Rozbor nebezpečné propagandy kolem irského referenda

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 10. 2009

Twitter

V sobotu 5. září večer jsem se procházel po odletové hale na letišti Shannon Airport a připadal jsem si jako v Bagdádu. Celý prostor se nadouval americkými vojáky unavenými bojem, kteří tu odpočívali mezi lety, jak byli přesouváni z USA do Iráku a Afghánistánu. Irsko bylo vždy hrdé na svoji neutralitu a na to, že není členem NATO, a jako takové se těší ve světě jedinečně silné morální pozici coby nejméně militaristické ze všech evropských zemí. Shannon to ale narušuje. Nejenže jednotky USA letiště v hojném počtu využívají, ale tajuplné neoznačené, ovšem zjevně americké letouny dosedají na odlehlé runwaye a celý prostor je obklopen neobyčejně vysokou mírou zabezpečení.

Nikdy nebyly uspokojivě zodpovězeny obavy, že letiště je využíváno k výjimečně konaným letům z Bagrámu v Afghánistánu na Guantánamo. A členové Shannonské hlídky, skupiny mírových aktivistů, kteří monitorují zdejší pohyb, byli vystaveni obtěžování a neobvyklému nátlaku, když se snažili chránit irskou neutralitu.

Návštěva letiště završila jednodenní konferenci o militarizaci Irska, organizovanou jako součást kampaně NE Lisabonu ve prospěch referenda o Ústavě EU, předělané na Lisabonskou smlouvu. Konference v letištním hotelu v Shannonu vyslechla znepokojivou informaci o vojenském personálu USA, umístěném sem, aby asistoval letům , a o úrovni utajení, obklopujícího celou operaci. Někteří delegáti vyslovili názor, že využívat Shannon nebyla operační nutnost, ale účinný způsob, jak oslabit irskou opozici vůči NATO.

Řečníci, mezi nimiž byli Mary Lou McDonaldová ze Sinn Feinu (bývalá europoslankyně GUE/NGL - pozn. red.), bývalá parlamentní poslankyně Patricia McKenna a současný parlamentní poslanec Joe Higgins, zdůraznili, že odvolávky k NATO a společné obraně Lisabonské smlouvy byly podporovány/dotovány mnoha miliony eur přidělenými Agenturou na obranu Evropy (European Defence Agency) s podporou sílícího evropského zbrojního průmyslu. Mezi hosty z celé Evropy byli Harry van Bommel z Holandské socialistické strany a Tobias Pflüger z německé Die Linke (bývalý europoslanec GUE/NGL - pozn. red.). Oba s nadšením vyzdvihovali jedinečnost a význam irského hlasování.

Referendum o Ústavě EU slibovaly ve volební kampani v roce 2005 všechny britské politické strany. Ta byla poté odmítnuta referendy ve Francii a v Nizozemí. Postaveni před vyhlídku na celounijní odmítnutí centralizace moci, komercializace veřejných služeb a společné zahraniční a obranné politiky EU, vepsaných do ústavy, evropští lídři hbitě přepracovali paragrafy v dokumentu a přejmenovali jej na Lisabonskou smlouvu. Ta byla ochotně přijata všemi vládami v EU a v Británii Dolní sněmovna hlasovala pro odmítnutí referenda o ústavě, jehož uspořádání již dříve každý jednotlivý poslanec slíbil, a schválila Lisabon.

Irský lid tehdy skvěle Lisabonskou smlouvu odmítl. Ale Irsku bylo neomaleně řečeno, aby uspořádalo další referendum. Aby se irská vláda nemusela červenat, byl nabídnut protokol , jenž potvrzoval respektování irské neutrality a žádné členství ani spolupráci s NATO. Ačkoli irskou vládu a většinu politické reprezentace to uspokojilo, strohá fakta Lisabonské smlouvy se nezměnila. Bude-li schválena, nastolí Lisabonská smlouva společnou zahraniční politiku, obrannou politiku založenou na NATO a prezidentství EU s naprosto výjimečnými pravomocemi. Neutralita kteréhokoli členského státu bude ohrožena.

Tak jako u všech kampaní kolem problémů obklopujících Evropu, i tady existuje výjimečný mišmaš protichůdných informací a zdrojů. Kampaň za ANO hbitě prohlašuje, že Irsko na tom bude bez Lisabonu hůř a že úspěchy irské ekonomiky, jež předcházely současné finanční krizi, by byly hlasováním NE ohroženy. Kampaň za ANO též mazaně naznačuje, že hlasování proti Lisabonu by se rovnalo naprostému opuštění EU, což ale tak není.

Irská vláda a nejbohatší a nejmocnější lidé v republice tento názor podporují. Michael O'Leary, vlastník letecké společnosti Ryanair, hrozil, že napumpuje miliony eur do vítězství ANO a zapojil se do všeobecné desinformační kampaně, jež naznačuje, že odmítnutí Lisabonu by stálo tisíce pracovních míst.

Ve skutečnosti by smlouva ohrozila nejen neutralitu Irska, ale také ochranu pracovních míst a sociálních jistot, když se celý kontinent bezhlavě žene k tržní ekonomice.

Lisabon by znamenal méně komisařů z menších zemí a hlasování kvalifikovanou většinou, což by vložilo moc pevně do rukou největších členských států EU.

Smlouva ale vyžaduje ratifikaci všech členských států. To činí irské hlasování 2. října rozhodujícím pro věc sociální a mírové Evropy.

(Pro The Morningstar Jeremy Corbyn, labouristický poslanec irského Parlamentu za Islington North)

Překlad Vladimír SEDLÁČEK

• < Předchozí
• Další >