Oživení ekonomiky v Evropě - rétorika a skutečnost

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 9. 2009

Twitter

Politici a média v Paříži i Berlíně euforicky ohlašují konec recese a start obratu v ekonomice. Torsten Riecke v Handelsblattu deklaruje: Nejhorší spád od II.světové války je pryč. Noční můra skončila. Německá ekonomika se vzpamatovala z utrpěného šoku mnohem dříve, než to kdokoliv očekával a ve druhém čtvrtletí dosáhla růstu 0,3 %. Frankfurter Algemeine Zeitung uvádí: Recese se v šestnácti zemích eurozóny blíží ke svému konci zejména díky váze ekonomik Francie a Německa. Ve 2. čtvrtletí došlo pouze k nepatrnému poklesu o 0,1 %. V prvním čtvrtletí to bylo o 2,5 %. Financial Times Deutschland hlásí: Krize je za námi. Od roku 2006 burzovní experti nikdy nehodnotili tak optimisticky perspektivy německé ekonomiky.

Dočasné zotavení finančních trhů je rychle využíváno k vytváření představ o růžové budoucnosti. Všechny deklarace jsou kombinací podvodů a vypočítavosti. Životním zájmem politiků a finančních hráčů je představovat vývoj na světových burzách v nejlepším světle. Zatím však zde není nic, co by potvrzovalo příznivý, dlouhodobý rozvoj světové a evropské ekonomiky. Posledně zaznamenaný minimální ekonomický růst není, vzhledem ke způsobu, jakým vlády napříč Evropou otevřely své pokladny k záchraně bank, žádným překvapením. Stovky miliard ze státních fondů byly dány k dispozici největším finančním institucím, aniž by byli členové správních rad bank a jednotliví finančníci odpovědní za vyvolání krize voláni k odpovědnosti. Banky nejenže si mohly samy a bez kontroly diktovat svým vládám výši záchranných balíků, ale nyní na celém procesu štědře profitují. Miliardy, poskytnuté bankám, jsou využívány jako zdroj dalšího obohacování. Zachráněné banky nyní poskytují zadluženým vládám, které jim poskytly pomoc, vysoce úročené kredity.

Pro finanční oligarchii se stala krize výhodnou možnosti, jak ve spolupráci s odbory zlikvidovat zbytky sociálních vymožeností, které dělnická třída vybojovala za desetiletí v období existence světové socialistické soustavy. Jaká je reálná ekonomická situace?

V porovnání s posledním rokem, se snížila výkonnost německé ekonomiky ne méně než o sedm %. Za několik měsíců skončí prostředky na vyplácení šrotovného, které urychlí úpadek automobilového průmyslu. Důsledky pro ocelářská, strojní a chemická odvětví jsou markantní již teď. Problém nadbytku dělníků se dodnes snažila německá vláda řešit zkracováním pracovní doby. Pokud by 1,4 milionu dělníků se zkráceným úvazkem doplnily řady nezaměstnaných, přesáhl by celkový počet pět milionů. Německé odbory a závodní rady se předhánějí v návrzích na snižování mezd a zříkání se dlouhodobých kontraktů, což ve spojení s rostoucí nezaměstnaností snižuje příjmy z daní a prohlubuje státní deficit v oblasti sociálních programů.

Již nyní celá řada zemí EU jako Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Maďarsko, Itálie, Řecko, Španělsko a Velká Británie čelí státním bankrotům. Státní dluh se povážlivě zvyšuje i v Německu a Francii. Počátkem tohoto týdne oznámila německá Federace daňových poplatníků , že se státní dluh do konce roku 2009 zvýší o 140 miliard eur. Celková suma dluhů federálních, spolkových států a místních samospráv, včetně částek ze státních fondů a garancí poskytnutých na stabilizaci bankovního sektoru činí 1600 miliard eur. Pouze roční úroky z dluhů představují zhruba 71 miliard eur. Nedávno schválil Bundestag tzv. dluhovou brzdu , která zavazuje příští německé vlády přijímat drastická rozpočtová omezení. Lze proto očekávat, že předvolební sliby všech politických stran, skončí po sečtení hlasů po volbách 27. září v koši na odpadky.

Rétorické výlevy o konci krize mají především zmást dělnickou třídu a pracující a předcházet tak sociálním protestům, zatímco za scénou buržoazie připravuje bezprecedentní útok na životní úroveň a sociální vymoženosti. Nástin toho, co lze očekávat je možné vyčíst z nedávno zveřejněných tzv. Guttenbergových aktů . Dokument s názvem Návrhy pro trvale udržitelnou průmyslovou politiku si objednal ministr hospodářství Karl Teodor zu Guttenberg, obsahují krutá opatření k řešení krize navržená podnikatelskou lobby: Snížení daní podnikatelům, redukce dodatečných mzdových nákladů, zvýšení flexibility trhu práce, omezování opatření k ochraně zaměstnání, další snižování vyplácené nemocenské a stažení návrhů na garantování minimálního platu.

Podobné návrhy opatření byly rovněž připraveny i jednotlivými ministerstvy. Politické strany se dohodly, že s jejich realizací vystoupí až po zářijových volbách a nebudou je zneužívat ani ve volební kampani. Ministr hospodářství zu Guttenberg (CDU/CSU) je zosobněním arogance a egoismu finanční oligarchie. Ve svých 38 letech a bez seriózních politických zkušenosti je přesvědčen o tom, že dělnickou třídu je možné vrátit do sociálních podmínek 19.století, aniž to vyvolalo nepřiměřenou reakci. Titulky z médií, jako Die Zeit - Nakonec oživení , New York Times - Investiční bankéři potvrzují rostoucí trendy , Wall Street Journal - Další progres ve světě byznysu , či další - Ekonomové předvídají oživení a Silný růst cen akcií jen zdánlivě pocházejí z letošního srpna. Ve skutečnosti se objevily již v roce 1931, uprostřed velké deprese . Tehdy experti rovněž předvídali růst hodnot akcií a euforicky komentovali zfalšované ekonomické statistiky. Nikdy se ve svých předpovědích netrefili.

Částečné oživení přišlo až v roce 1933, současně s nástupem nacistické diktatury v Německu, financovaným Spojenými státy. V období velké deprese nevyvedla kapitalistickou ekonomiku z krize politika prezidenta Roosevelta New Deal , ale II.světová válka.

Nyní nás očekává období vyostřování třídních rozporů, ve kterém se kapitál stane mnohem agresivnějším, včetně zvyšování rizik velkých válečných konfliktů. Současnou krizi doprovází nesmírná hrozba likvidace sociálních a demokratických vymožeností a jak potvrzují dějiny, vznik předpokladů pro vytváření nových autoritativních režimů a rozvoj militarismu.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >