- Podrobnosti
-
Vytvořeno 8. 4. 2010
Před americkou senátní komisí pro zpravodajskou činnost přednesl 2. února 2010 admirál Dennis Blair, ředitel tzv. Národního zpravodajství koordinujícího činnost všech zpravodajských a bezpečnostních agentur Spojených států, každoroční zprávu Roční hodnocení hrozeb Spojeným státům.
Kromě obecného hodnocení zahrnujícího celou škálu problematických hrozeb od lidských práv přes terorismus, obchod s lidmi a narkotiky zřetelně indikuje, kdo bude letos na mušce americké agrese. Kromě tradičních nepřátel jako Írán, KLDR, afghánský Tálibán, irácké síly odporu a al-Kajdá se do zaměřovače dostala Venezuela a prezident Chávez.Neschopnost kapitalismuRostoucí sociální napětí v USA, vyvolané dopady globální ekonomické krize na pracující, zejména afroamerické a latinskoamerické obyvatelstvo a neschopnost kapitalismu najít urychleně jiná východiska než zvyšování vykořisťování a policejního útlaku doma a vedení rozsáhlých válek o zdroje surovin a trhy po celém světě, to vše umožnilo autorům postupovat bez zábran, jsouce si vědomi, že oni jsou skutečnými pány situace a demokratická legislativa je pouze tlampačem, který má přesvědčit publikum, že jde o jedinou cestu udržení americké svobody . Nedávno zveřejněné odhady společnosti US Geological Survey o tom, že zásoby ropy v pánvi řeky Orinoko představují asi 500 miliard barelů, trojnásobek původních představ, musely zapůsobit na manažery ropných společností a bank stejně jako na pedofila pohled na hřiště mateřské školy. Jak by bylo jinak možné v tak významném oficiálním dokumentu, za vlády údajně progresivního prezidenta Obamy, adresovat výstrahy suverénním státům typu:V zemích jako Venezuela, Bolívie a Nikaragua populističtí vůdci směřují k autoritativnějším nesvobodným politickým a ekonomickým modelům, spojují se k oponování americkému vlivu a politice v regionu. Venezuelský prezident Hugo Chávez se sám postavil do čela nepřátel USA odsuzujících liberální demokracii a tržní kapitalismus a bránících prosazování amerických zájmů v regionu. Kapitola s názvem: Venezuela: Vedoucí antiamerická regionální síla potvrzuje oficiální americkou vizi Venezuely, jako největšího protivníka:Prezident Chávez pokračuje ve Venezuele v prosazování autoritářského, populistického modelu, který podkopává demokratické instituce. Od vítězství v ústavním referendu 15. února 2009, kterým byl zrušen časový limit výkonu funkce prezidenta, Chávez učinil další kroky ke konsolidaci své politické moci a oslabování opozice před parlamentními volbami v roce 2010.VměšováníZejména tato zmínka o volbách prokazuje, jak hluboce jsou americké zpravodajské agentury zapleteny do vnitřní politiky Venezuely. Administrativu Spojených států zajímají výsledky voleb pouze tehdy, pokud je na nich závislá změna režimu a předchází-li jim volební kampaň, kterou sama financovala.Dokument rozebírá i takové detaily, jakým je zákon o převedení pravomocí řízení a kontroly státní infrastruktury a potravinové bezpečnosti z jednotlivých států na ústřední, federální vládu, což je údajně zneužíváno k ekonomickému oslabování opozičních guvernérů. Chávez je dále obviňován z omezování svobody projevu, z ohrožování a věznění účastníků protestních akcí a obviňování opozičních vůdců z korupce. Chávezova popularita se prý v důsledku masových represí trvale snižuje, v zemi se zvyšuje zločinnost, roste inflace, obyvatelstvo trpí nedostatkem pitné vody a elektřiny. Poslední devalvace měny zpochybňuje možnost setrvání Cháveze u moci.Tvrzení amerických tajných služeb o vnitřní situaci ve Venezuele jsou charakteristická manipulací s fakty, která mají přesvědčit Senát o nezbytnosti přijetí násilných opatření a možné budoucí ozbrojené intervence, ať již přímo nebo prostřednictvím Kolumbie či jiných vazalů.Venezuelská vláda přitom neuzavřela ani jeden tištěný nebo televizní či rozhlasový zdroj informací. Za nedodržování zákonů byly jen některé agentury a společnosti sankcionovány, což je ale i v USA naprosto běžné. Americká federální komunikační komise (FCC) trestá sankcemi ročně stovky informačních agentur, což nikdo dosud neoznačil za omezování svobody slova a tisku.Chávez není diktátor!Chávezova administrativa nejenže nezatýká demonstranty, pravidelně narušující všechny zákony blokováním dálnic a životně důležitých tras v celé zemi, organizující pochody bez souhlasu místních samospráv, volající po svržení vlády, vrhající zápalné láhve granáty na pořádkové síly, ale prezident osobně přikázal policii nenosit střelné zbraně a respektovat lidská práva při zásazích proti veřejným protestům.V USA naopak jsou demonstranti zatýkáni a mláceni téměř při každém veřejném vystoupení. Platí navíc trvalý zákaz demonstrací v blízkosti vládních budov. Rovněž podle posledních průzkumů se Chávezova popularita udržuje trvale nad 60 %.Zpráva dále pokračuje obviňováním Cháveze z vytváření protiamerických aliancí a hnutí, s cílem rozvracet režimy v zemích amerických spojenců, z hlav států sdružených v Bolívarské alianci pro Ameriku ALBA (Bolívie, Kuba, Ekvádor, Nikaragua a do puče Honduras). Vystoupení Hondurasu z Aliance po puči vyvolaném USA, zpráva s povděkem kvituje. Zpráva rovněž a bez důkazů (tedy čistě účelově - pozn. red.) obviňuje vlády států ALBA z organizování obchodu s drogami a podpory terorismu. Tvrdí: Chávez a jeho spojenci se staví proti jakékoli americké iniciativě v regionu: rozšíření zóny volného obchodu, protidrogové a protiteroristické spolupráci, kooperaci ve vojenské oblasti, bezpečnostní iniciativě a dokonce odmítají americké subvenční programy... Chávezovy vztahy s kolumbijským prezidentem Uribem jsou mimořádně problémové. Jeho otevřené odmítání Kolumbijské vojenské smlouvy s USA vedlo ke zvýšení napětí v příhraničních prostorech. Chávez označil smlouvu za deklaraci války proti Venezuele. Omezil import z Kolumbie, varoval před potenciálním vojenským konfliktem a pokračuje v tajné podpoře Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC).Bez důkazuPřestože američtí experti rozhodují o všem, co se v Kolumbii děje, a řídí všechny armádní a bezpečnostní složky, USA dosud nikdy nepřinesly důkaz svých obvinění. Zpráva rovněž cynicky obviňuje Cháveze ze zvyšování napětí s Kolumbií v důsledku nové smlouvy o poskytnutí sedmi vojenských základen americkým ozbrojeným silám, přestože oficiální dokumenty amerického vojenského letectva, zveřejněné v květnu 2009, detailně rozebírají použití základny Palanquero v bojích proti protiamerickým režimům v regionu a v podpoře amerických vojenských expedičních sborů.Dokument se nevyhnul ani hodnocení Chávezových vztahů s ČLR, Ruskem a Íránem. Pozornost věnuje zejména osobním vztahům s Ahmadínežádem, smlouvám o nákupu zbraní a bojové techniky v Rusku. Zdůrazňuje i úlohu venezuelských tajných služeb, jejichž činnost je zaměřena na omezování amerického vlivu v Latinské Americe, podporu levicových režimů a skupin vzbouřenců.
Z dokumentu vyplývá, že Spojené státy považují nyní Chávezovu Venezuelu za stejnou hrozbu jako al-Kajdá nebo Hamás a že operace proti Venezuele v tomto roce se podstatně rozšíří. Zpráva má ospravedlnit zvyšování výdajů na zpravodajské mise proti Venezuele. Zaostření na Cháveze potvrzuje, že se stal hlavním cílem americké agrese. Nelze vyloučit pokusy o jeho zavraždění, vyvolání kontrarevolučního převratu ani jinou akci...
Karel Kluz
