Lidská práva v Palestině a na dalších okupovaných arabských územích VI.

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 2. 2010

Přinášíme šestou část Goldstonovy zprávy "Lidská práva v Palestině a na dalších okupovaných arabských územích." Je to Zpráva Mise OSN zjišťující fakta o konfliktu v Gaze. Zde bude vycházet po částech, celý dokument si můžete stáhnout i přímo v pdf zde.

J. Shrnutí právních zjištění

  

1918. Podrobná právní zjištění Mise jsou vložena do každé z kapitol zprávy, kde jsou analyzována specifická fakta a případy. Následuje shrnutí těchto zjištění.

  

1. Akce Izraele v Gaze v kontextu vojenských operací od 27. prosince 2008 do 18. ledna 2009

  (a) Předběžná opatření před zahájením útoků 

1919. Mise shledává, že v řadě případů Izrael selhal přijmout přiměřená předběžná opatření vyžadovaná zvykovým právem v článku 57 (2) (a) (ii) Dodatečného protokolu 1, s cílem vyhnout se nebo minimalizovat nahodilou ztrátu lidských životů, zranění civilistů a poškození civilních objektů. Střelba municí obsahující bílý fosfor nad základnou UNRWA ve městě Gaza je jedním z takových případů, v nichž nebyla předběžná opatření přijata při volbě zbraní a metod útoku, a tato fakta byla kombinována s hazardním ignorováním důsledků. Záměrný úder na nemocnici al-Quds s použitím vysoce explozivních dělostřeleckých granátů a bílého fosforu v nemocnici a kolem ní porušil rovněž články 18 a 19 Čtvrté ženevské konvence. Pokud jde o útok na nemocnici al-Wafa, Mise zjistila porušení týchž ustanovení, jakož i porušení zákazu útoků podle zvykového práva, u nichž lze očekávat způsobení rozsáhlých škod na civilistech a civilních objektech.

 

1920. Mise shledává, že různé druhy varování, která Izrael v Gaze vyhlásil, nelze za daných okolností považovat za dostatečně účinná, aby odpovídala zvykovému právu, jak je zakotveno v Dodatečném protokolu I, článku 57 (2) (c). Zatím co některé varující letáky byly svou povahou specifické, Mise nesoudí, že obecné poselství říkající lidem, aby odešli, kdekoliv byli, do městských center, za zvláštních okolností vojenské kampaně, dosahuje prahu účinnosti. Střelba raketami do budov a na jejich vrcholy jako ?varování? je v zásadě nebezpečná praxe a forma útoku a nikoliv varování.

  

(b) Incidenty zahrnující zabíjení civilistů

  

1921. Mise shledala početné případy úmyslných útoků na civilisty a civilní objekty (jednotlivce, celé rodiny, domy, mešity) jako porušení zásady rozlišení podle základního mezinárodního humanitárního práva, rezultující v úmrtí a vážná zranění. Mise v těchto případech zjistila, že nebylo respektováno ochranné postavení civilistů a útoky byly záměrné, v jasném porušení zvykového práva zakotveného v článku 51 (2) a 75 Dodatečného protokolu I, článku 27 Čtvrté ženevské konvence a článcích 6 a 7 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech. V některých případech Mise došla k dodatečnému závěru, že útok byl veden se záměrem rozšířit mezi civilním obyvatelstvem teror. Nadto v několika prošetřených případech izraelské ozbrojené síly nejen že nepoužily svého nejlepšího úsilí dovolit humanitárním organizacím přístup k raněným a k lékařské péči, jak to vyžaduje zvykové mezinárodní právo podle článku ID (2) Dodatečného protokolu I, ale takový přístup arbitrárně odepřely.

 

1922. Pokud jde o jeden prošetřený případ, zahrnující smrt nejméně 35 Palestinců, Mise shledává, že izraelské ozbrojené síly zahájily útok, od něhož by rozumný velitel očekával, že ve vztahu k cíleným vojenským výhodám způsobí rozsáhlé ztráty civilních životů, a to jako porušení zvykového mezinárodního humanitárního práva reflektovaného v Dodatečném protokolu I, článcích 57 (2) (a) a (iii). Mise shledává porušení práva na život (ICCPR, článek 6) civilistů zabitých v tomto incidentu.

 

1923. Mise došla rovněž k závěru, že Izrael záměrnými útoky na policejní stanice a početným zabitím policistů (99 v incidentech šetřených Misí) v průběhu prvních minut vojenských operací selhala respektovat zásadu proporcionality mezi vojenskou výhodou předvídanou zabitím několika policistů, kteří mohli být členy palestinských ozbrojených skupin, a ztrátou civilních životů (většinou policistů a členů veřejnosti přítomných v průběhu útoku v policejních stanicích nebo poblíže). Mise shledává porušení práva na život (ICCPR, článek 6) policistů zabitých v těchto útocích, kteří nebyli členy palestinských ozbrojených skupin.

  

(c) Určité zbraně použité izraelskými vojenskými silami

  

1924. Pokud jde o zbraně, kterých izraelské ozbrojené síly používaly v průběhu vojenských operací, Mise akceptuje, že bílý fosfor, šipky a těžký kov (takový jako tungsten) nejsou v současné době podle mezinárodního práva zakázány. Jejich použití je však omezeno nebo dokonce zakázáno za jistých okolností z moci zásad proporcionality a předběžných opatření nezbytných při útoku. Šipky, jako oblastní zbraň, jsou obzvláště nevhodné pro použití v městských prostorech, zatímco podle názoru Mise by měl být bílý fosfor jako přinejmenším tmářský zakázán pro celou řadu a různost rizik, která jsou spojena s používáním pyroforických chemikálií.

  

(d) Zacházení s Palestinci v rukou izraelských ozbrojených sil

  

(i) Použití lidských štítů

  

1925. Mise prošetřovala několik incidentů, v nichž izraelské ozbrojené síly použily místních palestinských obyvatel k proniknutí do domů, které mohly být opatřeny minovou nástrahou nebo skrývat nepřátelské bojovníky (tato praxe, známá na Západním břehu jako "sousedský postup", byla v průběhu vojenských operací v Gaze nazývána ?Johnnyho postup?). Mise shledala, že tato praktika představuje použití lidských štítů zakázaných mezinárodním humanitárním právem. Představuje dále porušení práva na život, chráněný v článku 6 ICCPR a zákazu namířeného proti krutému a nelidskému zacházení v jeho článku 7.

 

1926. Výslech palestinských civilistů pod hrozbou smrti nebo zranění s cílem vynutit si informaci o Hamasu a palestinských bojovnících a tunelech představuje porušení článku 31 Čtvrté ženevské konvence, která zakazuje fyzické a morální násilí proti chráněným osobám.

  

(ii) Zadržování

  

1927. Mise shledala, že izraelské ozbrojené síly v Gaze shromažďovaly a zadržovaly široké skupiny osob chráněných podle Čtvrté ženevské konvence. Mise shledává, že jejich zadržování není možné ospravedlnit ani jako zadržení ?nelegálních bojovníků?, ani jako internaci civilistů z imperativních důvodů bezpečnosti. Mise soudí, že kruté bití, trvalé ponižování a degradující zacházení a zadržování v hanebných podmínkách, jimiž údajně jednotlivci v pásmu Gazy trpěli pod kontrolou izraelských ozbrojených sil, a zadržování v Izraeli představuje selhání zacházet s chráněnými osobami lidsky  a porušení článku 27 Čtvrté ženevské konvence, jakož i porušení článků 7 a 10 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech týkajících se mučení a zacházení se zadrženými osobami, a jejího článku 14, pokud jde o záruky řádného procesu. Zacházení se ženami v průběhu zadržení odporovalo zvláštnímu ohledu na ženy vyžadovanému podle zvykového práva, jak je zakotveno v článku 76 Dodatečného protokolu 1. Mise shledává, že shromažďování velkých skupiny civilistů a jejich dlouhodobé zadržování za okolností popsaných v této zprávě představuje pro tyto osoby kolektivní trest v rozporu s článkem 33 Čtvrté ženevské konvence a článku 50 Haagských norem. Takové zacházení se rovná opatřením pro zastrašení nebo terorizování zakázaným článkem 33 Čtvrté ženevské konvence.

  

(e) Ničení majetku

  

1928. Mise shledává, že útok proti budově Palestinské legislativní rady a hlavní věznici v Gaze představuje záměrné útoky na civilní objekty a je porušením pravidla zvykového mezinárodního humanitárního práva, podle něhož musí být útoky striktně omezeny na vojenské objekty.

 

1929. Mise rovněž shledává, že izraelské ozbrojené síly protiprávně a bezohledně zaútočily a zničily bez vojenské potřeby řadu objektů a zařízení produkujících a zpracovávajících potravu (včetně mlýnů, pozemků a skleníků), zařízení na pitnou vodu, farem a zvířectva jako porušení zásady rozlišení. Ze skutečností zjištěných Misí, tato shledává, že toto ničení bylo provedeno s cílem odepřít civilnímu obyvatelstvu živobytí, v rozporu se zvykovým právem a jeho článkem 54 (2) v Prvním dodatečném protokolu. Mise dále dospěla k závěru, že izraelské ozbrojené síly nezákonně a bezohledně provedly rozsáhlou destrukci soukromých residenčních domů, vodních studní a vodních tanků. 

 

1930. Navíc k tomu, že jde o porušování mezinárodního humanitárního práva, tyto bezohledné extenzivní akce destrukce se rovnají porušením povinností Izraele respektovat právo na adekvátní životní standard lidu v pásmu Gazy, které zahrnuje práva na potravu, vodu a ubytování, jakož i právo na nejvyšší dosažitelný standard zdravotní péče, chráněné podle článků 11 a 12 Mezinárodní úmluvy o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

  

(f) Dopad blokády a vojenských operací na obyvatelstvo Gazy

  

1931. Mise došla k závěru, že politika blokády, jak ji prováděl Izrael proti pásmu Gazy, obzvláště uzavírání nebo omezení uložená na hraničních přechodech okamžitě před vojenskými operacemi, vystavila místní obyvatelstvo extrémnímu strádání a nedostatku, které se rovnalo porušení povinností Izraele jako okupační moci podle Čtvrté ženevské konvence. Tato opatření vedla ke krutému zhoršení a úpadku úrovní realizace ekonomických a sociálních práv Palestinců v pásmu Gazy a oslabila jeho sociální a ekonomické uspořádání, ponechávajíce zdravotnictví, školství, hygienická zařízení a další zásadní služby ve velice zranitelném stavu, aby se mohly vyrovnat s bezprostředními účinky vojenských operací.

 

1932. Mise zjišťuje, že přes informace, které dal do oběhu Izrael o humanitárních pomocných schématech v době vojenských operací, Izrael zásadně porušil svou povinnost dovolit volný průchod všech zásilek lékařských a nemocničních předmětů, potravy a ošacení, které byly potřebné, aby pokryly naléhavé humanitární potřeby civilního obyvatelstva v kontextu vojenských operací, což je porušením článku 23 Čtvrté ženevské konvence.

 

1933. Navíc k výše uvedeným obecným zjištěním Mise má rovněž za to, že Izrael porušil své specifické závazky podle Konvence o právech dítěte a Konvence o odstranění všech forem diskriminace žen, včetně práv na mír a bezpečí, volný pohyb, obživu a zdraví.

 

1934. Mise došla k závěru, že podmínky vyplývající ze záměrných akcí izraelských ozbrojených sil a deklarované politiky Vlády ve vztahu k pásmu Gazy před, v průběhu a po vojenských operacích souhrnně naznačují záměr uvalit na lid pásma Gazy kolektivní trest. Mise tudíž shledává porušení ustanovení článku 33 Čtvrté ženevské konvence.

 

• < Předchozí
• Další >