Banánová demokracie aneb Dojmy z Irska

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 10. 2009

Twitter

Poslední zbytky demokracie v Evropské unii - tedy pokud tu kdy nějaká byla -utrpěly v týdnu před irským referendem k Lisabonské smlouvě těžký úder. ?Ano, máte právo rozhodnout v referendu. Ale rozhodli jste špatně, takže hlasujte znovu.? Nikdo z vedení EU to samozřejmě neřekl takhle otevřeně, ale stalo se. Už jen samotný fakt druhého všelidového hlasování jakoukoli, byť zdánlivou, demokratičnost EU zcela popřel. To, co se v údajně suverénním členském státě před hlasováním dělo, pak zcela degradovalo zemi s druhdy rozvinutou demokracií na úroveň středoafrických nebo středoamerických diktatur, banánových republik.

Státem ustavená, údajně nezávislá Komise pro referendum nejen že selhala při vysvětlování změn Lisabonské smlouvy (LS) oproti původní Ústavě EU, ale - za peníze bruselských mocipánů - stala se nástrojem strany ANO. Nadnárodní společnosti sídlící v Irsku aktivně a otevřeně vyzývaly k hlasování ANO. Zaměstnavatelé rozeslali pracujícím desítky tisíc dopisů, vyhrožujících strašlivými následky, budou-li hlasovat NE. Irská letecká společnost Ryanair poskytovala bezplatné lety lobbistům, kteří mířili do Irska vyzývat k hlasování ANO.
Nepochybně významný počet Irů přijal argument, že hlasováním ANO skončí ekonomická krize a Irsko se ocitne na cestě ?uzdravení?. (V Irsku ještě před prvním referendem k LS prakticky neexistovala nezaměstnanost; z tohoto pohledu přišly první důsledky krize, propouštění, v nejhorším okamžiku.) Přijali tento argument ve vztahu k ozdravení ekonomiky, ne k Lisabonské smlouvě a k tomu, za co se staví. Den ovládl strach, v což vládnoucí třída doufala, že jí přinese.
Síly kampaně NE musely bojovat s irskou vládou, která je morálně i politicky neschopná a která je ochotna dát vlastní lid jako zástavu do rukou Komise EU a velkých mocností Evropy. Ačkoli jsme nezvítězili, kampaň NE zvedla obrovský boj, proti vší převaze a proti velmi nepřátelským masovým sdělovacím prostředkům, s velmi omezenými zdroji ve srovnání s tím, jaké možnosti strana ANO měla a kolik utratila ve snaze koupit si hlasy lidí. (Myslím, že mohu říci ?nezvítězili jsme?; spolu s aktivisty z Norska, Dánska, Německa, Polska a Švédska jsem roznášel letáky do schránek v Dublinu do pozdních večerních hodin.)
Zajistit si téměř 40 procent hlasů byl obrovský výsledek. Významná část Irů, byť celkově v menšině, odmítla nechat se podplatit a prodat svoji vlastní nezávislost. Odmítli masové týrání spojené s kampaní ANO, politicky i finančně podporovanou Komisí EU včetně neslýchaného vměšování hlasem korporační Evropy - Komise EU - do vnitřních záležitostí irského lidu, placení zvláštních příloh v denících, vynášejících do nebe EU a její dobrou práci, s balony plněnými horkým vzduchem od ústy klapajících vládních politiků, barevných triček a vyšperkovaných projevů napsaných pro jejich irské hlasatele. Všechny plakáty a letáky vyzývající k hlasování ANO šířené vládními stranami a předními organizacemi byly nepřímo placeny Evropskou unií, jejími parlamentními nebo Evropskou unii podporujícími skupinami. Provládní tisk lhal lidem o tom, že odboroví předáci podporují LS. Ze 43 volebních okrsků dokázaly odmítnout LS i napodruhé jen dva - Severovýchodní Donegal a Jihovýchodní Donegal. Nejchudší, převážně rybářský kraj na severním pobřeží ostrova, na nějž dopadly tvrdé restriktivní podmínky EU omezující rybolov, jedinou obživu významné části jeho obyvatel.
?Vítězství mocných nad lidem,? tak zhodnotil výsledek hlasování Padraig Mannion, šéf kampaně NE Dělnické strany Irska. ?Strana ANO,? řekl dále, ?nikdy nepřijala demokratické rozhodnutí irského lidu z 12. června 2008. Je to vítězství dosažené za cenu demokracie, za cenu pravdy ve veřejné diskusi, za cenu víry veřejnosti v naše veřejné instituce. Kampaň strany ANO měla tři obrovské výhody. 90 % peněz; 95 % médií; 100 % vlády. Tato kombinace se ukázala být nepřekonatelnou. Ale samotný fakt, že tu stále byla velmi aktivní kampaň za NE, a výrazné hlasování NE po celé zemi, ukazuje hluboké nepřátelství a strach mezi stovkami tisíc lidí i mezi komunitami dělnické třídy této země ze současného stavu a z projektovaného směřování Evropské unie. Jedním z očekávaných, ač smutných aspektů diskuse k referendu bylo naprosté odmítnutí strany ANO zapojit se do jakékoli debaty, pokud jde o aktuální ustanovení Lisabonské smlouvy jako takové. Místo ní se drželi dobře zrežírované litanie diverzní taktiky děsit lidi, aby hlasovali ANO, a odradit je od hlasování NE. Propast mezi lidem a institucemi EU i mezera v důvěryhodnosti EU v očích lidu se opět rozšířily,? doplnil.
?Je čas začít ve členských státech budovat pevnou koalici lidových organizací, která by se postavila proti moci kapitálu a velkých korporací, která by rozbila ideologický vliv a iluze, jež Komise EU tak pečlivě konstruovala k zakrytí svých skutečných úmyslů. Do budoucna je povinností zachovat jednotu a pokračovat v budování lidové koalice, která by vrátila rozhodování demokratickým irským (nejen irským, nemyslíte?; pozn. VS) institucím. Boj za demokracii má potenciál zmobilizovat miliony občanů a radikálně změnit politický i ekonomický terén Evropy,? komentoval dění kolem referenda Eugene Mc Cartan, ?guru?, jak jej s dojetím v hlase nazývají členové strany.
Referendum nakonec skončilo výsledkem 67,1 % ANO, 32,9 % NE. V Donegalu jsou výsledky 49 % ANO a 51 % NE, respektive 49,7 % ANO a 50,3 % NE. Pro srovnání v referendu 2008 zvítězilo ANO v 10 okrscích. Volební účast byla 59 % oproti 53,13 % v roce 2008

Vladimír Sedláček, HaNo

• < Předchozí
• Další >