Mezinárodní pirátství pod heslem humanitární intervence

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 9. 2009

Twitter

Koncem letošního července se západní centra moci vedena Spojenými státy poprvé pokusila oficiálně uzákonit tzv. humanitární intervence, synonymum pro lstivou formulaci vojenských intervencí do vnitřních záležitostí nezávislých států pod záminkou zabránění hromadnému narušování lidských práv a válečným zločinům. Humanitární intervence byla vyzkoušena v roce 1999 proti SFRJ. Po 78 dní bombardovalo letectvo USA a evropských členů NATO suverénní stát a zavraždilo při tom tisíce nevinných občanů. Intervence byla vedena ve prospěch albánských ozbrojených organizací, aby jim ulehčila realizaci vybíjení Srbů v Kosovu.

Přesně 10 let po zrůdném zásahu se západní velmoci rozhodly zveřejnit svůj záměr rozšířit areál humanitárních intervencí na celý svět a přidat mu mezinárodněprávní aspekt. Za zkušební balonek byl vybrán referát generálního tajemníka OSN na zasedání Valného shromáždění OSN 28. července. Snažil se v něm vysvětlit svůj pohled na princip odpovědnosti za obranu uvedený v rezoluci Celosvětového summitu OSN v roce 2005. Tehdy šlo o snahu OSN společně předcházet tak těžkým zločinům, jakými jsou genocida, etnické čistky, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Nyní, podle Pan Ki-muna, přišla doba vypracovat mechanismus realizace, který však vidí velmi osobitě. Ve své zprávě se odvolává na tragickou zkušenost Rwandy v roce 1994 a vyzývá k transformaci slibů odpovědnosti do praxe a k poskytování rozhodné odvety za porušování lidských práv. Nezájem a cynismus některých vlád prý často brání OSN jednat účinně a včas.

Bezesporu, myšlenku poskytnout světovému společenství reálné možnosti a kompetence k předcházení válečných zločinů je potřeba jen přivítat. Přesto nemůže nevyvolat obavy skutečnost, že výzvy k humanitárním intervencím pod jménem OSN slyšíme v okamžiku, kdy USA a NATO otevřeně hrozí suverénním státům Íránu a Súdánu a válčí na teritoriu Pákistánu. O vyvražďování obyvatelstva v předcházejících humanitárních operacích generální tajemník cudně pomlčel.

Nyní jde o pokus zlegalizovat na úrovni OSN právo na ozbrojenou interferenci do záležitostí těch států, ve kterých podle mínění USA, NATO a EU, dochází k hrubému narušování lidských práv. Zbavit se tak problémů s vnitřní opozici, protože zásah by byl v souladu s rezolucí OSN.

Pozornost vyzývá i fakt, že za prosazení humanitárních operací lobbuje Vatikán, který svým provokačním uznáním samostatnosti Chorvatska v roce 1991 dal zelenou masovým zločinům proti lidskosti na teritoriu SFRJ. Představitel Vatikánu v OSN, aniž jmenoval konkrétní zemi, uvedl, že mnohé vlády se nevyrovnaly s povinností ochránit své občany a napomáhaly genocidám a nyní by měly být postaveny před mezinárodní soudy. Adresáti podobných obvinění jsou pochopitelně dobře známi. Jsou to vlády odmítající prozápadní politiku architektů nového světového řádu a musí být proto násilně zbaveny moci.

Za posledních 10 let Spojené státy a jejich spojenci (včetně ČR) realizovaly dvě humanitární akce . Kromě SFRJ napadly Irák pod záminkou vlastnictví zbraní hromadného ničení, což se nikdy nepotvrdilo. Analogické záminky jsou nyní veřejnosti vnucovány vůči sousednímu Íránu. Poslední měsíc se k nim přidala obviňování z narušování lidských práv, v souvislosti se Spojenými státy vyvolanými nepokoji v průběhu prezidentských voleb.

Podobné hrozby jsou na denním pořádku vůči vládě Súdánu, provádějící nezávislou politiku, orientovanou na ekonomickou spolupráci s ČLR. Zatykač vydaný na prezidenta Omara al-Bašíra Mezinárodním trestním soudem OSN v Haagu na základě obvinění z válečných zločinů a genocidy v provincii Dárfúr může být realizován pouze humanitární intervencí do Súdánu, požehnanou generálním tajemníkem a Radou bezpečnosti OSN.

Washington i Brusel mají dlouhodobou zkušenost v manipulování světovým veřejným míněním. V roce 1999 vnutily světu jako hlavní motiv pro agresi téměř umělecky zrežírované tzv. krveprolití v Račaku . Tehdy srbské politické síly vytěsnily albánské povstalce a donutily je ustoupit do horských oblastí. Srbové však dovolili, aby akci přihlíželi korespondenti Associated Press, kteří celou policejní akci k obsazení vesnice Račak zdokumentovali. V průběhu akce padlo několik desítek albánských teroristů v amerických uniformách, vyzbrojených západními zbraněmi. Druhý den se dostavila do Račaku verifikační mise OBSE, vedena koordinátorem z CIA Williamem G. Walkerem, doprovázena skupinou amerických žurnalistů. Výsledkem jejich cesty byl lživý dokument o smrti mnoha desítek žen a děti, který byl okamžitě rozšířen světovými mediálními agenturami. Dokument AP byl ihned stažen z oběhu. Walker se proslavil mnoha provokačními akcemi vedenými CIA v Salvadoru, Hondurasu, Bolívii a Peru.

Tři dny poté vyhlásila tehdejší ministryně zahraničí Madeleine Albrightová nutnost zahájení vojenské akce proti SFRJ. V současnosti je jediným mezinárodněprávním ustanovením, které poskytuje právo na uskutečnění vojenské operace proti jinému státu, článek 51 Charty OSN, který přiznává členům OSN právo individuální či kolektivní sebeobrany v případě ozbrojené agrese.

Pokud by v budoucnosti došlo bez změny legislativy OSN k přepadení jakékoli země, bude považováno za nejtěžší mezinárodní zločin, proti kterým tak rozhodně vystupuje Pan Ki-mun.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >