pryč ze Salvadoru! Běž na Kubu!

V USA Reagan uvěřil. Deset dní po své instalaci v lednu 1981 oznámil první rozhodnutí v zahraniční politice, náhlou demisi velvyslance Whiteho. Žádné překvapení se nekonalo. Zdálo se, že Reagan během své činnosti posílá denně nové povzbuzení na různá místa kontinentu. Hlavně ale do Salvadoru, kde rostlo násilí cestou zastrašovacích akcí.

Haig a jeptišky, které se nemodlily

Koncem června vojáci obsadili Národní univerzitu (pak byla zavřena) a pobili více než 50 osob. Po zvolení Reagana v listopadu bylo mučeno a zavražděno pět představitelů FDR, spojence FMLN. V prosinci vojáci znásilnili, zabili a pohřbili čtyři americké náboženské pracovnice, které byly činné v sociální oblasti. Ony se zřejmě nemodlily, řekl později lehkomyslný Alexandr Haig, Reaganův ministr zahraničních věcí.

Ještě jako zvolený prezident, tedy před nástupem do úřadu, Reagan s poradci jako Kirkpatricková přijal podnikatele ze Salvadoru a zaručil jim, že zvýší vojenskou pomoc Spojených států. Současně Kirkpatricková a Vernon Walters odcestovali do různých zemí, včetně Argentiny generálů (a zmizelých lidí) a do Chile Pinocheta, aby je ujistili, že lidská práva už nejsou základem zahraniční politiky Spojených států.

Dopad změny vlády byl dramatický. Rok po převzetí vlády americká média oznámila další masakry vesničanů přisuzované vojákům. V největším, El Mozote, bylo více než 100 mrtvých. A v reportáži na první straně Crewsweeku byla začátkem listopadu 1982 oznámena tajná válka USA proti Nikaragui na hranicích s Hondurasem.

Zlý sen Salvadoru měl skončit v roce 1992. V tomto roce zemřel D'Aubuisson na rakovinu a byly podepsány mírové dohody, zprostředkované OSN, která zřídila Komisi pravdy k vyšetření masakrů, vražd a mučení. Ale chyběla porážka strany, která založila eskadry smrti. Podle D'Aubuissona měly povraždit nejméně 300 000 Salvadorců. ARENA padla až letos.

Překlad Vladimír HORÁK

• < Předchozí
• Další >