Lidská práva v Palestině a na dalších okupovaných arabských územích II.

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 11. 2009

Přinášíme druhou část Goldstonovy zprávy "Lidská práva v Palestině a na dalších okupovaných arabských územích." Je to Zpráva Mise OSN zjišťující fakta o konfliktu v Gaze. Zde bude vycházet po částech, celý dokument si můžete stáhnout i přímo v pdf zde.

C. Povaha, záměry a cíle izraelských vojenských operací v Gaze. 

1880. Jak Palestinci, tak Izraelci, s nimiž se Mise setkala, zdůrazňovali, že vojenské operace, které Izrael provedl v Gaze od 27. prosince 2008 do 18. ledna 2009, byly kvalitativně odlišné od kterékoliv předchozí vojenské akce Izraele na okupovaném palestinském území. Přes kruté podmínky, které v pásmu Gazy po dlouhou dobu vládly, oběti a dlouhodobí pozorovatelé konstatovali, že operace byly svou krutostí bezprecedentní a že jejich následky budou mít dlouhodobé trvání.  

1881. Když Mise uskutečnila počátkem června 2009 svou první návštěvu pásma Gazy, uplynulo již téměř pět měsíců od ukončení izraelských vojenských operací. Devastující účinky operací pro obyvatelstvo však byly jednoznačně zřetelné. Navíc k viditelné destrukci domů, továren, studní, škol, nemocnic, policejních stanic a dalších veřejných budov byl zřetelný pohled na rodiny, včetně starých osob a dětí, stále ještě žijící v sutinách jejich bývalých obydlí ? vzhledem k trvající blokádě nebyla možná žádná rekonstrukce ? jako svědectví vleklého dopadu operací na životní podmínky obyvatelstva Gazy. Zprávy o traumatu pociťovaném v průběhu útoků, stres vyvolaný nejistotou o budoucnosti, útrapy života a strach z dalších útoků, to vše ukazovalo na méně hmatatelné, ale nikoliv méně reálné dlouhodobé účinky.

1882. Významnými způsoby byly postiženy ženy. Jejich situaci je nezbytné věnovat specifickou pozornost v každém úsilí oslovit důsledky blokády, pokračující okupace a nejnovějších izraelských vojenských operací.

1883. Vojenské operace v Gaze byly podle izraelské vlády pečlivě a extenzivně plánovány. Zatím se izraelská vláda snažila portrétovat své operace jako v podstatě odpověď na raketové útoky a výkon svého práva na sebeobranu, Mise soudí, že plán byl zaměřen, přinejmenším částečně, na odlišný cíl: na lid Gazy jako celek.

 

1884. V tomto ohledu byly operace prosazováním celkové politiky zaměřené na potrestání obyvatelstva Gazy za jeho nezlomnost a jeho zjevnou podporu Hamasu a možná se záměrem vynutit změnu této podpory. Mise považuje, majíc na mysli to, co na místě viděla a slyšela, co četla ve výpovědích vojáků, kteří v kampani sloužili, a co slyšela a četla od současných i bývalých vojenských důstojníků a politických předáků, které Mise považuje za představitele myšlení, jež formovalo politiku a strategii vojenských operací, toto stanovisko  za pevně založené na skutečnosti.

 

1885. Mise uznává, že hlavním ohniskem pozornosti jako dozvuk vojenských operací budou lidé, kteří byli zabiti ? jen ve třech týdnech více než 1400. Je tomu tak právem. Částí funkcí zpráv jako je tato je pokusit se, třebaže velice skromně, obnovit důstojnost těch, jejichž práva byla porušena tím nejzákladnějším způsobem ? arbitrárním zbavením života. Je důležité, aby mezinárodní společenství formálně a jednoznačně trvalo na tom, že takové násilí vůči nejzákladnějším a fundamentálním právům a svobodám jednotlivců nesmí být přehlédnuto a musí být odsouzeno.

 

1886. Mise v tomto ohledu uznává, že nikoliv všechna úmrtí představují porušení mezinárodního humanitárního práva. Zásada proporcionality uznává, že za jistých striktních podmínek akce vedoucí ke ztrátě života civilistů nemusí být nezákonné. Co činí aplikaci a posouzení proporcionality ve vztahu k mnoha událostem, které Mise prošetřovala, obtížným, je to, že skutky izraelských ozbrojených sil a slova vojenských a politických předáků před operacemi a v jejich průběhu naznačují, že jako celek byly předvídány jako záměrná politika neúměrné síly zaměřené nikoliv proti nepříteli, ale proti ?podpůrné infrastruktuře?. Zdá se, že to v praxi znamená civilní obyvatelstvo.

 

1887. Zdá se, že načasování prvního izraelského útoku na 11,30 dopoledne v pracovní den, kdy se děti vracejí ze škol a ulice Gazy byly přeplněny lidmi jdoucími za svými denními povinnostmi, bylo kalkulováno, aby v řadách civilního obyvatelstva vytvořilo největší rozvrat a širokou paniku. Zacházení s mnoha zadrženými nebo dokonce zabitými civilisty, když se snažili vzdát se, je jedním projevem způsobu, jímž byla zřejmě konstruována účinná pravidla zapojení, standardní operační postupy a instrukce oddílům na místě, aby bylo vytvořeno prostředí, v němž byl ohled vůči civilním životům a základní lidské důstojnosti nahrazen nevážností vůči základnímu mezinárodnímu humanitárnímu právu a normám lidských práv.

 

1888. Mise plně přiznává, že izraelské ozbrojené síly, jako každá armáda snažící se jednat v rámci parametrů mezinárodního práva, se musí vystříhat přílišného rizika pro životy vojáků, ale nemohou ani toto riziko přenášet na životy civilních mužů, žen a dětí. Základní zásady rozlišování a proporcionality se vztahují na bitevní pole, ať je tímto bitevním polem zastavěná městská oblast nebo otevřené pole.

 

1889. Opakované selhání rozlišit bojovníky a civilisty je podle Mise důsledkem svévolné instrukce vydané vojákům, jak to někteří z nich popsali, a nikoliv důsledkem náhodných omylů.

 1890. Mise přiznává, že někteří ze zabitých byli bojovníci přímo zapojení do nepřátelství vůči Izraeli, ale mnozí jimi nebyli. Výsledek a modality operací podle názoru Mise naznačují, že byly jen částečně zaměřeny na zabití předáků a členů Hamasu, brigád Al-Kassam a jiných ozbrojených skupin. Byly rovněž v široké míře zaměřeny na ničení nebo zneschopnění civilního vlastnictví a prostředků holé existence civilního obyvatelstva.

• < Předchozí
• Další >